Jaro – doba rašení, doba po odkvětu, začátek léta, léto – doba zrání třešní, doba po sklizni. To jsou termíny, kdy řezat třešně.
Prakticky až do doby sklizně můžeme dělat velké zásahy do koruny třešní, prosvětlovat ji, snižovat korunu. Když třešně sklidíme, pak už do korun třešní doma nezasahujeme, pozdější doba je vhodná jen na úpravu stromů bez korun – vřeten.
Jestliže si chceme naplánovat, kdy řezat třešně, můžeme počítat s termínem, kdy třešeň dozraje. Ořežeme ji, až když má červené plody. Strom to nepoškodí a úrodu z větví obereme v pohodlí na židličce, lavičce u chatky, na zápraží, v zahradě.
Třešňový vysokokmen, foto I. Dvorak
Podle toho, jaký strom chceme mít, vybíráme podnože.
Do krajiny, polního sadu, jako dominanta se vysazují vyšší tvary – polokmeny, vysokmeny. Potřebují dostatek volného prostoru, počítejte s tím, že by takové stromy měly být od sebe cca 10 metrů. Takové stromy se očkují nebo roubují na třešeň ptáčnici. Obyčejně to bývá ptáčnice ze semenných stromů ze Sempry v Turnově.
Je to tzv. bělokorá ptáčnice. Podívejte se v okolí na pláňata třešní, uvidíte, že některá mají kůru tmavou, jiná světlou. Tato má světlou kůru a podle typu matečného stromu i určitý typ růstu. Označuje se PT-Tu -1,2,3.
Světlá barva kůry hraje roli zejména u stromků, které jsou roubovány až v korunce – zimní sluníčko je tolik neohřívá, noční mrazíky je tolik neničí. Nevzniknou mrazové desky ani trhliny.
Mahalebka v takových půdách dokáže přežít a ještě přinést úrodu díky třešni, která je na ní naštěpována. V lepších podmínkách přináší úrody vyšší než stromy, štěpované na ptačce, ale ovoce je drobnější, stromy se brzo vyčerpají, „uplodí se“.
Do malé zahrádky vysazujeme tzv. menší tvary – zákrsky (ZK), čtvrtkmeny (ČK), vřetena. Kmenné tvary (ZK, ČK) bývají obyčejně očkované u země, jednak na ptáčnici a jednak na slabě rostoucí podnože původem od šlechtitelů z Holovous (mají pak označení P-HL A, B, C), nebo ze zahraničí (Colt, Gisela 5, 6 a další).
Vysazujeme-li kmenný tvar, musíme mu dát prostor, cca 3 m na každou stranu od kmínku, zatímco u stromů tvarovaných řezem do vřetene můžeme v řadě umístit stromy třeba metr od sebe. Mezi řadami se hodí metry dva.
Pokud budeme řezat tak, že vřeteno bude mít větve ve stáří do dvou tří let, budou plody luxusně velké. Se stárnutím větví se velikost třešní u jedné a téže odrůdy zmenšuje.
Rozdíl ve velkosti koruny není dán jen podnoží, ale i odrůdou. V charakteristice odrůdy najdete to, jestli roste méně, nebo je bujná. Menší koruny i na ptáčnici tvoří tzv. kompakty, odrůdy, které mají kratší vzdálenosti mezi pupeny na větvích.
Rychlice německá z nejranějších
K nejranějším odrůdám patří Rychlice německá a Rivan. Skoro stejně časně dozrávají Aranka a Adélka. Na rozdíl od těch prvních mají větší plody. Po nich následují desítky odrůd dozrávajících postupně, od tzv. druhého třešňového týdne až po odrůdy, zrající v osmém a devátém týdnu po Rychlici.
Pokud chceme mít v zahrádce více odrůd, nabízí se dvě řešení.
V plodech odrůd dozrávajících zhruba do čtvrtého třešňového týdne nenajdeme zpravidla larvy vrtule třešňové. Na jejich vylíhnutí je ještě brzy.
U odrůd později zrajících se s tím musíme nějak vyrovnat (plody označované jako červivé prostě tolerujeme, nebo zahájíme včas nějakou formu boje proti vrtulím).
Na stanoviště deštivé můžeme vybírat odrůdy, jejichž plody méně praskají. U několika odrůd najdeme i údaj, že se vyrovnávají s houbovou chorobou moniliniózou lépe než jiné.
Foto autor
Třešně patří v Česku mezi nejoblíbenější ovoce, zejména pro svou ranost – v sezoně dozrávají jako první stromové ovoce.
Třešně nevyžadují velký a pravidelný řez, ale je dobré držet jejich tvar nižší, abychom neměli problémy se sklizní.
Na zahrádce nacházíme během června mnoho druhů drobného hmyzu, který často vytváří nápadné, početné kolonie. Jde především o mšice (Aphidinea).
Třešeň pokládají někteří znalci za domácí evropský druh, jiní za její pravlast považují Asii. Všeobecné oblibě se těší hned z několika důvodů.
Ze skalky postupně odstraníme zimní kryt z chvojí a dalšího materiálu. Na podzim vysázené skalničky bývají mrazem povytažené a je třeba je přitlačit. Začínáme s pečlivějším čištěním a pletím skalky.
