Pelargonie patří do čeledi kakostovitých (Geraniaceae). Ve světě je proto častěji označují souhrnným názvem geranie.
Rody čeledi kakostovitých spojuje příznačný tvar semeníku. Je protáhlý do špičky a připomíná ptačí zobák. Z toho vycházejí názvy některých rodů čeledi kakostovitých.
Rod Erodium nese pojmenování z řeckého označení volavek erodios. Česky tyto rostliny převážně ze skalisek kolem Středozemního moře nazýváme pumpavy.
Rod Geranium souvisí s řeckým geranos, což značí jeřáb, jeřábí zobák. Tyto luční a lesní rostliny známe pod českým pojmenováním kakost.
Pelargonium vzniklo z řeckého pelargos – čáp, čapí zobák. Rod muškátů, pelargonií, česky též čapích nůsků, zahrnuje na 250 botanických druhů a množství, stovky, možná i tisíce dalších vyšlechtěných kultivarů. Botanické pelargonie až na pár výjimek rostou převážně na jihu Afriky.
Květ pelargonie; foto Shutterstock
Zajímavé trvalky kompaktního vzhledu a nižšího vzrůstu kvetou svítivě červenooranžovými květy. V kalifornské domovině je často opylují kolibříci.
Odkvetlé květy čajové růže odstraňujeme zpravidla se stonkem k prvnímu plně vyvinutému pětičetnému listu. U mnohokvětých odstřihneme celé květenství.
Klasické vzpřímené nebo převislé pelargonie zdobí domy a zahrady v takové míře, že poněkud zastiňují existenci muškátů s atraktivně zbarvenými listy.
Hvězdníky (Hippeastrum) lze i v domácích podmínkách poměrně snadno křížit a pokoušet se tak ve vlastní režii o vytvoření barevně či tvarově nových květních typů.
Protože mnohé odrůdy meruněk velice špatně rozvětvují a tvoří málo plodonosného obrostu, doporučuje se u nich v prvních letech po výsadbě zaštípnout hlavní výhony zhruba v polovině června, tedy v době, kdy se na výhonech vyvinulo 12–15 listů.
