Stačí jedna deštivá noc a mladé sazenice salátu, jahod nebo květin mohou být nenávratně poškozené. Slimáci patří mezi nejčastější škůdce na českých zahradách a mnoho pěstitelů hledá způsoby, jak je omezit bez nadměrného používání chemie. Jednou z možností je takzvaný obětní talíř, jednoduchá návnada, která slimáky odvede od cenných rostlin.

Největší škody způsobují slimáci na jaře

Slimáci dávají přednost mladým, šťavnatým rostlinám. Nejčastěji napadají saláty, jahody, cukety, bylinky, ale i okrasné druhy, například hosty, jiřiny nebo aksamitníky. Nejaktivnější bývají po dešti a během vlhkých nocí. Právě tehdy dokážou během několika hodin způsobit značné škody.

Jak funguje obětní talíř

„Funguje to, jen musíte udržovat nabízené ve vlhkém stavu a dosti blízko k místům, kde slimáci mohou nocovat. Odkrojky ze zeleniny, slupky z brambor či ovoce nesmí uschnout,“ vysvětluje Ing. Ivan Dvořák.

Princip je jednoduchý. Slimákům nabídneme snadno dostupnou potravu mimo záhony. Na mělký talíř nebo misku položíme kousky okurky, salátu, cukety, bramborové slupky nebo jinou měkkou zeleninu. Důležité je správné umístění. Talíř nedáváme mezi pěstované rostliny, ale několik metrů od nich, ideálně ke kompostu, plotu nebo do vlhkého kouta zahrady. Ráno pak můžeme slimáky soustředěné na jednom místě snadno sesbírat. Návnadu je vhodné pravidelně obměňovat. Jakmile vyschne nebo začne plesnivět, slimáci o ni ztrácejí zájem.

Fungují pivní pasti?

Mnoho zahrádkářů používá pivní pasti. Podle Dvořáka mohou být účinné zejména v nádobách s hladkým povrchem. Nevýhodou pivních pastí však může být přilákání slimáků z širšího okolí. „Pivo je účinné ve slupce z melounu, nebo lépe v různých nádobách s hladkým povrchem. Nevím, jestli jim alkohol nedělá dobře, ale pokud se s ním setkají v nádobě ze skla, řídne jim sliz tak, že nedokážou vyšplhat zpátky,“ říká.

Rostliny, které slimákům nevoní

Ochranu záhonů může podpořit také výsadba aromatických rostlin. Slimáci se často vyhýbají zejména:

• levanduli,
• šalvěji,
• tymiánu,
• rozmarýnu,
• česneku.

Samy o sobě sice problém nevyřeší, mohou však vytvořit přirozenou bariéru kolem citlivějších plodin.

Nejčastější chyby při boji se slimáky

 „Nejhorší je nevšimnout si, že se první objevili. Jakmile si najdou do záhonů cestu, budou přibývat. A pokud jsme si nevšimli, přijdeme o sazenice zeleniny i letniček,“ upozorňuje Dvořák.

Podle Ivana Dvořáka mnoho pěstitelů slimákům nevědomky vytváří ideální podmínky. Problém představuje zejména večerní zalévání, dlouhodobě vlhká půda nebo úkryty v podobě prken, kamenů, květináčů či hustého porostu. Za málo účinné považuje také některé často doporučované bariéry. „V zahradě, kde se zalévá postřikem nebo konví s kropítkem, bych nespoléhal na drcené skořápky ani piliny. Jakmile ovlhnou, přestávají být pro slimáky překážkou,“ dodává.

Mokré prkno funguje jako jednoduchá past

Mezi osvědčené metody patří také obyčejné prkno položené na vlhkou zem. „Účinná je modifikace, kdy pod mokré prkno na mokrou zem skryjeme zbytky. Slimáci se stahují do vlhka, za krmením a zůstávají tam přes den,“ popisuje Dvořák. Takové místo lze pravidelně kontrolovat a slimáky snadno sbírat.

Kávová sedlina a další domácí metody

Někteří zahrádkáři používají kávovou sedlinu. Podle Dvořáka může suchá a jemně mletá hmota slimákům pohyb ztěžovat, po navlhnutí však často podléhá plísním. Za vhodnější považuje jemné suché piliny z jehličnatých stromů, které mohou vytvořit dočasnou překážku. Zajímavostí je i skutečnost, že slimáky přitahují uhynulí jedinci vlastního druhu, takže mohou posloužit jako návnada do pastí.

Nejlépe funguje kombinace více metod

„Funguje prevence, kombinace užití dvou typů přípravků. Na signalizaci „nástupu“ přípravky s metaldehydem, na následující boj přípravky tzv. bio. fosforečnanem. Fungují i „eleotrohradníky“ z neizolovaných drátů, na lapání mokrá prkna položená do cestiček“.

Žádná jednotlivá metoda nefunguje stoprocentně. Podle Ivana Dvořáka přináší nejlepší výsledky kombinace prevence, nástrah a pravidelného sběru. „Solidní je kombinace požerových jedů, použití hlístic brzo na jaře, systém nástrah a úkrytů, kam mohou zalézt a kde je pak sbíráme,“ uzavírá. Pomoci mohou také přirození predátoři, například ježci, ropuchy nebo některé druhy ptáků. Zahrada, která jim poskytne vhodné podmínky, bývá vůči slimákům odolnější.

Zdroj: kupi.cz, upraveno podle článku Lucie Rybnikářová Dneboská, citace převzaté z původního rozhovoru

Larvy ploskohřbetek dokážou na zahradě napáchat viditelné škody. Schovávají se v nápadných zápředcích plných trusu nebo rafinovaně svinují listy ovocných stromů a růží. Poradíme vám, jak tyto specifické housenice bezpečně rozeznáte od jiných škůdců a jakým způsobem před nimi ochráníte svou úrodu a okrasné rostliny.

Podle čeho poznáte larvy ploskohřbetek?

Larvy ploskohřbetek (Pamphiliidae) odborníci nazývají housenice. Od ostatních larev je odlišíme především tím, že jim chybí břišní panožky. Mají pouze hrudní končetiny a drobné pošinky (což je poslední pár panožek) na samotném konci zadečku. Ostatní páry panožek u nich během vývoje zakrněly. Mezi další nápadné znaky larev ploskohřbetek patří zřetelná sedmičlánková tykadla a dva tříčlánkové štěty na konci zadečku (viz obr. 1).

