O alejích a škarpách: kde příroda bojuje o své místo

Podobně diskutovaným tématem je i údržba krajnic a škarp, jejichž stav významně ovlivňuje bezpečnost provozu i podobu naší krajiny.

Aleje jako rozdělující prvek veřejného prostoru

Téma alejí kolem cest rozděluje veřejnost na dvě skupiny. Jedna skupina, převážně z řad motoristů, považuje aleje za překážku v cestě ze silnice do pole, druhá v aleji podvědomě zpomalí a vnímá blahodárný stín a krásu stromů.

Sekání krajnic a jejich role v krajině

Druhé téma související rovněž s bezpečností provozu je sekání krajnic. Krajnice, škarpy, pangejty, úzké statečné světy, které se často rozprostírají mezi dvěma téměř mrtvými zónami – silnicí a polem. Ze silnice se jim dostává prachu, exhalací a slané břečky, z polí mix hnojiv a postřiků. Jejich sekání probíhá někde nepravidelně, jinde vůbec, na mnoha místech pravidelně s tím, že posekaná hmota zůstane na místě, nebo se provádí seč s odvozem posekaného. Vše výše zmíněné má vliv na to, co na krajnicích roste, kvete, prohrává a vítězí.

Krajnice v přehnojené krajině

V krajině silně obhospodařovaných ploch a slabě udržovaných krajnic se nadbytkem dusíku snadno stane, že zůstane vegetace krajnic bez povšimnutí. Zaznamenáme ji až ve chvíli, kdy jsou kopřivy tak vysoké, že je problematické zjistit, zda jsme na křižovatce sami.

Příjemné výjimky a inspirace z cest

Příjemné je, když zjistíme, že tomu tak není všude. A to se jednou přihodilo cestou z Jindřichova Hradce na jižní Moravu. Škarpa u silnice byla tak krásná, že jsme museli zastavit. Připomínala dobře vymyšlený divoce působící záhon – velké plochy krémového tužebníku a žlutého pastináku s „bodovou výsadbou“ modrého kakostu. Tato chvíle stála za nápadem začít fotografovat krajnice, kde nevítězí na plné čáře kopřivy. Proč vlastně? Pro inspiraci – inspirace krajinou a různorodostí jejích prostředí je pro tvorbu zahrad jednou z nejlepších.

Krajnice jako vzor i pro zahradní architekturu

Třeba takové pálavské krajnice, krásné ve své místní přirozenosti, se snaží s různým úspěchem napodobit i mnohý zahradní architekt. Aleje sdílející s krajnicemi nesnadné prostředí se staly objektem našeho pozorování a focení už dávno. Již několik let se také účastníme soutěže Alej roku, kterou organizuje spolek Arnika. V soutěži nejde o jednoho vítěze, vítězí společně všichni, které téma alejí v naší krajině zajímá – a především aleje samotné.

Záchrana a obnova alejí

Mnohé aleje se i díky činnosti Arniky nebo aktivitám místních podařilo zachránit, jiné to štěstí neměly. Téma ožilo a v posledních letech dochází i k nové výsadbě alejí kolem silnic a cest. Někdy jsou to aleje vysazené ze zájmu a radosti, jindy jen z dotací nebo veřejných peněz.

Problémy péče o nové výsadby

Ten, kdo strom zasadí, měl by se o něj také postarat, a to se bohužel někdy neděje. Je lhostejné, zda v dotaci chyběly peníze na péči – projev nezájmu je to v každém případě. A tak se v našem zápisníku občas objevuje „záchrana oběšenců“. Pokud na cestách potkáme zanedbanou mladou alej nebo výsadbu stromů ve městě, kde začínají zarůstat úvazy do mladých stromů a rozpadající se kůly ničí jejich kmeny, pak neváháme – úvazy a zbytky kotvení odstraňujeme.

Někdy už je pozdě, a mladý strom pak nemá šanci. Zarůstající úvaz vypadá, jako když si utahujete pásek na kalhotách tak, že nemůžete nabrat dech. Pokud můžeme, pomáháme – stromy se samy odvázat nedokážou a my lidé od zahrad je ve štychu nenecháme. Méně zkušení udělají nejlépe, když osloví majitele pozemku se žádostí o nápravu.

Vysadit si v zahradě alej může málokdo. Ale malé stromořadí už si někteří z nás dovolit mohou. A budete-li putovat krajinou a naším venkovem s očima otevřenýma, možná si tam inspiraci pro to své také najdete.