A v obou případech se pojmenování odvolávají na játra: Hepatica a Leberblume. Hepar jsou játra, stejně jako německé die Leber.

Takové spojení byliny a jater je v tomto případě založeno na tvaru listu jaterníku, či spíš na tvaru laloků jeho trojlaločných listů.

Podléšky kvetou brzy, často mezi loňským listím

Podléšky rostoucí pod lískou

Jaterník je tedy v podstatě slovo převzaté, přeložené. Na rozdíl od něho existuje už staročeské slůvko podléščka, podleštka, podliska i podláška „Značí bylinu rostoucí pod lískou“ zapsal Józef Rostafiński v díle Symbola ad historiam naturalem medii aevi I. a II., vydaném v roce 1900 v Krakově. Taková jména se zalíbila i Němcům, kteří vedle Leberblume mají i Hasselblaume, Hasselblume.

Co léčí játra

Jazykovědci ovšem tvrdí, že i jméno jaterník je v podstatě lidové a mezi lid že proniklo od staročeských lékařů s odvoláním „…a proto slove jatrnie bylina, nebo všecky neduhy jatrní a žluče vpravdě a skušeně hojí“.

Náš jaterník Hepatica nobilis (známý i jako H. triloba – trojlaločný podle tvaru listu) ovšem neroste jen pod lískami, ale v podrostu listnatých a smíšených lesů a v křovinách včetně lískových, od nížiny do pahorkatiny. Ovšem místy, například ve zmíněných pahorkatinách může i chybět.

Co rádo roste pod lískou

Dlužno připomenout, že lidová mluva a rozmanitá nářečí nalézala pod lískou i jiné byliny, jako například violku psí, Viola canina. Sloboda s Bartošem (každý zvlášť!) říkali této fialce podléštka, Holuby (na Slovensku) podlieščička, a to vše prý ze staročeského podléštná fiola, protože „ráda roste pod lískou“.

Jinou, na podobných místech rostoucí bylinou, byla Primula veris, prvosenka jarní, která měla krajová jména rozmanitá, např. bukvice bílá, kropáček – a zase podleštka.

Podléšky, jedny z prvních jarních květů

Co kvete pod sněhem

Nezřídka se podléšky pod lískou vyskytují i s  podbělem. V tomto případě je shodné snad jen místo výskytu; jméno rozhodně ne. Podběl, kdysi zaměňovaný i s devětsilem, má dvojí výklad jména: Buď ten, který se odvolává na bělavou spodní barvu listu (vespod bílý, podběl) a nebo podle toho, že často zjara zapadne i kvetoucí podběl pozdním sněhem, a pod onou bílou peřinou roste a kvete.

Na zcela jiných místech u nás roste i podbílek; jeho jméno neznamená, že to je nějaký malý podběl (nebo svého času devětsil), ale bývá spojován s podobou dužnatého stvolu či lodyhy jak u rodu Petasites (devětsil) tak i rodu Lathreaea (podbílek). Také v tomto případě se ono podbělové připomenutí spojuje s barvou jeho oddenku, bílém, jako slonová kost.

Na stejné notě s výkladem podbělího jména, odvolávajícího se na pozdní sníh, je i jméno sněženky, podsněžníku.

Zbývají podmrvka a podslunečník

Začnu s druhým: Je to umělé jméno pro rod Abutilon, které poprvé uveřejnil Jan Svatopluk Presl ve svém Rostlináři v roce 1820; Týž Presl byl autorem i jména podmrvka pro kapradinu z rodu Notholaena. Výklad je trochu kostrbatý, připomínající první výklad podbělu.

Abutilon, dávným českým označením podslunečník

Podmrvka neroste pod hnojem, mrvou, ale na spodní straně listů má plevovité, v mládí bělošedé, pak rezavé šupinky, jakoby potřísněné mrvou…

Na závěr se velkým obloukem vrátím ke jménům podléšky coby jaterníku. Ten má ovšem i jiná lidová jména. Vedle kuřířiti a modří (na Hané) to jsou slůvka jako sisí, sisílek a podobná. Podobná i bulharskému sasanu, jímž jsou v Bulharsku označovány příbuzné sasanky; Ostatně: jméno naší sasanky není původní, lidové, ale umělé, inspirované  jinými slovanskými jazyky – vedle bulharštiny a polštiny i srbochorvatštinou.

Foto Shutterstock

Připomeňme si, že samčí orgány – jehnědy – jsou u lísky nápadné. Kromě toho správně tušíte, že jde o rostlinu různopohlavnou, ale přitom jednodomou (samčí i samičí květy jsou odděleny, ale na téže rostlině; v jednom domě.