1) Detail housenice ploskohřbetky sosnové

Zahrádkáře často upoutá také jejich specifický způsob života. Některé rody ploskohřbetek, jako jsou Acantholyda, Cephalcia nebo Neurotoma, žijí jednotlivě nebo ve skupinách v nepřehlédnutelných zápředcích. Tyto vaky často obsahují zapředený trus či zbytky potravy (viz obr. 2). Jiné rody, například Pamphilius, si vytvářejí listové smotky. Tyto smotky můžete snadno zaměnit s poškozením od některých obalečů či zavíječů (viz obr. 3), případně od zobonosek (viz obr. 7).

Vzhledem i chováním jim jsou velmi podobné housenice zubatek (Megalodontesidae). Protože však tito zástupci širopasých vos žijí v České republice zpravidla jen velmi lokálně (především na jižní Moravě na hluchavkovitých a miříkovitých rostlinách), nemusíme je při běžné diagnostice škůdců na své zahrádce brát v úvahu.

7) Spirálovitý smotek s housenicí ploskohřbetky šípkové

Nejčastější druhy na ovocných a jehličnatých stromech

Nejnápadnějším druhem na našich zahrádkách je ploskohřbetka ovocná (Neurotoma saltuum). Její housenice žijí od června do července pospolitě v trusnicových vacích na větvičkách hrušní, slivoní a skalníků. Dorůstají délky až 2 cm a díky svému oranžovému zbarvení a nápadné černé hlavě je hned rozpoznáme (viz obr. 4). Občas mohou způsobit lokální holožír.

4) Hnízdo housenic ploskohřbetky ovocné

Podobně, avšak v řidších zámotcích, žijí na třešních, meruňkách a slivoních housenice ploskohřbetky třešňové (Neurotoma nemoralis). S jejími zelenými housenicemi (viz obr. 5) se setkáme již od května do června.

5) Housenice ploskohřbetky třešňové v řídkém zámotku

Ve stejném období hostí borovice lesní, borovice kleč či borovice vejmutovka housenice ploskohřbetky sosnové (Acantholyda posticalis). Jejich tělo má proměnlivé zelenohnědé zbarvení s více či méně nápadným hřbetním pruhem a matně hnědavými pruhy na bocích (viz obr. 1). Tyto housenice nežijí volně v předivu, ale spřádají si řídké trubice, v nichž se zdržují (viz obr. 6). Zpravidla žijí jednotlivě, ale objevují se i ve větším počtu. Jehlicové listí obvykle nepoškozují až k samotné bázi (viz obr. 6).

6) Housenice ploskohřbetky sosnové v trubicovitém zámotku

Kteří zástupci napadají růže a listnáče?

Vedle druhů žijících v předivu můžeme na zahrádkách objevit některé druhy rodu Pamphilius, které žijí v listových smotcích. Přestože nepatří k hojným druhům, na růžích se občas vyskytují housenice ploskohřbetky šípkové (P. inanitus), které si vytvářejí svislé, spirálovitě pevně svinuté smotky (viz obr. 7). Dalším obyvatelem růží je ploskohřbetka růžová (P. balteatus). Na růžích, ale i na listech maliníku, jahodníku či krvavce, škodí také druh P. stramineipes. Jeho housenice žijí v úkrytu několika k sobě spředených listů (viz obr. 3). Všechny tyto uvedené druhy poškozují listy hostitelských rostlin od poloviny května do července.

8) Zelenavá housenice ploskohřbetky lesní

Na ostatních listnatých stromech žijí zeleně zbarvené housenice dalších druhů tohoto početného rodu. Na slivoních či jeřábech potkáme ploskohřbetku lesní (P. sylvaticus) – viz obr. 8. Na javoru klenu vytváří nápadný doutníkovitý smotek ploskohřbetka zlatavá (P. aurantiacus) a na olších škodí ploskohřbetka olšová (P. vafer) – viz obr. 3.

Jak proti ploskohřbetkám úspěšně zasáhnout?

Vzhledem k tomu, že housenice ploskohřbetek prožívají svůj život pod ochranou pevného přediva nebo schované v listových smotcích, klasická chemická ochrana je značně komplikovaná. Postřik se k larvám přes jejich mechanické bariéry dostává jen velmi obtížně. Pokud na tyto škůdce na své zahrádce narazíte, nejlepší a nejúčinnější ochranu představuje mechanická likvidace. Předivové vaky s housenicemi nebo napadené zkroucené části rostlin včas odřízněte a zničte.

Autor: Jakub Beránek

Vlnatky

Tito škůdci jsou vlastně jsou mšice s vláknitými voskovými výpotky na povrchu těla. Na jilmech najdeme tři druhy — vlnatku hladkou, hrušňovou a jilmovou. Ty vytvářejí výrazné bradavčité hálky a deformace listů. Nejznámější a nejškodlivější je však vlnatka krvavá (Eriosoma lanigerum), která saje na listech i mladých větvích. Nejčastěji ji vídáme na jabloních, ale napadá také skalníky, hlohyně, kdouloně a hlohy. Některé odrůdy jí chutnají více, například James Grieve, Rubín, Rubinola či Spartan.

Větev jabloně deformovaná
vlnatkami krvavými

Přezimuje na kořenech u pat kmenů nebo v prasklinách borky. V červnu okřídlení jedinci přelétají na další stromy. Vosková vlákna tvoří husté bílé povlaky a po rozmáčknutí se objeví červená kašovitá hmota — odtud název „krvavá“. Na dřevě saje především na kalusovém pletivu nad ranami, kde způsobuje nádory a deformace. Pletiva praskají a vznikají vstupní brány pro infekce. Následkem bývá zhoršený výnos i kvalita ovoce a předčasné odumírání stromů.

Kolonie vlnatky krvavé

Jak bojovat s vlnatkou?

Vlnatka krvavá mívá až deset generací ročně, vysoké mrazy jí však škodí. Nejúčinnější ochranou je ošetření během vegetace přípravkem Mospilan 20 SP nebo Mšice-Molice STOP. Ošetření musí být důkladné, pod tlakem, se smáčedlem a podle potřeby opakované. Počty mšic snížíme i vhodným řezem. Přirozeným nepřítelem je vosička Aphelinus mali i další užiteční predátoři — škvoři, slunéčka, zlatoočky nebo larvy pestřenek.

Vlnatí červci

Ochrana není snadná. Používáme přípravky na bázi oleje (Biool), pyretriny (Raptol, Spruzit), přípravky ze skupiny Careo nebo zálivku Mospilanem 20 SP.

Vlnatí červci patří do nadčeledi červci (Coccoidea). Správně jde jen o „červce“, ale kvůli voskovým výpotkům se v praxi používá název „vlnatí červci“. Na první pohled připomínají vlnatku krvavou, ale nežijí v tak velkých shlucích.

