Přihlásit
Jak přezimovat kaktusy? Některé potřebují chlad, jiné teplo
Ačkoliv si mnoho lidí spojuje kaktusy se spalujícím horkem pouští nebo polopouští, je to jen částečně správná představa. Pravda, většina kaktusů zažívá ve své domovině během vegetace vskutku hojnost slunce i vysoké teploty, ovšem v době vegetačního klidu, chcete-li v zimě, je to přece jen jinak. Obzvlášť pak u nás.
Tento článek má čtenáři přinést návod, jak kaktusy nejlépe přezimovat, aby nevlídné podmínky kontinentální zimy přestály bez úhony a na jaře či v létě nás potěšily svými krásnými květy.
Kaktusy a jejich nároky
Valná většina kaktusových druhů pochází z oblastí subtropických pásem Severní, Střední a Jižní Ameriky. Jen malá část druhů kaktusů roste v amerických tropech a ještě menší část roste v oblastech mírného pásma. Je tedy zřejmé, že nemůžeme přinést návod podle „jednoho kopyta“, ale musíme přiblížit vhodné podmínky pro všechny tři skupiny. Jejich odlišnosti se projevují především v nárocích na teploty během zimování a částečně i v jejich požadavcích na světlo. Vzhledem ke skutečnosti, že téměř všechny kaktusy pocházejí ze suchých až velmi suchých oblastí, ve kterých přicházejí srážky v krátkém období jejich růstu, nemusíme během zimování zálivku řešit. Samozřejmě i v tomto případě existují výjimky, o kterých se rozepíšeme. Zcela zásadní je však rozdělení kaktusů do tří skupin podle jejich nároků na teploty při přezimování. Tyto nároky se odvíjejí od přírodních podmínek panujících v jednotlivých vegetačních pásmech. Proto dělíme kaktusy podle optimálních přezimovacích teplot na CHLADNOMILNÉ, TEPLOMILNÉ a MRAZUVZDORNÉ. Zcela záměrně se v tomto článku nevěnujeme skupině tzv. vánočních a velikonočních kaktusů, které mají nároky výrazně odlišné, protože rostou v jiných obdobích roku a kvetou během krátkého dne.
CHLADNOMILNÉ KAKTUSY
Vzhledem k počtu přírodních druhů je mezi pěstiteli nejrozšířenější skupina chladnomilných kaktusů, které pocházejí z již zmiňovaných subtropických oblastí. V jejich domovině panuje vegetační období doprovázené vysokými teplotami a občasnými vydatnými lijáky. Po zbytek roku je pak chladněji, a to především v noci a většinou zcela sucho. Teploty tam v zimě klesají i k bodu mrazu, ale po východu slunce se vše okamžitě prohřeje. Při těchto podmínkách kaktusy nerostou a prožívají tzv. vegetační klid. Ten musíme zajistit i u nás, byť s určitými odlišnostmi. Nikdy totiž nezajistíme tolik přirozeného slunečního svitu, takže musíme upravit i ostatní vegetační faktory, tzn. teplotu a zálivku. Ideální teploty v době vegetačního klidu jsou pro tuto skupinu kaktusů okolo 10 °C. Nevadí, pokud na čas mírně poklesnou nebo naopak stoupnou. Většina chladnomilných kaktusů však lépe snese pokles než dlouhodobé zimování při vysokých teplotách. Vždy ovšem platí zásada, že od listopadu do začátku března nezaléváme tuto skupinu kaktusů vůbec! Teprve s prodlužujícími se dny a zvyšujícími se teplotami zjara můžeme kaktusy opět, tzn. poprvé v nové vegetační sezoně, zalít.
