Domů » Zahrada » Rady » Píše Václav Větvička » Václav Větvička o dubových palicích a druzích dubů

Václav Větvička o dubových palicích a druzích dubů

Znalci možná nabídnou zimostráz, Buxus, a ti scestovatělí možná Metrosideros, železné dřevo čili železnec. Anebo přesličník, Cassuarina. Za těmi bychom museli buď do tropů, nebo do botanické zahrady. V té pražské univerzitní mají oba tvrdohlavé, tvrdodřevé exoty docela slušné.

Nebudu vás posílat ani do zahrad ani do ciziny, zůstaneme u dubu tuzemského. Mám-li vás někam poslat, tedy do háje. Do hájů, které zmínil Josef Kajetán Tyl v šumařově písničce, co ji dneska nosíme a zpíváme jako národní hymnu. Ty háje jsou smíšené a mám z nich radost i respekt.

Žaludy dubu letního; foto Shutterstock

Háje dubů

Asi nejrozšířenější jsou háje dubohabrové; někdo to obrací a mluví o habrodubových hájích. Ale já jsem věrný latině, a tam se takováto společenstva označují jako Querceto-carpineta. Quercus je dub, Carpinus habr. Anebo, sáhnu-li do vyšších jednotek, tak u nás rostou společenstva dubů ze třídy Querco-Fagetea (Fagus je buk) případně Quercetea robori-petrae, což jsou společenstva acidofilních, kyselých lesů.

Nebudu dál obtěžovat složitým fytocenologickým systémem (fytocenologie je nauka o rostlinných společenstvech, kterou jsem, považte, vystudoval!), zůstanu při zemi a nabídnu jen jakýsi dubový výčet.

Křemelák, drnák, šípák

Mezi hlavní druhy dubů v Česku patří tři: křemelák, drnák a šípák. To jsou stará a ustálená lidová, ale i lesnicky odborná jména pro dub letní, dub zimní a dub pýřitý. Na jižní Moravě (možná) a na jižním Slovensku (určitě) k nim ještě přibyl dub cer.

Ve škole všech stupňů jsme si vystačili s jednoduchým rozlišením: dub letní má plod (žalud, obecně to je nažka, jednosemenný nepukavý suchý plod) na dlouhé stopce. Jako děti jsme si takovou dlouhou stopku s žaludovou číškou braly do pusy jako fajfku. To s žaludem dubu zimního nesvedete, má květy a potom i plody přisedlé.

Oba jmenované druhy mají letorosty, mladé větévky, lysé. Natrefíte-li na větévky chlupaté, žaludy skoro přisedlé a navíc to bude v místech výslunných a teplých na vápencovém podkladě, pak stojíte pod nepříliš vzrůstným dubem pýřitým, šípákem Cer.

Dub cer, kdybyste náhodou na něj přinatrefili, poznáte jak po listu, tak po číšce, v níž žalud sedí: Listy jsou úzké, tuhé, leskle zelené a laloky listů vybíhají do nevelké hrotité špičky. A číška? Ta je nápadná dlouhými výběžky šupin, je jakoby huňatá.

Cery tvoří na jižním Slovensku příznačné, někdy až monotonní cerové doubravy, o porostech šípáku se mluvívá jako o doubravách šípákových.

Dub pýřitý, foto Shutterstock

Nároky dubů letních a zimních

Oba hlavní druhy, dub letní a zimní mají svým způsobem také vyhraněné nároky na prostředí, na které ovšem lidé moc nedbali.

Letní dub miluje hluboké půdy v náplavech řek, snáší i krátkodobé záplavy, jako bývaly třeba na jižní Moravě při soutoku Moravy s Dyjí, nebo v  Čechách na soutoku Labe s Vltavou. Tamní porosty se označují jako luhy – ale nejsem si jist, že ve shora uvedené Tylově a Škroupově písničce autoři věděli, čím se liší luh od háje…

Zimní duby snesou půdu mělkou, kamenitou, skeletovitou a zpravidla rostou dál od vody. Jsou proto i odolnější k případným sušším periodám, jako tomu bylo třeba v roce 1992. Tehdy, shodou okolností anebo přičiněním sojek, rostly nedaleko mého pracoviště v Černolicích na kopečku Homolka ve skalnaté spáře oba druhy: dub zimní a dub letní.

Sucho tehdy trvalo asi 6 týdnů. Za tu dobu letní dub zežloutl, zhnědl a listy mu zaschly. Dub zimní, metr od něho se zelenal, jako by se nechumelilo. Tedy, jako by slunce div ne dva měsíce nepralo, nezářilo, nesušilo. Tak se tehdy chovaly i smíšené dubové porosty kolem Prahy, na brdských Hřebenech a na podobných místech.

Tehdy se třeba z helikoptéry daly mapovat oba druhy, protože letní duby v prostředí, kam moc nepatřily v půli srpna hnědé, zaschlé, zatímco zelené ostrůvky prozrazovaly, kde roste dub zimní a i to, že je tam doma.

Žaludy dubu zimního; foto Shutterstock

Přidám dvě poznámky

Duby, ač se to nezdá, jsou dost teplomilné a v časech ledových dob ustoupily daleko k jihovýchodu, odkud se začaly vracet i na naše území v poledové době, zejména v tzv. atlantiku zhruba před 10 až šesti tisíci lety. Později byly zatlačeny bukem a jedlí – a lidským přičiněním.

Všechny školní znalosti o tuzemských dubech mi z hlavy vymazal slovenský dendrolog Dezider Magic, který pečlivým studiem zjistil, že to tak jednoduché není, a že u nás roste ještě dalších pět druhů dubů – které jsme jaksi donedávna přehlíželi. O nich třeba zase až v dubnu.

Foto Shutterstock

Související články

číška čumbrk fejeton kaštan nažka oplodí palma semena tvary semen

Václav Větvička o věcech prvních: Než je zakryje zem

1. 2. 2022

Nelekejte se, žádná mortalita, natož morbidita v titulku není. A navíc, zem se netýká všech! Všech? Jakých všech? Inu, je únor, a to je čas na časné výsevy 

číst více

časopis Zahrádkář klejicha tobolka

Václav Větvička o papouškovi na sklenici vína

27. 11. 2021

Botanik Václav Větvička v tištěném časopise Zahrádkář pravidelně odpovídá zahrádkářům, kteří se ptají po názvu neznámých rostlin. Přidává i zajímavosti.

číst více

buk duben

Václav Větvička o dubnových bučinách a proměně v listožrouta

1. 4. 2021

Jarozvěsty může být kdeco a kde kdo. Už vícekrát jsem prohlásil, že první vlaštovka jaro nedělá a že za toho prvního posla mám budníčka menšího, známého cilp-calpa, a za definitivní potvrzení jara pak…

číst více

dům a zahrada stromy v zahradě výsadba stromků zahradní architektura

„Země bez stromů je chudá země,“ psal Vladislav Vančura

18. 7. 2020

Dodejme, že stejně tak chudá je zahrada bez stromů. Stromy jsou jednou z největších hodnot velké, ale i malé zahrady. Proč?

číst více