Vlnatí červci na kaktusu

Parazitují především na citrusech, oleandrech, fíkusech a dalších okrasných rostlinách. Velmi často se vyskytují u kaktusů, kde jsou mylně označovaní jako vlnatky nebo kořenovky.

Vlnatí červci na oleandru

Stručné rozdíly a ochrana: vlnatky × vlnatí červci × vlnovníci

Vlnovníci (Eriophyoidea) se výrazně liší od vlnatek i červců. Zatímco vlnatky i červci patří mezi hmyz, vlnovníci jsou mikroskopičtí pavoukovci – roztoči. Jsou příbuzní hálčivcům, přičemž většina z nich se dnes řadí právě mezi vlnovníky. Existují stovky druhů a příznaky napadení se velmi liší.

Na černém rybízu a lísce způsobují zduření a odumírání pupenů, u hrušní způsobují vydutí a hnědnutí pletiva listů. U ořešáku a révy vytvářejí výdutě vyplněné hustou plstí (erineem). Na révě působí škody také vlnovník viničný.

Jaké škody způsobují a jak je chránit

Vlnovník višňový vyvolává kadeření listů a zakrňování letorostů, které se mění na „košťata“, a umí poškodit i plody slivoní, broskvoní či meruněk. Na vrbách a jasanech vznikají velké nepravidelné hálky, na lipách a javorech bradavičnaté výrůstky. Časté je napadení ostružin a malin vlnovníkem Essigovým.

Hálky vlnovníka rybízového

Pěstitelé se setkávají i s vlnovníkem česnekovým, který stále zůstává málo známým škůdcem. U některých druhů je prokázaný přenos závažných onemocnění rostlin. Ochrana je obtížná a málo účinná – na révě lze použít pouze Kumulus WG, u česneku se neoficiálně doporučuje moření sadby Sulkou, jinak řešení spočívá hlavně v prevenci a včasném odstranění napadených částí.

Foto autor

Molice

Molice, často označované jako „bílé mušky“, patří mezi nejznámější škůdce. Tito škůdci škodí přímým sáním, přenosem virových chorob a tvorbou medovice, která podporuje vznik „černě“ na listech.

• Molice skleníková (Trialeurodes vaporariorum) napadá skleníkové rostliny jako fuchsie, gerbery, anglické muškáty nebo durmany. V letním období se může objevit i v okolí skleníků a fóliovníků. Nepřežívají zimu a dostávají se do prostor především s nakupovanou sadbou.
• Molice bavlníková (Bemisia tabaci) se občas vyskytuje na poinsetiích („vánoční hvězdě“).
• Molice vlaštovičníková (Aleyrodes proletella) je v posledních letech problémem především u brukvovité zeleniny (růžičková kapusta, hlávkové zelí, kapusta, kadeřávek).

Ochrana: Molice je obtížné zlikvidovat, protože všechna vývojová stadia žijí na spodní straně listů a některé přípravky nepůsobí na vajíčka. Použití lepových desek je dobré spíše na signalizaci náletu než na účinný odchyt, ale v omezeném prostoru může fungovat. Při použití insekticidů kontaktních a systémových se doporučuje opakovat 2–3 postřiky v intervalech 8–12 dní. Použitelné přípravky pro domácí pěstitele: Karate se Zeon technologií 5 CS, Mospilan 20 SP nebo Sanium System, Sanium Ultra a další přípravky se stejnými účinnými látkami. Pro molici vlaštovičníkovou se ze sekce bio doporučují NeemAzal‑TS, Neudosan nebo Neudosan AF, přípravky na bázi řepkového oleje, pomerančové silice, pokud jsou povoleny pro dané plodiny.

Osenice

Osenice jsou noční motýli, z nichž největší – osenice polní (Agrotis septum) – způsobuje značné škody. Tito škůdci jsou aktivní především v noci. Ke katastrofálnímu výskytu dochází po teplých a suchých letech.

• Housenky mladších instarů požírají listy.
• Starší instary, až 5 cm velké, šedohnědé a při dotyku stáčející se, poškozují kořeny a ohrožují řadu plodin (řepa salátová, mrkev, celer, tuřín, vodnice, brambory) i okrasné rostliny (jiřinky, cínie, měsíčky, astry, floxy).

Mladé rostliny celeru poškozené larvami osenicí polní

Ochrana: Nejlepší ochranou je hluboké podzimní rytí nebo orba. Postřiky insekticidy účinkují jen na larvy 1. instaru. Používají se prakticky stejné přípravky jako proti molici, navíc přibývá účinná látka spinosad, která je například v přípravku Spintor (patří mezi bio). Na starší larvy spíše než kontaktní účinkují přípravky systémové.

Smutnice

Smutnice (Sciaridae) jsou drobné černé mušky, které se objevují v bytech a sklenících s pokojovými rostlinami. Doprovázejí substráty s nedokonale rozloženou organickou hmotou, často bývají v komunálních kompostech.

• Dospělci nejsou škodliví.
• Larvy, 5–7 mm dlouhé, žijí v půdě a požírají organické zbytky i kořínky, což může způsobit zahnívání a úhyn zakořeňovaných řízků a mladých rostlin.

Ochrana: Dospělce chytáme na žluté lepové desky. Larvy lze omezit zálivkou přípravkem Neem‑Azal‑T/S u okrasných rostlin.  V květináčích lze použít i hnojivé tyčinky s obsahem insekticidu. Překrytí povrchu květináče jemným pískem ve vrstvě 1-2 cm brání nakladení vajíček, prakticky smutnice zlikviduje. 

Tiplice

Dospělci Tipula spp. vypadají jako obrovský komár nebo pavoukovci sekáči, mají však pouze tři páry nohou.

• Živí se převážně nektarem.
• Z vajíček se líhnou larvy, které se živí kořínky rostlin a mohou poškodit hlavně mladé trávníky.

Larvy tiplice

Ochrana:Biopreparát Capsanem (Steinernema carpocapsae) je účinný proti housenkám tiplic. Jiné přípravky zastupují ty, které obsahují eko azederachtin (např. NeemAzal) a řepkový olej (NATUREN multisect postřik), v konvenčním hospodaření se užívají přípravky obsahující deltametrin (např. Fast M, Sanium ultra,…). V Hobby balení je jich s touto aktivní látkou více.

Foto autor

Na keřích zimostrázů (buxusů/krušpánků) se aktuálně objevují housenky 2. generace zavíječe zimostrázového. Pěstitelé by proto měli zbystřit a keře pečlivě zkontrolovat. Pokud se výskyt housenek potvrdí, je vhodné co nejdříve přistoupit k cílenému ochrannému ošetření.