Vzhledem k tomu, že při snížených teplotách a vynechané zálivce kaktus nevegetuje, můžeme jej zimovat i za horších světelných podmínek. Dříve se dokonce doporučovalo kaktusy vyjmout z květináče, očistit jim kořeny, zabalit je do novin a zimovat v krabici pod postelí... Domníváme se, že je vhodnější zimování na světle, ale pokud nejsme schopni zajistit lepší podmínky, kaktusy většinou zvládnou i zimování v naprosté tmě. Důležitá je však ona nízká teplota, suché prostředí a na jaře brzké vyjmutí ze zimoviště, obzvlášť u jihoamerických vysokohorských kaktusů, které se probouzejí ze zimního vegetačního klidu nejdříve. Jedná se o zástupce rodů Matucana, Neochilenia, Oroya, Rebutia a další.
Zcela vražednou kombinaci pro tyto kaktusy pak představuje zimování při vysokých teplotách (v jejich případě i pokojových) s občasnou zálivkou! Toto je zcela spolehlivý návod, jak kaktus poměrně rychle zahubit. Nejprve začne dlouživě růst v důsledku nedostatku světla, čímž se mu nevratně zdeformuje stonek. Pak se většinou přidá nějaká bakteriální nebo houbová choroba a dílo zkázy završí na oslabeném stonku některý savý škůdce. V případě kaktusů nejčastěji vlnatka nebo sviluška.
TEPLOMILNÉ KAKTUSY
Nemáte-li vhodné prostředí pro přezimování běžných kaktusů v chladném prostředí, je možné se poohlédnout po zástupcích teplomilných druhů, kterým můžete nabídnout podmínky podobné jako ostatním pokojovým rostlinám. I těchto kaktusů existuje mnoho desítek druhů a výběr je tak velmi široký. Z nejčastěji pěstovaných můžeme uvést rody Melocactus, Discocactus či Uebelmannia, přičemž začátečníci by se měli zpočátku orientovat na zástupce prvně jmenovaného rodu.
Melokaktusy pocházejí většinou z tropických oblastí, a proto je nutné jejich přezimování při teplotách neklesajících dlouhodobě pod 18 °C. Ideální je pro ně pokojová teplota kolísající obvykle mezi 20–24 °C. Melokaktusy jsou navíc dekorativní po celý rok nejen svým stonkem a trny, ale i zvláštním útvarem nazývaným cefálium. To se vytváří na temeni rostliny až v úplné dospělosti, přičemž jím prorůstají květy a plody. Cefálium složené z nahloučených štětinovitých trnů a vaty tvoří ochranu generativních orgánů před býložravci.
MRAZUVZDORNÉ KAKTUSY
Třetí skupinou z hlediska nároků na přezimování jsou mrazuvzdorné kaktusy. Ty zaznamenaly mezi kaktusáři v poslední době poměrně výraznou vlnu zájmu, ovšem běžný pěstitel se s nimi víceméně nesetká. Většinou jsou předmětem zájmu specializovaných kaktusářů a v běžných obchodech se neobjevují. Jedná se o druhy rostoucí především v chladnějších oblastech USA nebo naopak ve velmi jižně položených oblastech Jižní Ameriky. Tyto kaktusy snesou přezimování v netopeném skleníku nebo pařeništi, ve kterých jsou chráněny proti přímému působení zimních srážek. Z běžně nabízených lze doporučit vybrané zástupce rodu Echinocereus, některé druhy rodu Coryphantha, ze vzácnějších pak určité druhy rodu Pediocactus či Sclerocactus. Obzvlášť poslední dva jmenované rody jsou určeny pro vážné zájemce, protože jejich pěstování vyžaduje určitou zkušenost.
Výjimku tvoří tzv. zimovzdorné kaktusy, které snesou podmínky naší zimy venku na záhoně zcela bez ochrany nebo jen s jednoduchým krytem proti přímému dešti a sněhu. Sem patří především severoamerické druhy rodu Opuntia, z nichž se některé nejodolnější pěstují zcela bez problémů na skalkách či záhonech. Toto je asi nejrozšířenější skupina mrazuodolných kaktusů, které lze bez větších problémů zakoupit na výstavách skalniček, na výstavách kaktusů a sukulentů nebo ve všeobjímajícím světě internetových obchodů.
Autor: Libor Kunte
Foto: autor
