Přihlásit
Krásy divokých růží
Růže se do našich zahrad dostávají především kvůli kráse a vůni květů. Mnohé růže z řad těch divokých oplývají i dalšími půvaby.
Náklonnost k určitému druhu rostlin může snadno změnit zahrádkáře ve sběratele. Někdo sbírá skalničky, jiný phloxy nebo šalvěje, další se pokouší na své zahradě vytvořit malé arboretum. Jako každé sběratelství je i to zahradnické vášní. Kam až taková vášeň může vést, báječně popsal Karel Čapek v Ukradeném kaktusu. I my už sbíráme, také je to pichlavé, ale skleníky kaktusářských sbírek se nás bát nemusí. My máme slabost pro botanické růže. Na ty vás dnes zveme. Kromě krásy jejich květů (kterou nelze pominout) vám představíme, co dalšího na nich obdivujeme a jak je lze použít.
Růže, které zaujmou nejen květy
Růže Moyesova (1) často pěstovaná v kultivaru ’Geranium’ je jednou z našich nejoblíbenějších. V jejích jednoduchých červených květech je cosi tajemného. Tvoří nepříliš hustý keř, vysoký kolem dvou metrů. Protáhlé šípky se začínají v půlce léta zbarvovat do oranžova (2) a jsou prý plné vitaminu C. V naší zahradě i projektech ji vysazujeme povětšinou solitérně, aby vynikla její krása. Obvykle vykvete v červnu během Víkendu otevřených zahrad a stává se tak jednou z rostlin, na jejíž jméno se nás naši hosté ptají nejčastěji.
Růže hedvábitá (omejská), kterou jsme pozorovali léta v Dendrologické zahradě v Průhonicích, do naší zahrady také přibyla. V dospělosti tvoří větší divoce působící keř. Nepřehlédnutelná je její hlavní zbraň, kterou jsou dekorativní křídlaté ostny, na letorostech nádherně průsvitně červené (3), později hnědé.
Kvete už v květnu, bílými jednoduchými květy (4), má drobný list a velmi půvabné šípky, červené již v první půli léta (5). U nás roste solitérně na konci zahrady, v místě naší sbírky dalších botanických růží. Do našich zahradních projektů ji zatím nenavrhujeme, čekáme na vlastní zkušenost, protože na první pohled se jeví spíše rostlinou pro ty nejodvážnější.
Barvu výhonů obdivujeme u mnohých kulturních růží. Ty divoké to ale uměly dřív, třeba jednoduše půvabná (připomínající obyčejný šípek) růže vinná potěší mladými růžovými letorosty i ostny (6).
Mechovka ’Muscosa’ je pupenovou mutací růže stolisté, která není botanickou růží v pravém slova smyslu, její původ však sahá hluboko do historie. I ona kromě půvabu květu a krásné vůně umí zaujmout i něčím dalším, její nerozvitá poupata a stopky působí jako pokryté mechem. Stolistky rádi navrhujeme do venkovských předzahrádek.
Barevné šípky a zajímavý růst
Růže bedrníkolistá je doma i na jižní Moravě, dnes již silně ohrožená. Stejně jako mnohé další botanické růže se první roky po výsadbě drží zpátky, v jejím případě roste při zemi, vysoká kolem půl metru. A pak jedno jaro nabere dech a začne obsazovat prostor kolem sebe, čehož můžete využít nebo počítat s jejím pravidelným usměrňováním. Vyrazí pak i do výšky kolem 1 m (7).
Kvete začátkem června bílými květy, hezké šípky se postupně vybarvují od červené do černé barvy (8). A aby toho nebylo málo, tak na podzim se její listy zbarví do oranžova. Stejně jako růže bedrníkolistá umí například i růže lesklá svými výběžky porůst třeba svah. Je to nižší růžička s červeně ostnitými větvičkami, vonnými kvítky a lesklým listem, který na podzim zčervená.
Další růže budící zájem během Víkendu otevřených zahrad v naší zahradě je růže Harisonova, spontánní kříženec růže bedrníkolisté a žluté, někdy nazývaná žlutá růže z Texasu. Romanticky působící keř odnožuje velmi mírně, kvete žlutě, krásně voní a v létě ho ozdobí ploché tmavé šípky (9).
Rekordmankou ve velikosti i kráse šípků je růže dužnoplodá, často pěstovaná v kultivaru ’Karpatia’. Její šípky až velikosti švestky už asi není třeba zahrádkářům představovat (10).
Tvoří hezky rozložený keř, který je možné v případě potřeby i vyvětvit do deštníkového tvaru (11). Vysadit ji můžete ve skupině, obstojí i solitérně.
Růži svraskalou máme v oblibě pro její úžasnou praktičnost. Je zdravá, nenáročná, kvete celou sezonu, zdobí ji velké zpracovatelné šípky a na podzim se vybarví celá dožluta (12). V našich projektech tvoří živé ploty a plůtky, zdobí předzahrádky nebo porůstá svahy.
Růže, které mají své místo v zahradě
Těžko bychom mohli nezmínit růži sivou. Tuhle růži máme tak rádi, že se objevuje ve většině našich zahradních projektů. Stala se vlastně takovým naším podpisem. Celou sezonu má zajímavou sivou barvu listů. Kvete malým výrazně růžovým kvítkem. S koncem léta ji zdobí svítivě červené šípky (13). Tvoří řídký středně velký keř, který se pouze průběžně zmlazuje, ale nerozšiřuje se do okolí.
Milovníkům Šumavy by mohly být tyto šípky růže převislé povědomé (14). Tuto planou horskou růži poznáte nejen podle nich, ale i podle výrazně růžovofialových květů a dlouhých prutů, které jsou výše nad zemí zcela bez ostnů. Dorůstá dvou metrů a má ráda stín, což není u růží běžné a v zahradě se může hodit.
Rozloučíme se planou růží, kterou zná každý, růží šípkovou, krásnou ve své prostotě. A možná vás překvapí, že i ona bývá někdy součástí našich zahradních projektů, vysadili jsme ji i u nás. Každý rok je trochu jiná, někdy jsou její květy větší a růžovější, letos kvetla bíle. U nás roste u ohrady na konci zahrady, na pomezí mezi vsí a krajinou (15).
A kde se dají ty všemožné zajímavé botanické růže pořídit? Různě. Jejich shánění je nedílnou součástí onoho sběratelství.
Autoři: Jana Kolková Rydvalová, Petr Kolka
Foto: autoři