Klamavé zdání zdravých keřů

Tento invazní nepůvodní motýl byl v České republice poprvé zachycen roku 2011 u obce Havraníky. V letech 2014–2017 postupně obsadil většinu našeho území a zároveň se stal nejvýznamnějším škůdcem zimostrázů na evropském kontinentu.

Deštivé počasí posledních dnů napomáhá růstu a zazelenění keřů zimostrázu, což může falešně působit dojmem, že jsou keře v dobré kondici. Ve skutečnosti se však uvnitř hustého olistění mohou ve velkém množství skrývat housenky zavíječe zimostrázového (Cydalima perspectalis). V Evropě je hlavní hostitelskou rostlinou zejména zimostráz vždyzelený (Buxus semprevirens) a dále pak některé okrasné  východoasijské druhy zimostrázu (např. B. sinica nebo B. microphylla) včetně jejich kultivarů.

Zpočátku jsou housenky žluté, později zelené s podélnými černými a bílými vlnitými pruhy a dvěma páry černých skvrnek na hřbetě každého článku. Housenky mají 5 až 7 stadií, a dorůstají 30 až 35 mm

Jak rozpoznat napadení zimostrázu

Při kontrole je proto zásadní prohlédnout keře důkladně i zevnitř. Právě tam se často nacházejí první známky napadení — zasychající listy, typické požerky a jemná pavučina, kterou housenky vytvářejí mezi listy. V těžších případech mohou způsobit úplné holožíry, tedy kompletní odlistění keře. Když housenky včas odhalíte a účinně odstraníte, má buxus díky své rychlé regeneraci vysokou šanci znovu obrůst.

Mladé housenky požírají nejprve vrchní nebo spodní část listu. V listu tedy nevznikají dírky, protože na jedné straně zůstane vždy zachována pokožka. Starší housenky požírají i celé listy a povrch mladých výhonků

Možnosti zásahu: mechanicky i chemicky

U menších keřů můžete housenky mechanicky odstranit, ale kvůli jejich skrytému usazení uvnitř keře to bývá náročné. U větších výsadeb doporučujeme aplikovat vhodný insekticid právě ve 4.–6. larválním instaru, kdy je chemická ochrana nejúčinnější. Účinné jsou i biologické přípravky na bázi Bacillus thuringiensis, které likvidují housenky šetrně k životnímu prostředí.

Housenka vytváří mezi listy a výhonky řídká předivová vlákna připomínající pavučinu, v kterých je zachycen granulovitý zelený trus. Díky tomu je silnější napadení keře velmi nápadné a takto napadené keře navíc intenzivně páchnou

Správná aplikace a další péče

Pro maximální účinek je důležité keř při postřiku rozevřít, aby se přípravek dostal až do nitra, kde se housenky skrývají. Aplikaci vždy provádějte podle zásad správné pěstitelské praxe a návodu na etiketě. I po úspěšném zásahu pravidelně keře kontrolujte, protože zavíječ je u nás již rozšířený a keře může v další sezoně znovu napadnout.

Zdroj: Rostlinolékařský portál a časopis Zahrádkář

Foto J. Kulfán

V průběhu letních měsíců července a srpna nejvíce poškozují plody jabloní a slivoní dva drobní noční  motýlci – obaleči. Jejich larvy housenky způsobují známou „červivost“ plodů a mohou způsobit i těsně před sklizní znehodnocení části úrody.

V jarním období obvykle dochází k poškození květů nebo malých plůdků květopasem jabloňovým, merami, zobonoskami, pilatkou jablečnou, pilatkou švestkovou a mnoha dalšími živočišnými škůdci. V pozdně jarním období pozorujeme na zahrádkách největší propad zelených plůdků způsobený škůdci. Snížení množství plodů na ovocných stromech bývá často způsobeno také fyziologicky, v posledních letech nejčastěji suchem.

Plody poškozené druhou generací obaleče švestkového

Obaleč jablečný

Obaleč jablečný (Cydia pomonella) je šedohnědý motýlek, v rozpětí křídel měří 14–20 mm. Většinou mívá pouze jednu generaci, vlivem nadprůměrně teplých letních měsíců se stále častěji objevuje v ČR i generace druhá. Škodí žlutobílé housenky, které se prožírají do dužniny jablek směrem k jádřinci. Během svého vývoje může jedna housenka poškodit i 2–3 plody. Na plodech lze pozorovat otvor, z něhož housenka vytlačuje rezavě hnědý trus. Poškození plodů je označováno jako „červivost“.

Obaleč švestkový

Při velké násadě plodů nebývají škody příliš velké. Závažnější poškození způsobují housenky druhé generace, které způsobují „červivost“ plodů.

Plody švestek a dalších slivoní, ale i broskvoní a meruněk silně poškozují housenky obaleče švestkového (Grapholita funebrana syn. Cydia funebrana). Dospělci tohoto nočního motýlka jsou 5–7 mm dlouzí s rozpětím křídel 13–15 mm. Přední křídla jsou jednobarevná, tmavě fialově hnědá až šedohnědá. Zadní křídla jsou o něco málo světlejší. Tento motýlek mívá v našich podmínkách 2 generace. Motýli první generace se líhnou obvykle od konce dubna, ale v přírodě se mohou objevovat až do července. Druhá generace se objevuje od července do září. Poškození plodů se projevuje nejdříve drobným otvůrkem na zeleném plodu, často z něho vytéká tuhnoucí tekutina – klejotok. Otvor se postupně zvětšuje, bývá vyplněn hnědým trusem. Housenky první generace způsobují propad zelených plodů. Larvy dokončují vývoj ve spadaných plodech a kuklí se v půdě.

Ochrana proti obalečům

Ochranu proti obaleči jablečnému i švestkovému provádíme na základě sledování náletu pomocí feromonových lapačů. Pro každý druh obaleče je nutné zakoupit specifický feromonový odparník, který je běžně k dostání v obchodní síti. V lapači ho pravidelně měníme zhruba každých 6 týdnů a před použitím uchováváme ideálně v mrazáku, aby si déle udržel účinnost. Na běžné zahradě obvykle stačí vyvěsit jeden feromonový lapač. Pro monitoring první generace obalečů lapač vyvěšujeme začátkem května, druhou generaci sledujeme nejpozději od začátku července.

Kdy začít chránit plody před obaleči?

