Třešně nevyžadují velký a pravidelný řez, ale je dobré držet jejich tvar nižší, abychom neměli problémy se sklizní.
Korunky třešní jsou řidší a plodí na dvouletém a starším dřevě z tzv. kyticových pupenů. U jednoletých výhonů jsou v jeho horní části pupeny dřevní a listové, ve spodní najdeme i pupeny květní.
Proto se při výchovném řezu v prvních třech letech po výsadbě nemají prodlužovací výhony zkracovat o více než 1/2 délky. Na zkrácené části pak mohou zůstat pupeny, z nichž se vytvoří nový prodlužovací slabší výhon.
Korunku u třešní tvarujeme ze 3–4 ramen s dostatečným úhlem odklonu od terminálního výhonu a v dostatečném vzájemném výškovém odstupu.
Letní průklest třešně; foto Shutterstock
Pokud jsou jednoleté přírůstky v pozdějších letech nápadně krátké, listy malé a ovoce horší jakosti, doporučuje se:
Rány ošetříme, strom je stihne zacelit do konce vegetace zpravidla tak, že v zimním období nedochází k dalšímu poškození a předejde se tím i klejotoku.
Role, které člověku přináší život, bývají různé. I pěstitelem se můžete stát až jednoho dne. Dříve či později se pak vynoří přání sklízet ovoce, které zatím nemáme.
Málokdy jsou k mání sušené třešně. Domácím sušením můžeme vyzkoušet, zda odrůda, která plodí na naší zahradě, se k tomuto způsobu konzervace hodí.
Mezi višněmi najdeme jak odrůdy určené přednostně na kompoty, džemy, marmelády nebo tradiční griotku, tak takové, které jsou lahůdkou mezi čerstvým ovocem.
Letní řez peckovin je součástí výchovného řezu. Hodí se však i jako doplněk k udržovacímu řezu starších stromů. Podpoří plodnost, omezí růst.
V červenci a srpnu přesazujeme a sázíme podzimní šafrány (Crocus), ocúny (Colchicum), bramboříky (Cyclamen) a liliochvostce (Eremurus).
