Pestrými barvami svých květů zdobí zahradu nejrůznější druhy letniček. Jejich krása nás může těšit až třeba do prvních podzimních mrazíků.
Rozkvétají první hlíznaté květiny: mečíky, lilie a nízké jiřiny.
Zahradní zákoutí v letní parádě; foto Shutterstock
Mezi širokolistými rostlinami to okrasným trávám zvlášť sluší. Ceníme si jich díky struktuře listů a stébel, barevnosti a stejně tak kvůli jejich velikosti, tvaru a barvě květenství. Mají různé odstíny zelené barvy od modré ke žluté, od stříbřitě šedé k bronzově hnědé. Některé se vybarvují až na podzim a šperkem zahrady se stanou, až je smáčí mlha a osuší vítr.
V horkém a parném létě užasneme nad bohatstvím stinných zákoutí. Zvlášť poté, co nám večer vdechne do tváře směs našich oblíbených bylinkových vůní. Červenec umí kouzlit.
Hlíznaté květiny vysazujeme v teplejších oblastech koncem měsíce. Zohledníne i vývoj počasí. Jiřinky a další květiny pak krášlí zahradu po celé léto až do podzimních mrazíků.
Zejména mnohokvěté a miniaturní růže se daří množit zelenými řízky. Metodu však můžeme s úspěchem použít také u velkokvětých čajohybridů.
Po vyrašení prospívá hlíznatým květinám voda, přísun živin a další péče. Mečíky přihnojujeme roztokem plných hnojiv po vytvoření třetího listu.
Zahradu na venkově bychom měli upravovat tak, aby odpovídala místním pěstitelským tradicím, klimatickým poměrům i okolní přírodě.
Protože mnohé odrůdy meruněk velice špatně rozvětvují a tvoří málo plodonosného obrostu, doporučuje se u nich v prvních letech po výsadbě zaštípnout hlavní výhony zhruba v polovině června, tedy v době, kdy se na výhonech vyvinulo 12–15 listů.