Ochranu proti obalečům je nutné zahájit, jakmile ve feromonových lapačích zachytíte 3–4 motýlky obaleče jablečného nebo 10 motýlků obaleče švestkového během tří dnů. V této fázi se doporučuje aplikovat například přípravek Mospilan 20 SP (účinná látka acetamiprid, existují i další přípravky se stejnou účinnou látkou), který cílí na dospělce. Nedoporučuje se používat pyretroidy jako Decis (= Sanium Ultra, a další s účinnou látkou deltamethrin) nebo Karate (učinná látka lambda-cyhalothrin), protože hubí široké spektrum hmyzu včetně užitečných druhů. Jmenované účinné látky se mohou objevit i v dalších přípravcích. Je třeba sledovat, abychom nekupovali totéž s jiným jménem. Při použití stejné účinné látky ve větším množství ošetření než je doporučeno, si můžeme vytvořit v zahradě populaci škůdce, které je vůči dané látce odolnější až imunní. Totéž platí i pro choroby a boj proti nim.

Šetrně a ekologicky

Zahrádkáři, kteří chtějí šetrnější řešení, často volí selektivní přípravky jako Červivost STOP, SpinTor ( a další s úč. látkou spinosad). Tyto látky zasahují vajíčka nebo právě vylíhlé housenky, ale nepoškozují dospělý hmyz. Aby ochrana fungovala správně, musí pěstitelé ošetření načasovat přesně na dobu kladení vajíček nebo líhnutí housenek – což bývá v zahrádkářské praxi obtížné přesně určit. K tomu by mělo napomoci vyhodnocení odchytu dospělců do lapáku, popřípadě informace od profesionálních ovocnářů v okolí, regionu.

Feromonový lapač se samečky obaleče jablečného

Alternativní ochrana bez chemie

Pro zahrádkáře, kteří se chtějí vyhnout chemii, je možností přírodní přípravek Lepinox Plus (na bázi Bacillus thuringiensis), který působí pouze na mladé housenky. I zde ale platí, že načasování je klíčové. Alternativně lze vyvěsit větší množství feromonových lapačů – ideálně jeden na každý strom – a tím snižovat počet oplodněných samiček. Ačkoliv tato metoda není tak účinná jako chemická ochrana, i tak pomáhá výrazně omezit množství červivých plodů. V teplejších oblastech Moravy je navíc třeba počítat i s výskytem obaleče východního (Grapholita molesta), který napadá především broskvoně, ale i další peckoviny. Na ošetření lze použít i přípravky s účinnou látkou azadirachtin, další alternativa z přírody je granulovirus (CpGV) Cydia pomonella, parazitické hlístice Steinernema feltiae, mezi alternativy patří i kopřiva, fruktóza, sacharóza,…

Kde hledat informace o přípravcích?

Při vyhledávání informací se můžeme obrátit na pracovníky specializovaných prodejen nebo už přijít připraveni. Pokud známe škůdce či chorobu jménem, nejlepší je vyhledat si ji v Rostlinolékařském portálu mezi škodlivými organizmy. Když si rozklikneme Škodlivé organizmy (ŠO), zadáme si jméno „ŠO“ a dohledáme Přípravky na OR v malobalení. Zde najdete celé spektrum přípravků použitelných proti chorobám a škůdcům, včetně účinných látek. Do prodejny tak můžete vyrazit poučeni a můžete si vybírat podle svých představ. 

Foto autor

Volně upraveno podle autora a aktualizováno.

Zahrádkáři „dříve narození“ se teď možná začnou shovívavě usmívat, protože jim vytane na mysli vzpomínka na pryšec křižmolistý (Euphorbia lathyris). Ten byl v minulém století doporučován k odpuzení hryzců – ale očekávaný efekt se nedostavil.

Objev užanky

Také v naší východočeské obci, v zahradách sousedících s mlýnským náhonem, páchali tenkrát hryzci značné škody. Shodou okolností jsem zrovna v té době našla v knize „Mir rastěnij (Svět rostlin)“ zajímavou informaci. Námořníci za vlády Petra I., měli vždy při svých plavbách na lodi nať užanky lékařské (Cynoglossum officinale), na ochranu svých zásob před krysami. Údajně krysy nebyly schopné přeskočit nebo přeběhnout přes suchý svazek užanky. Dokonce prý na širém moři, když břeh byl v nedohlednu a užanka na palubě, krysy palubu opustily a utopily se. Tehdy jsem si řekla: „myš jako myš, mohlo by se to vyzkoušet s hryzci!“. Hned mi však došlo, že to bude pokus „na dlouhou trať“.

Vysoká dvouletá bylina roste v teplejších částech našeho území

Užanka v praxi…

Čerstvá zapáchá myšinou, proto se jí lidově říká myšinec. Dalším lidovým názvem je psí jazyk. O užance se totiž traduje, že nošena v botě zabrání jakémukoliv psu, aby na vás štěkal, protože mu ztuhne jazyk a nebo je to také tím, že užanka má dlouhé listy.

Nejprve vyvstal problém, kde získat semena, ale i poté bylo třeba obrnit se trpělivostí. Užanka lékařská je dvouletá bylina z čeledi brutnákovitých a také brutnák připomíná. Jen její květy nejsou modré, ale hnědočervené a dlouhé listy podobné psímu jazyku. V Matthioliho herbáři je také jako „psí jazyk“ pojmenována. V prvním roce vyroste přízemní růžice listů a teprve příští rok se objeví květní stvoly, na kterých se po odkvětu vyvinou tobolky se semeny. Jemné háčky na těchto semenech se v přírodě zachytávají na srst pasoucích se zvířat, která je pak roznáší po krajině. Podařilo se mi vypěstovat užanku lékařskou v dostatečném množství, usušit její kvetoucí nať a rozdat ji zahrádkářům, kteří si stěžovali na hryzce. Doporučila jsem jim, aby ji nacpali do nor.

Užanka lékařská se rozmnožuje pouze semeny, kterých robustní rostlina ročně vyprodukuje až dva tisíce

…obstála!

Dlouho jsem nedostávala zpětnou vazbu, a tak jsem se začala ptát, abych zjistila výsledky svého pokusu. Všichni zahrádkáři, kterým jsem dala užanku – bylo jich sedm – mi odpověděli stejně: „Nevím, jestli zahynuli nebo se odstěhovali, ale už tady nejsou…“ V následujících letech postupně zatrubili mlýnský náhon, čímž trvalý problém s hryzci definitivně vyřešili. Od té doby uplynulo téměř půl století a tato zkušenost by už byla málem zapomenuta. Až současná situace s přemnožením hrabošů ji oživila. A tak si opět říkám: myš jako myš, mělo by se to vyzkoušet i s hraboši!

Díry od hlodavců bývají při pěstování trávníku problém

V čem spočívá účinek užanky?

Tento příspěvek najdete vedle dalších zajímavých článků v Rukověti zahrádkáře 2025, kterou pro své členy bezplatně vydává Český zahrádkářský svaz od roku 2023.

