Ivan Dvořák - strana 24

Začněme semeny. Plody jedlé řepy jsou nažky uložené v tzv. klubíčku. Jaký význam má pro zahrádkáře tato informace?

Zahradníci a zahrádkáři mluví o rudbékiích. O jednoletých a vytrvalých. Botanici znají třapatku. Obě tyto skupiny obyvatel zeměkoule, mnohdy se prolínající, hovoří o téže rostlině.

Svojí cibuli můžeme mít i na Šumavě nebo na Vysočině. V méně klimaticky příznivých podmínkách. Ze sazečky.

Občas se člověk dostane k ochutnávání odrůd, které mají hodnotnou historii, nebo zajímavá jména, ale to je u nich asi všechno.

Cibuli kuchyňskou můžeme pěstovat nejen ze sazečky, ale také z přímých výsevů. Vyséváme ji buď pro kuchyňské účely, nebo se záměrem použít ji v příští sezoně jako cibule sazečky.

Když se dětí zeptáte, jaké znají jedovaté rostliny, obyčejně odpoví: „Jedovaté a nebezpečné je vraní oko čtyřlisté, protože se jeho plod dá splést s borůvkou.“

Ve srovnání s předchozími se jaro 2021 jevilo počátkem března štědřejší na přísun vody do zahrady. Ač březnový sníh pranostiky nechválí, ten, který v noci napadl a ve dne zmizel, určitě jedem nebyl.

Z luskové zeleniny pěstujeme na zahradách nejčastěji hrách setý dřeňový. Jeho semena sklízíme a vylupujeme z lusků v době, kdy jsou zelená, šťavnatá a sladká.

Zaujmou na pohled i na talíři, ale potřebují řád. Někdy můžeme mít v zahradě rostliny, které lze tolerovat jen do určité míry. Nic si nesmíme nechat přerůst přes hlavu.

Objevování zeleniny, kterou jedli naši předkové, se může stát docela dobrodružnou zálibou. Nejprve je třeba sehnat semínka a posléze rostlinky ochutnávat. Objevem se může stát i pampeliška.

Mám výborný sklep a nad ním ve svahu sádek. Na jaře 2020 mě vypekly jarní mrazíky. Nebylo skoro nic. Ani meruňky, ani broskve, hrušek tolik, že jsme se o ně s vosama a sršněma  prali.

Když jsem byl malý, měli jsme doma docela jiné květiny, než máme dnes. Mezi pokojovkami dominovaly dva sukulenty, havortie a stapélie (smrdutky).