Pojmenování vrbina nese rozsáhlá skupina vytrvalých bylin, které jsou rozšířeny hlavně v mírném a subtropickém pásu severní polokoule.
Nejvíce druhů roste v jihovýchodní Asii. Patří do čeledi prvosenkovité (Primulaceae). Najdeme mezi nimi byliny drobné, poléhavé i mohutné vzpřímené, dorůstající více než 1 m. Jejich květy jsou převážně žluté, často pětičetné a velmi nápadné. Mnoho druhů roste v mokřadech.
Vědecké jméno Lysimachia získala vrbina jako připomínku Makedonského důstojníka Lysimacha. Byl to jeden z nástupců Alexandra Velikého. Podle některých pověstí sám Lysimachos znal a využíval některý z druhů vrbiny jako léčivou bylinu. Dodnes jsou vrbiny užívány v lidovém léčitelství i farmacii pro obsah saponinů a tříslovin.
Je jedním z nízkých evropských druhů. Tvoří plazivé, kořenující, až 50 cm dlouhé lodyhy s okrouhlými, vstřícnými a trávově zelenými lístky. Květy má žluté, kolem 1,5 cm široké, jednotlivě vyrůstající v paždí listů.
Na okrajích jezírek vytváří vrbina krásné žluté koberce
Snadno se rozrůstá do plochy a vytváří koberce. Najdeme ji hojně na vlhkých místech v nižších polohách. V zahradách může zdobit okraje zahradních jezírek, porůstat vlhká sešlapávaná místa, nebo porůstat vlhké zídky, kde dokáže v létě vytvořit doslova zlatý vodopád kvítků. Oblíbená je také do závěsných nádob. Dokáže růst i pod vodou, proto jí nevadí mělké zaplavení při kraji jezírka.
Pěstuje se přírodní druh nebo kultivar Aurea se zlatožlutě zbarvenými listy. Je ozdobný hlavně listem, ale méně ochotně kvete.
Tento druh pochází z luhů a vlhkých luk Středozemí. Tato až 120 cm vysoká bylina s přeslenitě uspořádanými listy a přeslenitým hroznem žlutých, 1,5 cm širokých květů byla na našem území vysazována již v 19. století. Dnes na mnoha místech zplaněla.
Typická je svými oranžovými tečkami na listech. Jedná se o siličné nádržky, podle kterých získala rostlina své druhové jméno. Hodí se na okraje jezírek i do výsadeb vyšších trvalek.
Je relativně suchovzdorná, takže dobře roste a kvete i na běžně zalévaných nemokřadních záhonech.
Pěstuje se čistý druh nebo panašované kultivary. Velmi oblíbený je kultivar Alexander s bíle panašovanými listy, které se brzy na jaře na okrajích zbarvují dorůžova, nebo kultivar Golden Alexander se žlutě panašovanými listy.
Nápadný, za to nenáročný druh, který pochází z mokřadů mírného pásu Eurasie. Dorůstá až 120 cm výšky, listy jsou vstřícné, nebo v přeslenech. Žluté kolem 1,5 cm široké květy jsou uspořádané do koncové kuželovité laty. Stejně jako předchozí druhy vytváří podzemní oddenek s dlouhými, často dorůžova naběhlými, výběžky, kterými se snadno šíří do okolí. Pokud nechceme, aby rostlina zaplevelovala okolí, vysadíme ji do květináče nebo koše, který zahrneme zeminou do úrovně terénu.
Patří do severoamerických odrůd. Dorůstá do výšky až 130 cm. Ozdobná je svými široce kopinatými listy i velkými žlutými, někdy na bázi červenými květy.
Nejlépe roste ve vlhkých půdách na březích jezírek a potoků, ale snáší i zaplavení mělkou vrstvou vody.
Pěstuje se v přírodní formě i v kultivaru Firecracker s fialově zbarvenými listy. Tento kultivar působí velmi dekorativně zejména ve skupinách s dalšími vysokými druhy vrbin.
Lysimachia ciliata patří mezi cizokrajné odrůdy
Východoasijská rostlina, která se od výše uvedených druhů liší zejména bílými květy. Ty jsou relativně drobné, uspořádané v husté, koncové, často skloněné hrozny, kterými upoutá na začátku léta. Vytváří trsy 50–100 cm vysoké, rozrůstá se svými oddenky.
Vhodná je do vlhkých partií zahrad, na okraje zahradních rašelinišť a do okolí potoků. Dobře roste i v polostínu.
Lysimachia clethroides má specifické bílé zabarvení květů
V přírodě patří k ohroženým druhům a najdeme ji na trvale, nebo alespoň dočasně zaplavovaných březích kyselých tůní a v rašeliništích. Preferuje živinami chudé, kyselé substráty. Nejlépe roste ve vlhké rašelině.
Lodyhy jsou nevětvené, přímé, až 50 cm vysoké. Listy má nejčastěji vstřícné, křižmostojné. Květy jsou drobné, světle žluté, uspořádané v husté stopkaté hrozny vyrůstající v paždí listů.
Výborně se hodí na okraje zahradních rašelinišť nebo břehy čistých potůčků.
Lysimachia thyrsiflora patří mezi ohrožené druhy
Všechny uvedené druhy se pěstují relativně snadno. Preferují vlhká stanoviště s mírně kyselým substrátem, přídavek rašeliny víc než uvítají. Živin jim stačí velmi málo. Dobře se rozrůstají svými oddenky. Plazivé druhy pak nadzemními výběžky.
Nejlépe kvetou na slunných místech, zimu přetrvávají v podzemních oddencích. Nadzemní část u vzrostných druhů usychá, proto ji brzo na jaře ostříháme.
Množí se jednoduše dělením trsů. Lze je vysévat ze semen, potom je však pěstování zdlouhavější.
Vrbiny obvykle netrpí chorobami ani škůdci, jen v horkém létě jsou někdy vrchní části lodyh napadány mšicemi a na listech se může vytvářet bělavý povlak způsobený padlím.
Zdroj: Sbírka vodních a mokřadních rostlin,
BÚ AV ČR, v. v. i., Třeboň
Foto autorka a Shutterstock
Pobřežní rostliny až na výjimky potřebují dost vláhy. Snesou dočasné zaplavení. Ale hlubší voda zahradního jezírka jim obvykle neprospívá.
Přesličky zatím patří v našich zahradách ke zřídka pěstovaným rostlinám, přestože působí velmi dekorativně a jejich pěstování není složité.
Vhodné byliny dokážou dát zahradnímu zákoutí punc půvabného přírodního společenstva. Jde to i ve slunné zahradě v místě s nadbytkem vody v půdě.
Dotaz: Na zahradě se mi objevila tahle rostlina, asi je to nějaká plazivá okrasná květina, poraďte mi, jak se jmenuje. Děkuji.
Poměrně velkému zimnímu nedostatku světla, které je důležitým růstovým a vývojovým faktorem pro řadu pokojových rostlin, přizpůsobíme především zálivku.
