V posledních letech se hortenzie staly výraznou součástí našich zahrad, kde právem patří mezi dominantní kvetoucích dřeviny.
Období pracovní špičky na zahradě je tu, s ním ale i nevlídné aprílové počasí. Množíme jiřinky, zmlazujeme kvetoucí keře, pečujeme o trvalky.
Cílem rychlení dřevin je, aby vykvetly v době svého vegetačního klidu. Dříve se používala metoda např. namáčení koruny do vody či teplá pára.
Jedna z nejčastějších otázek je: „Jak mám ty keře stříhat?“. Těžko říct, kde se vzala domněnka, že je nutno je stále stříhat či řezat.
Dvorek ve městě změníme v intimní prostor. Využijeme přítomnost starých domů, přizpůsobíme dlažbu a doplníme nádoby s trvalkami a letničkami.
Kompost zvaný listovka má svůj věhlas, hortenzie testuje znalosti řezu a stromková růže se těší na zimu, neboť dostane netkané pyžamo.
Naplnit dávné doporučení legendárního zahradníka a zahradního architekta Josefa Vaňka – zušlechťovat angrešt na odolnost proti padlí americkému a na beztrnnost – to se svého času stalo cílem Martina Vrány.
Mnoho druhů keřů zdobí trvanlivá plodenství, která i na obnažených větvích působí dekorativně, ať už pod paprsky ostýchavého slunce, nebo ve sněhových kulisách.
Nehrozí-li silnější mrazy, upravíme řezem jednoleté výhony keřů a polokeřů kvetoucích v létě a časně na podzim. Též hortenzie latnaté.
Poměrně velkému zimnímu nedostatku světla, které je důležitým růstovým a vývojovým faktorem pro řadu pokojových rostlin, přizpůsobíme především zálivku.
