Na přání jednoho z našich čtenářů jsme připravili článek o způsobu, jak množit ibišek syrský. Věříme, že téma zaujme i další z vás…
V dnešní době není problém sehnat na trhu mnoho zajímavých kultivarů. Pokud si však chceme rostliny namnožit sami, máme několik možností. To se hodí zvláště při výsadbě živého plotu, kdy potřebujeme více rostlin.
Tento ibišek je patrně jedním ze dvou druhů, který lze pěstovat i ve středoevropských podmínkách celoročně venku. Použití je v podstatě obdobné jako v teplejších oblastech Evropy jen s tím rozdílem, že je přeci jen lepší upřednostnit chráněnou, slunnou lokalitu. Setkáme se se solitérními jedinci v trávníku nebo na záhonech, tak i se skupinami rostlin v tvarovaných živých plotech. Zejména pak v ulicích jihomoravských měst se lze setkat i s výsadbami „kmenných“ tvarů. Široká paleta barev a kvetení v druhé polovině léta z něj dělá výraznou dřevinu začínajícího školního roku.
Sbírka ibišků syrských v Botanické zahradě hl. m. Prahy
V teplejších částech republiky se lze setkat i s náhodnými semenáči pod matečnými rostlinami. Takový jedinci bývají velmi otužilí.
První, sice jednoduchou, ale zdlouhavou metodou je výsev. Semena odebíráme po dozrání (jsou tmavá a ochotně vypadávají). Ideální je vysévat ve skleníkových podmínkách nebo třeba do minipařníčků za oknem. Výsevní substrát je lehký. Před ostrým jarním sluncem je vhodné mladé rostliny přistínit zelenou stínovkou nebo v bytových podmínkách záclonou. Nevýhodou této metody je, že semenáče při srovnání s vegetativně množenými jedinci kvetou za poměrně dlouhou dobu, a navíc je nejistá barva či tvar květu a „charakter“ (fenotyp) jedince, který vyroste. Některé plnokvěté kultivary dokonce netvoří semena. Výhodou je velké množství rostlin, které lze použít třeba na podnože. Rostliny už od prvního roku přivykáme na venkovní prostředí. Přesto je lepší dopěstovat semenáče v květináčích a v prvních několika sezonách pouze letnit. Teprve starší rostliny zjara vysazujeme na vhodné stanoviště. Po výsadbě nezapomeneme zalít.
Asi nejednoduší a pro zahrádkáře nejdostupnější metoda s očekávaným výsledkem. Vyzrálé řízky odebíráme v letním období, pokud možno z výhonů, které nemají založeny květy. Řízky, asi 8–10 cm dlouhé, ošetříme práškovým stimulátorem, ve spodní části odstraníme listy zcela, v horní alespoň zredukujeme kvůli odparu. Napícháme do lehkého substrátu. Nám se osvědčil čistý perlit, který udržujeme mírně vlhký. Rostliny je vhodné kvůli vzdušné vlhkosti umístit do minipařníčků. Zhruba po 1–2 měsících by měly být zakořeněné. V časném podzimu řízkovance přesadíme do lehkého substrátu (směs zahradnického substrátu B, písku a perlitu) a umístíme na světlé, ale chladné stanoviště. V místnosti nesmí mrznout, ale ani by teplota neměla stoupat příliš vysoko. Řízkovanci v takovém prostředí opadají a na jaře opět přirozeně vyraší. Po 15. květnu přivykáme na venkovní prostředí a postup je již stejný, jako při výsevu.
Plnokvětý kultivar Leopoldii
Jednoduchá metoda, z které však nezískáme mnoho dceřiných rostlin. Opět se nám udrží vlastnosti „rodiče“. Nevýhodou je, že získáme malý počet jedinců a způsob množení nemusí každému esteticky vyhovovat. Naopak výhodou je, že získaný jedinec je již plně květuschopný a zcela přivyklý na stanoviště. Postup je jednoduchý. Vybere se níže položená větev, kterou lze snadno ohnout, v zemi přikolíčkovat (přihrnout zeminou) a opět vyvést nad zem. Potom nezbývá než čekat a po vytvoření kořenů (zpravidla v příštím roce) odstřihnout již nového jedince.
Plnokvětý kultivar Ardens
V domácích podmínkách asi nejsložitější množení. Tento způsob používají především profesionální zahradníci nebo zkušení pěstitelé. Princip je však jednoduchý. Důležité je mít vhodnou podnož, což je několik let starý semenáč ibišku syrského. Potom odebereme roub odrůdy, kterou požadujeme a ideálně ve skleníkových podmínkách rostliny naroubujeme. Tímto způsobem lze získat mnoho silných rostlin s plně zachovanými znaky kultivaru. Tímto způsobem lze také tvořit tzv. kmínkové formy ibišku, které se roubují až v požadované výšce korunky.
Foto autor
V posledních letech se hortenzie staly výraznou součástí našich zahrad, kde právem patří mezi dominantní kvetoucích dřeviny.
Čeští zahrádkáři jsou oproti zahraničí konzervativnější. Upřednostňují stálezelený živý plot, navíc se často rozhodují pro zeravy.
Letničkám z březnových a dubnových výsevů svědčí optimální teploty i začátkem května. Liší se podle jednotlivých druhů a skupin květin.
Ještě před nákupem semínek zelenin a květin, prohlédneme osiva z minulých let, která máme doma. Pro přehlednost je nejsnazší označit sáčky s osivy již při jejich nákupu rokem pořízení. U starších si zkouškou klíčivosti stanovíme jejich kvalitu.
Ibišek syrský lze množit z vlastní zkušenosti i z dřevitých řízků na jaře.