Mikroelement, nepostradatelný pro zajištění funkcí důležitých enzymových systémů, především metabolismu dusíku, nepostradatelný pro fixaci vzdušného dusíku u symbiotických i volně žijících mikroorganismů.
Nedostatek vzniká často u rostlin, které mají vysoké nároky na jeho potřebu – brukvovité. U květáku a kapusty se listy lžícovitě stáčejí do člunkovitého tvaru, omezením růstu okrajových pletiv, zatímco ostatní části listů ještě dorůstají. U květáku a brokolice dále dochází k redukci a deformacím listové čepele, květák nevytváří růžice, dochází k vyslepnutí, případně k jejím různým vývojovým deformacím. U růžičkové kapusty je omezena tvorba růžiček, které se navíc neuzavírají. Nedostatek Mo je pozorovatelný také u rostlin, které si zajišťují převážnou část dusíku s pomocí symbiotických hlízkových bakterií. Projevem je pak světlejší zabarvení rostlin (nedostatek N) a v produktech je podstatně méně bílkovin.
Nadbytek Mo a jeho toxické působení je sice v praxi vzácné, ale možné díky malé pohyblivosti této živiny v rostlině. Při jeho nadměrném příjmu může docházet ke kumulaci (tolerance k vyššímu přijímanému množství ukládáním do vakuol). Nebezpečí je hlavně u přímo konzumovaných krmiv a zelenin, kdy vyšší dávky působí karcinogenně. Projevy toxického nadbytku u rostlin se projevují až při značně vyšších koncentracích v rostlinách – u rajčat zjištěny příznaky poškození žloutnutím a nekrotizací listů. K optimalizaci příjmu postačí zpravidla odpovídající úprava pH vápněním; pro náročné plodiny na půdách s výrazným nedostatkem, pak aplikujeme molybden přiměřenými dávkami vhodných hnojiv.
Přírodní srážky a spodní voda nestačí pro zásobování vodou náročných zahradních rostlin. Nedostatek vody vede u rostlin k jejich vadnutí a tím omezení růstu, kvetení i výnosu. Spotřeba roční dodatečné závlahy při normálním průběhu vegetace se odhaduje na 300 až 500 l vody na m².