Články - strana 117

Při dvou návštěvách Bolívie jsem objevoval úžasný svět horských rostlin a kaktusů. A také jsem pátral po lahůdkách, jakou je i rocoto.

Toulcovka, též lopatkovec z čeledi árónovitých pochází z tropických oblastí Střední a Jižní Ameriky. Známe na čtyřicet druhů.

Jehnědy lísky se prodlužují, v koruně ovocného stromu visí suché šedivé plody, větvičky švestky kazí skvrny. Zahrada napovídá, co dělat.

Příznivcům historických odrůd ovoce se mnohde daří poskytnout letitým stromům potřebnou péči, aby pěkně plodily a dál zdobily krajinu Česka. Se starými ovocnými stromy v krajině to bývá tak: Mohutný kořenový systém bujné podnože zásobí ovocný polokmen či vysokokmen dostatkem vody a živin, a tak hlavní podíl péče o velký ovocný strom představuje jeho řez. Jde o to, aby koruna byla chráněna před rozlomením pod tíhou velké úrody a také aby si strom udržel dobrý zdravotní stav.

Od ledna do března je vhodná doba na ošetření velkých stromů i hlubším řezem zdravotním či zmlazovacím. U velkého stromu je to práce nejenom těžká, ale i náročná na kvalifikaci a bezpečnost.

Řez chybí, nebo je problematický

V rámci svého odborného programu zaměřeného na staré ovocné odrůdy pamatuje Český svaz ochránců přírody i na péči o koruny stromů: „V krajině bohužel nacházíme nejvíce stromy úplně bez péče. Několik let je potom nezbytné strom velmi kvalifikovaně vést k novému zapěstování koruny.

Toto není hluboký řez, ale pomalá vražda stromu, naprosto nenáročná na bezpečnost a kvalifikaci. Práce neznámého pachatele.

Pokud už nějaká péče o strom proběhne, poměrně často jde o nevhodné odřezávání zdravých kosterních větví. Bohudík se najdou i dobře ošetřované stromy, i když ne tak často, jak bychom si přáli. Připomeňme si trojici starobylých odrůd jabloní, které v rámci programu zajímají nás i naše partnery a spolupracující pěstitele,“ popisuje Martin Lípa, garant programu.

Sudetská reneta, kříženec odrůd z 19. století

Odrůda, kterou lze potkat v krajině relativně často, pochází z Bludova v Jeseníkách. Odrůdu vyšlechtil koncem 19. století Jan Marek zkřížením Ananasové renety, Kanadské renety a Gdánského hranáče. Jedná se o jednu z nejstarších záměrně vyšlechtěných odrůd na českém území.

Sudetská reneta má sklon k přeplozování hojností drobnějších plodů. Pokud se nám to nehodí kvůli moštování, je lepší plody protrhávat.

Lépe prospívá v pohorských vlhčích a chladnějších polohách, než v teplých nížinách. Na nižších tvarech dává větší ovoce a je tedy zajímavá do malých zahrádek u chalup a chat na vrchovinách. Z velkých stromů bývá ovoce drobnější, ale každopádně i taková jablka poskytují velmi dobrý mošt. Chuť skladovaných jablek je od října do prosince dobrá s jemnou kořenitou příchutí. Později se svěžest vytrácí.

Malinové holovouské si za sucha zkrátí sezonu

Jedná se o nejznámější český malináč. Pochází z konce 18. století z Holovous u Hořic. Je to hezké voňavé podzimní jablko, které sice vydrží do Vánoc, ale od konce listopadu ztrácí svoji jedinečnou chuť. Ta má výraznou malinovou příchuť a v době správné zralosti je opravdovou lahůdkou.

Malinové holovouské poněkud netradičně na malém tvaru a typové podnoži

Malinové holovouské bývalo velmi populární a postupně překročilo rámec lokální zajímavosti. Díky tomu i dnes nacházíme leckde jeho mohutné stromy s vysoce kulovitou korunou. Bohužel kvůli některým nepříliš šťastným vlastnostem jeho sláva dosti pohasla. Tou největší nectností je předčasný opad listů, následovaný opadem nezralých plodů, který se projeví při nedostatku vláhy. Přesto je to jedna z českých odrůd, o kterých se ví i v zahraničí. Dnes se opět množí a určitě stojí za to ji ochutnat.

Příběh Chebského zelenáče

Nedávno se na Karlovarsku objevily plody z posledního známého stromu (původně v té zahradě byly tři). Jablko na pohled nelákalo k ochutnání, a tak bylo uloženo do chladírny. Kolem Vánoc bylo vytaženo a musím říct, že jsem byl příjemně překvapen. Jemná dužnina i chuť způsobila, že uložený vzorek rychle zmizel.

Chebský zelenáč – méně známá a chuťově zajímavá odrůda ze západních Čech

Dnes rostou mladé stromky v několika genofondových plochách a sbíráme další nové poznatky a informace o původu a historii odrůdy. Foto autor

Když najdeme v jarní zahradě pod stromy kačenky nebo smrže, je to radost. V zimě zase mohou překvapit hlívy a penízovky. Jenže houbou je i padlí.

Nelekejte se, žádná mortalita, natož morbidita v titulku není. A navíc, zem se netýká všech! Všech? Jakých všech? Inu, je únor, a to je čas na časné výsevy

Nejkratší a nejdynamičtější, takový je únor. Na začátku měsíce je ještě pořádná zima, proto se říká, že do Petra (22. 2.) není tepla, ale také po svatém Matěji (24. 2.) zima hřeje.

V zimě vyséváme mrkev a petržel, pastinák, mák, třeba i kopr. Semena projdou dobou chladu, vyplaví se z nich inhibitory, po jarním oteplení rychle vzejdou.

Jakkoliv člověka nadchne domácí pěstování zeleniny a získává v něm zkušenosti, stále se objevují nové otázky. Odpovídá rostlinolékař Jaroslav Rod.

Zahrada v krásné krajině, tvůrčí nápady a také zkušenost profesionála. Z téhle směsi luxusních přísad vznikla trvalková zahrada plná inspirace. Nahlédněme.

Hledání dobrého stanoviště pro rybíz, angrešt, maliník a ostružiník ovlivní jejich nároky na slunce a půdu. Roli hraje i vítr či průvan.

Třešeň na zahradě má naše sympatie. Třešně výtečně chutnají, osvěžují šťavnatostí. Košík třešní z vlastní sklizně těší i kvůli jejich ceně v obchodě.