Protože květy se opylují větrem (líska je větrosnubná), musí být produkce pylu na poměrně velkých jehnědách několikanásobně vyšší, než je nezbytné, aby se kompenzovaly ztráty při přenosu pylu.

Pro srovnání velikosti: samčí jehnědy a samičí květy s červenou bliznou.

Samičí orgány lísky se dají skutečně snadno přehlédnout. Jsou jen několik milimetrů velké, a to včetně štětičkovité blizny, která je schopna po určitou dobu brzy na jaře přijímat pyl.

Foto autor

V rodě líska (Corylus) najdeme asi deset druhů a mnoho atraktivních kultivarů. Většina z nich jsou keře, ostatní vyrůstají v pravé stromy s jedním kmenem. Všechny na podzim shazují listy a odhalují zajímavé zimní siluety.

Lísku lze vysadit na podzim i na jaře. Dobré opylení jistí více keřů vzdálených od sebe tři až čtyři metry.

Líska obecná (Corylus avellana) je tuzemská domácí dřevina. Roste na mezích, podél vodních toků a k radosti veverek i v lesních lemech.

Otužilé jehnědy

Lísky patří k hrstce dřevin, které se neostýchají vykvést za chladného počasí. Už v únoru z jejich nahých větví visí nápadná samčí květenství připomínající rodinky housenek – jehnědy.

Obvykle se formují už na podzim, a jakmile přijdou po novém roce teplejší dny, otevřou se a prodlouží, aby uvolnily pyl, který vítr přenese na samičí květy. Ty lze snadno přehlédnout, tvoří je jen drobné pupeny s vykukujícími červenými nitkovitými bliznami.

Červenolisté formy mají jehnědy v růžovém až purpurovém odstínu, ty ostatní září žlutě a modrá obloha bez mráčku jim dělá nádhernou kulisu. Pro čmeláky, kteří vylétávají mnohem dřív než včely, představují nesmírně důležitý zdroj potravy.

Jaký druh a odrůdu lísky vybrat?

Výběr souvisí hlavně s tím, co od lísky očekáváme.

• Pro bohatou sklizeň lahodných a zdravých oříšků zvolíme lísku obecnou nebo lísku největší (C. maxima), která jak v původní, tak v červenolisté formě Purpurea přináší větší plody než prvně jmenovaná.

Má-li však líska plnit především okrasnou úlohu, zaměříme se na kultivary s purpurovými a zlatými listy nebo na celkový tvar, který oceníme v předjaří, když toho v okolí ještě není moc k vidění. Zvlášť působivé jsou tři odrůdy, jejichž jasná silueta nejlépe vyniká v solitérním postavení.

Jako lavina se ze svahu valí převislá koruna lísky obecné (Corylus avellana) Pendula

• Převislá líska obecná Pendula vyvolává dojem vodopádu, zvlášť když stojíme pod svahem, kde roste. Stejnou parádu nadělá i uprostřed trávníku nebo při břehu rybníčku. Její větve se obloukovitě sklánějí dolů a vytvářejí korunu vysokou až 3 m a širokou asi 4 m. Když ji trochu upravíme řezem, vznikne zelená střecha pro letní odpočinek ve stínu.
• Kroucená odrůda lísky obecné Contorta vypadá bez listů jako umělecké dílo. V zimě se dokonale projevuje kontrast mezi kuriózně zkadeřenými výhony a rovnými jehnědami. Nedá se říct, že by působila upraveným dojmem, přesto ji uplatníme také v moderně pojatých zahradách se strohými liniemi. Roste pomaleji než ostatní a zřídka přesáhne 3,5 m.
• Pyramidální koruna lísky turecké (Corylus colurna), jediného stromovitého zástupce rodu, si svůj perfektní tvar v dospělosti udržuje zcela bez zásahu nůžek. Kromě extra dlouhých, štíhlých jehněd zaujme šedavou korkovitou borkou. S výškou, která může pokořit hranici 12 m a šířkou okolo 8 m, se hodí jen do velkých zahrad a také do stromořadí.

Do živého plotu, ráje zvířat

Lískové keře rostou jako o závod, což je výhoda pro rychlé ozelenění hranic pozemku. Dříve se jimi lemovaly ovocné sady. Ani přes spletité větve ovšem nemohou v zimě zajistit soukromí proti pohledům zvenčí, protože jim už v říjnu opadávají listy.

