
Šetrná ochrana jahodníku před lalokonosci a dalšími škůdci
6. 2. 2021Jahody jíme převážně v čerstvém stavu, často hned po sklizni, a tak je lepší jarní aplikaci pesticidů maximálně omezit, nejlépe úplně vyloučit.
Pěstovat stáleplodící jahodník je náročnější na čas i zkušenosti. Plodnost od června až do října vyžaduje správné doplňování živin.
Připomeňme, že klasický jahodník plodí od konce května do začátku července v závislosti na ranosti odrůdy. Tvoří květy pouze za krátkého dne. Stáleplodící jahodník kvete bez ohledu na délku dne. Je remontantní.
Většina velkopěstitelů se soustředí pouze na klasické jednou plodící odrůdy, které mají obecně lepší chuťové vlastnosti a okamžitý výnos je podstatně vyšší. U stáleplodících jahodníků je hlavní předností to, že můžete ochutnat vlastní čerstvé jahody i v době mimo hlavní sezonu, případně máte čím ozdobit sklenici sektu.
Nejvhodnějším prostředím pro pěstování remontantních odrůd je záhon, případně skleník nebo fóliovník. Při nedostatku místa lze vystavět pyramidu nebo použít různé nádoby pro pěstování (velké květináče, truhlíky…). Přesto je dobré mít na paměti, že remontantní jahodníky plodí též na šlahounech a nejlepší výnosy poskytují, pokud nové sazeničky mají možnost zakořenit.
Chceme-li bohatou úrodu po celou sezonu, musí samotné výsadbě předcházet dokonalé vyhnojení pozemku. Stejně jako u klasických jahod nepoužíváme čerstvý hnůj, ten je zásobárnou živin pro houbové choroby. Použít lze vlastní kompost nebo profesionálně připravený substrát přímo pro jahody, který doplníme buď Cereritem nebo granulovanými slepičinami.
Doba výsadby je podobná jako u jednouplodících jahodníků jaro a podzim. Na podzim je to měsíc září, kdy již tolik nehrozí vysoké letní teploty, které bez zastínění dokážou zlikvidovat celou novou výsadbu. Říjnová výsadba je naopak již riziková z pohledu dostatečného zakořenění a přezimování. Na podzim se vysazuje většinou tzv. zelená prostokořenná sadba, naproti tomu na jaře je většinou k dostání tzv. frigo sadba.
Jarní výsadba je vhodnější v lokalitách s drsnějším klimatem (mrazové kotliny, polohy nad 500 m n. m.) ale také pro pyramidy nebo pěstitelské nádoby. Musíme počítat s tím, že se jahody v nádobách pěstují pouze na jeden užitkový rok, protože jsou více vystaveny zimním mrazům.
Řadu let na trhu objevují nabídky na tzv. netradiční způsoby pěstování na balkonech a terasách. Využívají se k tomu odrůdy, které mají schopnost tvořit větší množství dlouhých šlahounů. Někteří obchodníci zneužívají těchto vlastností k propagaci tzv. popínavých jahod, které vytvářejí jahodové sloupy nebo stěny.
Pro rostliny je přirozenější, když mají možnost zakořenit z odnoží a vyživovat své listy a plody vlastním kořenovým systémem.
Pravdivější je pojmenování převislé jahody. Výsadbou do závěsných květináčů docílíme toho, že nové šlahouny volně splývají ze zavěšené nádoby a na těchto šlahounech rostlina kvete a plodí. Výsledkem je spíše estetický požitek než zajímavá sklizeň a dobrá chuť.
V Česku se začal stáleplodící jahodník pěstovat koncem 60. let, kdy turnovská šlechtitelská stanice zkoušela dovezené odrůdy ze západní Evropy, především z Německa. Byly to odrůdy: Sonsana, Rapella, Red Rich, Rabunda, Kletter Ex., Frapendula Humi, Humi Gento a Ostara. Jmenované odrůdy se staly základem tuzemského šlechtění.
Křížením odrůd Humi Gento a Ostara se podařilo Ing. Hůlkové vyšlechtit první československou stáleplodící odrůdu pod jménem Lidka, která je do dnešních dní pro svoje plastické vlastnosti (hlavně odolnost k vymrzání) stále nejrozšířenější odrůdou v Česku a lze ji pěstovat ve všech oblastech naší země. Plody mají klasickou jahodovou chuť a konzistenci.
Na trhu je k dostání několik zahraničních odrůd. K nejrozšířenějším patří odrůda Everest, která je vysoce odolná plísni šedé a daří se jí hlavně v polohách do 400 m n. m.
Další nabízené odrůdy jsou: Albion, Anabelle, Aromas, Calypso, Diamante, Evie 2, Eves Delight, Selva, Sweet Delight a Ostara.
Velmi dobrou pověst provází odrůdu Evie 2, která byla vyšlechtěna v Anglii firmou Edward Vinson Plants stejně jako odrůda Everest.
Foto autor
Klejotok je slizovitý lepkavý výtok z trhlin a ran listnatých stromů. Na vzduchu výtok tuhne v gumovitou žlutavě až černohnědě zbarvenou hmotu. Vyskytuje se zejména u peckovin, nejvíce u broskvoní, třešní a višní, méně u meruněk a slivoní.