Co srpen nedopeče, září nedosmaží. Poslední roky toto rčení moc neplatí. Září vaří, peče, smaží a remontantní maliny jsou nyní jako med.
Obaleče jablečné pokládáme v tuzemských podmínkách bezesporu za nejzávažnější škůdce jablek. Způsobují obávanou červivost.
Počátkem června hodují mšice také na všech ovocných rostlinách. Mnohé mají křídla a přelétají na další hostitelské rostliny. Obaleči zase zakládají první generaci housenek, které napadají plody.
Květopas na jabloních zasluhuje naši pozornost zejména v období, kdy raší listové růžice a kdy se objevují zelená poupata. V teplejších oblastech to bývá ve druhé polovině dubna.
Prohlédneme keřové i stromkové růže, neraší-li na nich výhony z podnože – vlky. Pokud ano, odřežeme vlky co nejblíže starého dřeva.
Sýkory koňadry a modřinky můžeme v zimě pozorovat na krmítku ve skupinkách tolika čilých opeřenců, že je ani nestihneme počítat.
Onemocnění se projevuje nejprve nahnědlými skvrnami, které postupují z povrchu plodu dovnitř dužniny, postupně se rozšiřují a napadají celý plod.
Slivoně patří k nejčastěji pěstovaným ovocným druhům a za vegetace je poškozuje mnoho živočišných škůdců. Přesto se vyplatí zasahovat proti nim promyšleně.
Ve stadiu rašení pupenů do doby před rozkvětem je třeba ovocné stromy chemicky ošetřit proti všem přezimujícím vývojovým stádiím škůdců – mšic, svilušek, mer, puklic, štítenek, píďalek.
Vybrané druhy letniček v září vysejeme na chráněná venkovní stanoviště podle aktuálního vývoje počasí. Když je příznivé, rostliny na jaře pokvetou dřív. Pokud vyklíčí už na podzim, přikryjeme je v listopadu chvojím.
