
Pěstujeme lilie: kam, do čeho a kdy je vysadit, před čím chránit
12. 8. 2020Na stoupající oblibě lilií se podepisuje i fakt, že jejich pěstování je daleko jednodušší než třeba u mečíků.
Lilie podobně jako mečíky vykvétají ve váze do posledního poupěte. Navíc dlouho vydrží svěží. A kromě toho se velmi dobře množí, a to dokonce několika způsoby.
Největší výhodou množení semeny je, že získáváme prakticky bezvirózní semenáčky, protože virové choroby se nepřenášejí do semen.
Správně pěstované liliové semenáčky jsou dokonce i bez dalších chorob, jako je např. Fusarium.
Protože lilie nejsou samosprašné, je třeba, aby pro vytvoření životaschopných semen byly opyleny, ale ne vlastním pylem.
K opylení může dojít přirozenou cestou opylovači, jako jsou např. včely, nebo umělým způsobem, kdy záměrně vybíráme vhodného rodiče.
Zklamání z výsevu špatně opylených semen předejdeme tím, že předem zkontrolujeme, zda obsahují embrya: Položíme semena na mléčné sklo, které odspodu prosvítíme silným světlem tak, aby embryo bylo vidět – ukáže se jako tmavá čárka umístěná přes ploché semínko.
Semena lilií klíčí dvěma způsoby: epigeicky, což znamená nad zemí, nebo hypogeicky, tedy pod zemí.
Vyséváme je do kvalitně připravené půdní směsi buď přímo na záhony, nebo lépe do vhodných kontejnerů. Když začnou listy mladých rostlin zasychat, je třeba sklidit mladé cibulky a skladovat je v chladnu do jarní výsadby.
Lilie se množí i dělením cibulí. Některé odrůdy mají přirozenou tendenci se dělením množit. Dceřiné cibule pak většinou oddělujeme při přesazování.
Levné a rychlé je množení šupinováním. Nově zakoupenou odrůdu si tímto způsobem můžeme rychle namnožit. Aby se docílilo co největší tvorby cibulek, je třeba šupiny oddělit co nejblíže u podpučí.
Šupinovat lze prakticky celoročně, protože tvorba nových cibulek není závislá na ročním období.
Šupiny se naskládají do vhodného media (perlit, rašeliník) nejlépe do igelitových sáčků tak, aby byly zcela zakryté. Ukládat se také mohou do různých truhlíků, nebo kontejnerů. Inkubují se v dobře větrané místnosti při teplotě 15–21 °C, dokud se na šupinách kompletně nevytvoří cibulky a kořínky.
S výjimkou trubkovitých hybridů vyžadují nově narostlé cibulky projít obdobím chladu, které je nezbytné pro dokončení dormance.
Cibulky se uloží nejprve na 3–4 týdny při teplotě 4–10 °C a pak v chladu při –1 °C minimálně dalších 6 týdnů. Delší období chladu cibulkám neuškodí, spíše je prospěšné.
Jakmile to půdní a teplotní poměry dovolí, vysazujeme šupiny s cibulkami na venkovní záhony a ponecháváme je v zemi většinou dvě růstové sezony, i když některé, hlavně asijské hybridy, vytvoří květní lodyhy již v prvním roce.
Lodyžní cibulky se vytvářejí pod zemí mezi cibulí a povrchem půdy. Při tomto způsobu je vhodné na záhony v dalších letech přidávat zeminu, aby se cibulky vytvářely pod povrchem. Cibulky z lodyhy odebíráme při přesazování a je vhodné je hned zasadit.
Pacibulky jsou většinou tmavě purpurové, v průměru velké 1–2 cm a vytvářejí se v paždí listů.
Pacibulky se sbírají několik týdnů po odkvětu a vysazují se časně na podzim 3–5 cm hluboko. Pokud bychom chtěli, aby se vytvořilo co nejvíce pacibulek je vhodné odstranit květní poupata ještě před rozkvětem.
Tato metoda je použitelná pouze v laboratořích k tomu vybavených. Touto metodou lze vyprodukovat obrovské množství cibulek z jedné rostliny. Ty pak během dvou let dorostou do prodejní velikosti.
Foto autor
Ze skalky postupně odstraníme zimní kryt z chvojí a dalšího materiálu. Na podzim vysázené skalničky bývají mrazem povytažené a je třeba je přitlačit. Začínáme s pečlivějším čištěním a pletím skalky.
S lítostí připisujeme smutnou zprávu, že autor článku MUDr. Josef Kříž zemřel při tragické nehodě počátkem srpna 2020. Byl znám jako šlechtitel a pěstitel mečíků, odborník na lilie a další cibuloviny. Připomínáme další z řady nadčasových článků, které publikoval v časopise Zahrádkář.