Z oné knihy jsem se dozvěděla, že botanici ho nejprve přičítali zápachu – charakteristické myšině. Ale uvědomili si, že podobný odér vydává i okoličnatá rostlina – bolehlav. Dali ho pokusným krysám a záhy zjistili, že jim zápach bolehlavu nejen nevadí, ale dokonce si jeho lodyhy natahaly do svých příbytků jako podestýlku. A také kvůli pouhému zápachu by neopouštěly palubu se zásobami a nekončily svůj život v mořských vlnách. Po dalším zkoumání botanici dospěli k názoru, že takový účinek mají zřejmě jedy v užance obsažené, shodné s jedy liany z Jižní Ameriky, obsahující strychnin – zdroj šípového jedu kurare. Koncem 20. století byly v užance objeveny pyrolizidinové alkaloidy s hepatotoxickými a kancerogenními účinky. Hlavním toxinem je alkaloid cynoglossin – účinkem blízký kurare. Možná, že na krysy působí i na určitou vzdálenost.

Teď už jen zbývá vyzkoušet, zda užanka odpudí i hryzce. Já je na zahradě nemám a tak je to milí přátelé na vás.

Foto Shutterstock

Odborná instruktorka ÚS Hradec Králové

Vyhodíte napadené potraviny z komory, vygruntujete spíž, skříně s oblečením a krmivem pro domácí mazlíčky, vyhodíte dokonce krásné slaměné ozdoby a sušené květy, které jste si koupili na podzim ke zkrášlení vašeho obydlí. K tomu všemu jste se museli rozloučit s oblíbeným svetrem, péřovou bundou nebo snad s krásným vlňákem po babičce. A přece jsou tu ti neřádi pořád!

Důvod je jeden. Bojujeme jenom proti dospělým jedincům, ale nikoliv vajíčkům, která jsou tak malinká, že není v našich silách je uvidět, natož tak najít. Kromě toho si tyto ,,drahoušky‘‘ také přineseme domů se zakoupeným zbožím a potravinami. Většinou je objevíme, až už je pozdě. Tak se podívejme, co je to tedy ten mol.

Larvy kukly a dospělý hmyz – potravinový mol (Plodia interpunctella)

Mol v domácnosti

V domácnostech se může vyskytovat několik druhů molů:

• tzv. potravinový mol – zavíječ paprikový (Plodia interpunctella) – nejčastější
• zavíječ moučný (Ephestia kuehniella)
• mol šatní (Tineola bisselliella)

Potravinoví moli

V domácnostech se v 99 % vyskytuje zavíječ paprikový. Zavíječ moučný se vyskytuje spíše v mlýnech, pekárnách aj. Potravinový mol napadá nejen mouku, čokoládu, oříšky, müsli, čaje, ale i krmivo pro psy, křečky, ptáky, dekorace z přírodních materiálů jako suché květy a slaměné ozdoby. Líhne se při teplotách 18–33 °C. Samice klade 200–400 vajíček ve vzdálenosti kolem 10 cm od potravin a tyto larvy se líhnou v řádu 3–5 dnů, v závislosti na teplotě. Vývoj mola potravinového od vajíčka po dospělce trvá cca 6 týdnů. Jak lze monitorovat jejich výskyt? Pozorujeme létající dospělce, kteří létají ale především v noci. Přes den se nám na zdi objeví larvy a pokud máme feromonový lapák, tak se nám i některý ze samečků na něj přilepí.

Potravinový mol – dospělec

Šatní moli

Průměrně má šatní mol dvě generace za rok a jeho vývoj od vajíčka po dospělce trvá zhruba osm týdnů.

Šatní mol (Tineolla bisselliela) je drobný motýl z čeledi zavíječovití. Tento škůdce má několik zajímavých vlastností. Například jeho larvy jsou schopny trávit keratin, což je v živočišné říši velice vzácné. Další zajímavostí je, že dospělý motýl nepotřebuje k životu pít, potřebnou vodu si vyrábí metabolismem. V domácnostech napadá všechny materiály, které obsahují keratin – vlna, vlasy, kůže nebo peří. Konkrétně to tedy mohou být: svetry, bundy, trička z merino vlny, péřové peřiny, kožené bundy nebo taburety, koberce tkané z přírodních materiálů. Mol šatní bohužel napadá při nedostatku potravy i bavlnu nebo len. Naopak syntetické materiály jako polyester nebo polyamid nikdy nekonzumuje. Dospělý motýl má béžovo-zlatá křídla a je zhruba 1 cm velký. Moli obvykle kladou 100–250 vajíček přímo do textilií nebo do jejich blízkosti. Z těchto vajíček se poté línou larvy o velikosti 0,5–1 cm, které se živí materiály živočišného původu. 

Jak proti molům účinně zasáhnout?

Příroda je mocná a vždy si umí poradit. Proto jsme i my dali na její ,,rady‘‘ a vypustili do boje dravou vosičku. Trichogramma se běžně používá pro biologickou ochranu před různými druhy škodlivých motýlů. 

Vosička Trichogramma evanescens 

Trichogramma (česky drobněnka vejcožravá) je malá vosička, která se přirozeně vyskytuje v přírodě. Tam klade svá vajíčka do vajíček motýlů. Vosička je veliká zhruba 0,3 mm, takže špendlíková hlavička je 10 x větší! Je schopná naparazitovat až 100 vajíček molů. V přírodě se však Trichogramma vyskytuje ve velice malém počtu. Ochrana spíží před potravinovým molem spočívá ve vypuštění velké dávky vosiček najednou. 

Parazitická vosička Trichogramma sp. pod mikroskopem

Než budeme droběnku aplikovat 

Zkontrolujte všechny možné zdroje nákazy – místa, kde skladujete:

• suché potraviny (mouku, oříšky, strouhanku, čaje, těstoviny…)
• krmivo pro psy, kočky, křečky, ptáky a další zvířata
• dekorace z přírodních materiálů (suché květy, slaměné ozdoby)
• pochutiny jako čokoláda, chipsy, sladkosti (zkontrolujte i bar v obývacím pokoji, popřípadě jiné skrýše).

Všechny napadené potraviny vyhoďte nebo spalte. Před aplikací vosičky je dobré odstranit zbytky potravin ze skříní. Tímto se zbavíte ohnisek, na kterých by se mohli moli živit. Ve skříních ale zůstanou mikroskopická vajíčka, která moli kladou zpravidla do různých záhybů a chráněných míst, ke kterým se člověk nedostane. A právě v této chvíli je dobré aplikovat Trichogrammu, která čichem vyhledává vajíčka molů. Díky své velikosti je schopná prolézt všechny záhyby skříní a efektivně zničit vajíčka molů. Trichogramma se množí, dokud jsou v dosahu vajíčka molů. Jakmile už další vajíčka nejsou k dispozici, zahyne a postupně se přemění na prach (je velká asi jako zrnko krupice).

