Roubování je osvědčený způsob, jak zvýšit odolnost rostlin vůči chorobám i stresu a zajistit stabilní úrodu.
Roubováním vzniká kombinace dvou rostlin – podnože a roubu. Podnož zajišťuje silný a odolný kořenový systém, zatímco roub určuje vlastnosti plodů. Výsledná rostlina se vyznačuje vyšší vitalitou, stabilnějším růstem a vyrovnanější plodností.
Roubování není v zahradnické praxi novinkou, ale dlouhodobě prověřenou metodou. V posledních letech se k ní vrací stále více pěstitelů, a to nejen v profesionální produkci, ale i v zahrádkářské praxi. Vedle okurek, melounů, se obdobně roubují také rajčata a papriky. Hlavním důvodem je snaha zvýšit odolnost rostlin vůči půdním patogenům a stresovým podmínkám, především suchu, kolísání teplot nebo nevyrovnané závlaze. Roubovanou zeleninu můžeme pěstovat ve skleníku, na záhonech i ve větších nádobách na balkoně.
Srovnání kořenů pravokořenné papriky a podnože
Podnož má zásadní vliv na růst a zdravotní stav rostlin. Oproti pravokořenným sazenicím vytváří výrazně mohutnější kořenový systém, který proniká do hlubších vrstev půdy a lépe využívá vodu i živiny. Díky tomu rostliny lépe snášejí sucho i méně pravidelnou zálivku a vykazují vyšší odolnost vůči půdním houbovým chorobám, zejména fusariovým vadnutím. Roubované rostliny bývají vitálnější a rostou bujněji, přičemž si zachovávají stabilní plodnost po celou vegetační sezonu. Silná podnož zároveň zvyšuje toleranci k nižším teplotám a dalším výkyvům prostředí. V praxi to znamená jistější sklizeň i v méně příznivých ročnících.
Zasunutí roubu
Předpěstované roubované sazenice jsou běžně dostupné, přesto se řada pěstitelů věnuje vlastnímu roubování. Umožňuje to zvolit konkrétní odrůdy podle pěstitelských podmínek, chuťových preferencí nebo zkušeností z předchozích sezon. Kombinace vhodné podnože a vybrané odrůdy může výrazně zlepšit zdravotní stav i produkci rostlin. Vlastní roubování je však pracnější a vyžaduje pečlivost. Pro úspěch je rozhodující správná volba podnože, vyrovnaný vývoj obou rostlin a dodržení vhodných podmínek po provedení zákroku.
Ablaktace je stará metoda roubování, kdy se podnož i s kořenovým balem umístí poblíž štěpovance a obě rostliny se pevně spojí buď přikájením (sloupne se část kůry a rostliny se sváží v místě odloupnuté kůry), nebo se spojí do v zářezu.
Pro okurky a melouny se nejčastěji používá metoda ablaktace. Při ní zůstávají roub i podnož po určitou dobu spojeny se svými kořeny a oddělují se až po pevném srůstu. Výsev je nutné časově sladit. Okurky se obvykle vysévají o několik dní dříve než podnož, nejčastěji tykev. Vhodné je předem vyzkoušet rychlost klíčení obou druhů a termín výsevu podle toho upravit. Pro výsev se doporučuje vzdušný substrát, například agroperlit.
Roubování se provádí ve fázi počínající tvorby prvního pravého listu, kdy mají rostliny podobnou tloušťku stonku. Obě rostliny se pěstují vedle sebe v jedné nádobě. Na hypokotylu se provede šikmý řez odpovídající přibližně dvojnásobku průměru stonku. Řezné plochy se spojí a zafixují páskou nebo roubovacím klipsem. Rostliny zůstávají spojené až do srůstu. Po obnovení růstu se nejprve odstraní nadzemní část podnože nad místem srůstu. Přibližně o týden později se odstraní původní kořen okurky. Výsadba na stanoviště je vhodná až po úplném srůstu a vytvoření několika pravých listů.
V prvních dnech po zákroku je nutné udržovat vysokou vzdušnou vlhkost a teplotu minimálně 20 °C. Rostliny je vhodné chránit před přímým sluncem a omezit kolísání podmínek. Místo srůstu musí zůstat nad povrchem substrátu, aby nedošlo k zakořenění roubu a následnému oslabení efektu podnože. Při dodržení těchto zásad dochází k rychlému srůstu a následnému obnovení růstu rostlin.
Fotoarchiv SEMO a.s
Z předpěstované sadby pěstujeme zeleninové druhy, které chceme sklízet brzy – rané saláty, košťáloviny, ale i druhy na pěstování náročnější.
Možná jste právě zaseli nebo už vysadili okurky, budoucí poklady své zahrady a kuchyně. Připomeňme si, nač se u které skupiny okurek soustředit, aby úroda potěšila.
Při nakupování osiva ve specializovaném obchodě můžeme počítat s čistotou, odrůdovou pravostí a klíčivostí semen.
Většina zahrádkářů má svůj způsob setí okurek, a pokud jim vychází, není třeba jej měnit. Ale jsou i tací, kterým se nedaří. Mají prostě smůlu, což je v přírodě i na zahrádce normální.
Dobrá chuť plodů jahod není jen odrůdovou záležitostí. Velký vliv má také zálivka, kdy pokud více zaléváme (nebo více v tomto období prší), plody přerůstají a jejich chuť je mdlá až fádní. Pokud dostatečně neprší nebo za přísušku, postačí jahodám zálivka