Trichomol T + Trichogramma

Trichomol P®

Parazitická vosička Trichogramma evanescens proti potravinovým molům.

Působení:

• klade vajíčka do vajíček potravinových molů, které aktivně vyhledává po čichu.

Aplikace a dávkování:

• pro normální spížku (půdorys do cca 2 m²) potřebujeme jednu dávku,
• 1 dávka = 2 zásilky po 4 kartičkách, celkem tedy 8 kartiček,
•  2 kartičky vždy ihned po dodání vyvěsíme ve spíži a další dvě na dobu jednoho týdne uchováte v chladničce při teplotě 4–7 °C,
• pro velkou spíž, nebo spížku a kuchyni, kde přechováváte sušené potraviny, doporučujeme aplikaci dvojité dávky (2 x 8 karet),
• kartičky jednoduše položte do místa napadení.

Trichomol T®

Parazitická vosička Trichogramma evanescens proti šatním molům.

Působení:

• klade vajíčka do vajíček šatních molů, které aktivně vyhledává po čichu.

Aplikace a dávkování:

• Pro normální skříň (půdorys do cca 2 m²) potřebujeme jednu dávku,
• 1 dávka = 4 zásilky po 4 kartičkách, celkem tedy 16 kartiček,
• 2 kartičky vždy ihned po dodání vyvěsíme ve skříni a další dvě na dobu jednoho týdne uchováte v chladničce při teplotě 4≥7 ° C,
• šatní moli mají mnohem delší vývojový cyklus než potravinoví moli, a proto je potřeba trichogrammu aplikovat po delší dobu,
• kartičky jednoduše položíme do blízkosti oblečení nebo zavěsíme na ramínka s oblečením.

Feromonový lapák mola šatního

Lapák slouží k signalizaci výskytu mola šatního (Tineola bisselliella). Z feromonové pasti se uvolňuje do ovzduší sexuální hormon a láká přítomné samečky na lepovou desku. Přítomnost samečků signalizuje výskyt škůdce. Feromon je nejedovatý, bez pachu.

Feromonový lapák

Lapáky mola potravinového

Slouží k signalizaci výskytu zavíječů Pyralidae, jejichž housenky jsou významnými škůdci potravin rostlinného původu. Je ekologicky naprosto neškodný, neobsahuje žádné insekticidy! Je určen pro domácí spižírny, obchody s potravinami, mlýny, pekárny.

Foto archiv Biocont Laboratory a Shutterstock

Tento drobný a různobarevný hmyz má poměrně složitý životní cyklus. Patří do řádu polokřídlí (Hemiptera) a je známo více než 5000 druhů. Mšice se mohou vyskytovat na naprosté většině rostlin pěstovaných na zahrádkách nebo v obytných prostorách. Jak jistě mnozí z nás, bohužel, moc dobře ví.

Listy révy vinné poškozené mšičkou révokazem

Co o mšicích není příliš známé?  

• Mšice se mohou rozmnožovat pohlavně i bez oplození.
• Mohou mít křídla, ale mohou být i bez nich.
• Kladou vajíčka, ale mohou rodit i živá mláďata.
• Některé druhy celou dobu žijí na jedné hostitelské rostlině a jiné střídají letního a zimního hostitele. Proto se nesmíme divit, že na našich kulturních výpěstcích se vyskytuje m. jitrocelová, m. bodláková, m. řešetláková, m. podbělová, m. svízelová, m. bršlicová a některé další tzv. plevelové mšice. Žijí nejen na různých nadzemních částech rostlin, ale dokonce i na kořenech. Například mšice hlohová se vyskytuje na mrkvi i jiné miříkovité zelenině, dutilka topolová zase na kořenech salátu.

Proč jsou mšice škodlivé

Prostřednictvím jejich bodavosavého ústrojí se do rostlin dostávají toxické sliny, které mají za následek různé deformace a zakrnění růstu rostlin. Důležité ale je, že dvě třetiny u nás žijících mšic jsou schopny přenášet choroby, především ty virové.

Bradavičnaté hálky vlnatky hladké na listech jilmu

Tak např. zcela běžná mšice broskvoňová (Myzus persicae), která byla zjištěna na více než tisícovce botanických druhů rostlin, může přenášet více než 180 různých rostlinných virů. Mšice mohou mít ale i některé mikrobiální choroby, např. entomopatogenní houby z rodů Entomophora nebo Paecilomyces.

Masový výskyt mšic podporuje teplé a suché počasí. Horké léto naopak množství mšic redukuje.

Protože mšice nedokážou strávit cukry, vylučují je ve formě medovice, na jejichž povlacích na listech pak rostou saprofytické černě, které potom snižují asimilační a transpirační schopnost rostlin a tím rostlinám a nakonec i nám škodí.  Medovice je však vítanou potravou nejen mravenců, ale i např. včel, které ji sbírají a krmí s ní nejen sebe a své potomky, ale nepřímo i všechny, komu med chutná, včetně nás lidí.

Jak se jim bránit?

Zdobnatka ořechová na listu ořešáku

V případě ochrany rostlin proti mšicím je třeba si uvědomit, že mšice samy o sobě mají řadu svých přirozených nepřátel, jejichž výskyt bychom měli podporovat. Nejsou to jen běžně známá slunéčka, ale i zlatoočky, denivky, pestřenky, mšicomaři, škvoři, pavouci, střevlíci, dravé bejlomorky a některé další.

Některé z nich, jako např. klopuška škrabošková (Macrolophus pygmaeus) nebo mšicomar (Aphidius colemani), parazitická vosička, se dokonce komerčně rozmnožují a prodávají.

V mnoha případech se ale na přirozené nepřátele mšic nemůžeme spolehnout a musíme  přistoupit k ochraně formou postřiku. Zde je třeba především vědět, kdy je optimální doba pro ošetření. Jestliže se provede v době, kdy listy, plody, letorosty a jiné části rostlin jsou již poškozené, je ošetření většinou zbytečné. Kromě toho migrující druhy mšic mohou být již na jiných druzích rostlin.

Na vajíčka mšic, která přezimují na ovocných a okrasných dřevinách, je účinné zimní nebo předjarní ošetření olejovými přípravky jako je Biool nebo Ekol. Na trhu je poměrně široké spektrum přípravků, ale ne všechny jsou povoleny k použití do všech plodin a proto je třeba přípravky vždy vybírat i podle toho, kde budou použity.

Foto autor

Dnešní články, které skládají dohromady informace o konkrétním tématu, by mohly začínat větou: „Vyhledal jsem si na internetu.“ Pro někoho snadné získání informací, ovšem obyčejně se tam opakuje totéž a velmi špatně se dohledávají informace o zdroji, které jsou víc než důležité.

Preferuji cestu jinou, proto bych začal slovy: „Našel jsem v knihách, časopisech…“ Sáhnu možná sto let do minulosti a pak přidám i současný pohled, jak s krtonožkou naložit, pokud ji na záhonech nechceme.

Krtonožka

Méně známý škůdce

Krtonožka obecná (Gryllotalpa gryllotalpa) je druh hmyzu a je to kupodivu také dravec. Rozšířená je téměř po celé Evropě, západní Asii a severní Africe. Neživí se sazenicemi, ale žere hmyz, žížaly a další organizmy žijící v půdě. Podobně jako krtek tedy ryje. Buď aktivně dohledává kořist, nebo jí sbírá v tunelech, které si vytváří.

Dospělý jedinec se vyvíjí z larvy, která má světle žlutou barvu a je bez křídel. Dospělec je okřídlený, má hnědé tělo dlouhé okolo 4 cm u samečka a 5 cm u samičky. Zajímavostí je, že samička nemá kladélko. Žije převážně v podzemí, na hrabání má přizpůsobené přední silné nohy.

Přední nohy má silné a uzpůsobené na žití pod zemí

Pokud je krtonožka v ohrožení, má několik způsobů, jak se brání. Bleskově se zahrabe pod zem, může i kousnout. Kousnutí není jedované, za to je bolestivé. Proto ji raději nebereme do ruky.

Jak moc je krtonožka odolná k babským radám

Pod zemí hospodaří dlouho do podzimu. Z toho vycházejí dobové rady:

• První, sto let stará rada

Tam, kde krtonožky bývají, se na podzim vyhloubí jámy hluboké 60-70 cm. Do nich se našlape teplý koňský hnůj a překryje se jen na úrovni výšky záhonu cca 1-2 cm vysokou vrstvou zeminy. Mladé nedospělé krtonožky se do teplého hnoje slézají. V únoru se jámy otevřou, vyprázdní a jejich obsah se hodí drůbeži. To se netýká dospělých krtonožek, které hynou v říjnu.

• Rada druhá

V létě se mají na pevnou zem položit prkna, pod kterými se udržuje vlhko. Dosti často se pod nimi najdou krtonožky, které se přišly ochladit. Podobně se dá použít sláma. I pod ní, ve vlhku, krtonožky odpočívají.

• Další rady, které můžeme vyzkoušet

Velká láhev nebo vědro s vodou, které zakopeme v jednom místě, je v hlavní roli další varianty pasti.

Přes den vytvoříme příkopky přes záhony, které vedou k nádobě s vodou. Paprskovitě, jako od namalovaného sluníčka. Krtonožka leze pár cm pod zemí, a když narazí v místě přerušení tunelu na příkopky, leze v nich až do svého konce. Jen musí nabrat ten správný směr. Možná se dá nasměrovat úpravou příkopků. Lepší je dát lapací nádoby i na druhý konec příkopku.

Trochu mladší je rada použít přípravek na mytí nádobí nebo tekuté mýdlo. Používá se koncentrace nejspíše trochu větší než na mytí nádobí. Na pět litrů vody čajová lžička, u méně pěnících prostředků trošku víc. Zalijeme tím místo, kde předpokládáme, že žije. A když vyleze, musíme jí chytit.

Potíž je s tím, že užití těchto přípravků se nehodí tam, kde zrovna roste něco na rychlou spotřebu. Představa, že seju ředkvičky do země, do které jsem před časem lil saponát, mě dost odrazuje.

Jak je vidět, rad a nápadů je vícero. Známý, který měl krtonožky v zahradě, to zkoušel i s výfukovými plyny. Půjčil si motorku a zavedl kouř z výfuku do děr. Nepomohlo to.

Chemická nebo biologická ochrana

• Chemická cesta

Krtonožka je hmyz lezoucí. Vlastně takový přerostlý cvrček. Určitě na něj budou účinkovat insekticidy určené na ošetření ploch proti lezoucímu hmyzu. Jen musíme vědět, kudy pozdě večer a v noci lezou. Vyzkoušet můžeme insekticidy vhodné na zálivku do země. Aplikujeme ideálně do jejich hnízd, kde mají okolo 100–300 vajíček odkud se rozlézají další generace krtonožek. Nová generace se líhne a rozlézá v červnu. Dva roky to trvá, než larva dospěje.

• Biologická cesta

Biologický boj je další alternativou. Krtonožka je relativně velký hmyz. Pochutná si na ní krtek, někteří ptáci, prý i sovy. To je důležité, protože je aktivní až navečer a v noci.

Prý nemají rády afrikány, měsíček, řimbabu a chryzantémy. Takže bychom mohli prostřídat v záhonech zeleninu s květinami.

Nemají prý rády ani vůni azederachty indické, stromu z tropů, ze kterého se mimo jiné vyrábí i různé přípravky zdravé pro člověka. Vedle toho obsahuje azederachtin, přírodní insekticid. Takže když jí nevypudíme vůní azederachtového oleje, můžeme použít výtažek z kůry, který se užívá jako insekticid se širokým použitím.

Nejnovější způsob – hlístice

Snad nejnovějším způsobem, jak se krtonožek zbavit, je použití hlístic. Ty se do míst výskytu mohou použít v době od května do října. Mohou zasáhnout proti škůdci ve stádiu dospělce před kladením vajíček i proti vylíhlým nedospělým krtonožkám.

Další alternativy vycházejí z toho, že vývoj krtonožek lze narušovat i zásahy do půdy. Tedy pěstování rostlin tak, abychom v květnu a červnu mohli obracet zem v místech, kde se vyskytují a kde kladou vajíčka. Třeba raný salát, kedlubny, po nich rytí a výsadba dalších plodin. Při rytí by mohlo dobrou práci odvést použití dusíkatého vápna. Sice hubí i užitečné druhy, ale pokud eliminujeme ty škodlivé, ty užitečné se z okolí dosti brzo opět nastěhují.

Ve všech případech jde o to, že jeden zásah neznamená vítězství. Opatření se musí opakovat, i když máme pocit, že krtonožka zmizela. Mohli jsme ji omezit na počty škodící jen minimálně. Raději pozemky a porosty hlídáme. Jakmile by jen někde vystrčila růžky, myšleno přední nohy, je třeba zahájit útok některým ze zvolených způsobů, který se nám osvědčil.

A jaké zkušenosti a postupy se v boji s krtonožkou osvědčily vám?

Foto Shutterstock