Lísky lze snadno udržovat v požadované velikosti pravidelným řezem. Do volného živého plotu počítáme s pásem pro výsadbu širokým minimálně 3 m. Takový zelený val, který může být vysoký kolem šesti, sedmi metrů se stává rájem pro volně žijící živočichy.

Co líska potřebuje

Blízkou příbuznou břízy, olše a habru jen tak něco nevyvede z míry. Miluje slunce, které je zvlášť důležité pro vybarvení pestrých odrůd, ale poroste i v polostínu. Toleruje širokou škálu půdní pH. Na živiny si vysoké nároky neklade, přesto nepohrdne jarní dávkou vyzrálého kompostu.

Nejlépe líska roste v běžné zahradní zemině, ale dobře se přizpůsobí i suchému svahu. Nepřijatelné je místo, kde se dlouho zdržuje voda. Větrům a mrazu odolává bez problémů. Je-li líska spokojená, vydrží sedmdesát osmdesát let, při pravidelném zmlazovacím řezu přežije klidně dvě staletí.

Jak je to s řezem lísky

Z kroucené lísky si můžeme nastříhat větve do vázy, ale řezu se raději vyhneme, přirozenost jí sluší nejvíc. Totéž platí pro lísku tureckou, ledaže bychom její korunu potřebovaly tzv. zvednout, tedy odstranit spodní větve.

Zmlazení lísce obecné prospívá. Keře řežeme od listopadu do února tzv. na pařez.

Komu radikální zmlazení přijde drastické, rozloží zpětný řez do několika roků.

Všechny ostatní keře vysloveně omládnou, když je vždy asi po šesti letech, v zimě, ještě než začne proudit míza, seřízneme na pařez, přibližně 30 cm nad zemí.

Nežádoucí je ponechat vysoké pahýly; sice znovu obrostou, ale na půvabu dřevin to nepřidá. Z ořezaných větví naděláme podpěry pro trvalky, opory pro pnoucí fazole a oblouky pro růže.

Slušivý doprovod

V zimní zahradě udělá velký dojem kombinace zlatožlutých jehněd s bílou borkou břízy a sněženkami, které se prodírají vrstvou napůl rozloženého listí.

Hajní flóra se pod lískou objeví dřív, než se keře zazelenají

Snad nejpůvabnější obrázek vzniká časně zjara, když pod lískami vykvete hajní flóra. Sasanky, jaterníky, plicníky, dymnivky a křivatce jsou tu jako doma a lískám dělají společnost do doby, než se v korunách zazelenají listy.

Foto autorka

Vlašské ořechy

Sbíráme je 2–3x týdně, očistíme a dosušíme na suchém, světlém a větratelném místě rozložené v jedné vrstvě na lískách nebo plastových bednách. Za hezkého slunného počasí je vynášíme ven, kde schnou nejlépe. Při uskladnění ne zcela dosušených ořechů nebo při nesprávném sušení hrozí, že zplesniví skořápky i jádra.

Kvalitní česká odrůda ořešáku vlašského Mars

Vlašské ořechy skladujeme na vzdušném chladnějším avšak suchém místě. Po postupném vyloupání jádra spotřebováváme, případně můžeme krátkodoběji skladovat (do jednoho roku) uzavřené nejlépe ve sklenici, nebo jádra zamrazit.

Odrůda mandloně Nikol

Mandloň

Ve druhé polovině měsíce začínají postupně nazrávat mandloně. Se sklizní nespěcháme, protože před prasknutím rubiny je velmi obtížné ji oddělit od skořápky. Po sklizni vyluštíme plody od zbytků rubiny a dosušíme obdobně jako ořech vlašský. Skladování je rovněž shodné.

Česká odrůda lísky Lenka

Lískové oříšky

Podle toho, jestli oříšky padají s punčoškou nebo bez, plody sbíráme nebo češeme.

Zrají i lískové oříšky. Sklízíme je v době, kdy jdou snadno vylupovat z punčošek.

Většinou nezrají najednou, proto sklízíme ve třech etapách a neprodleně vylupujeme z punčošek a dosoušíme v jedné vrstvě na lískách nebo plastových bednách na suchém, světlém a větratelném místě, za hezkého slunného počasí ve venkovním prostředí.

• Oříšky rychleji schnou než vlašské ořechy a nejsou tak náchylné na plesnivění. Skladujeme obdobně jako ořechy vlašské.

Pokud plánujete, že se stavba zazelená, zvolte jen pruty vrbové a to maximálně dvouleté výhony. Takové zakoření a začnou bujně růst. Efektní bývá zeleň zejména u tunelů, loubí či plotů.

Založíme tvar dětského domku

K jiný typům staveb se naopak zakořenění a obražení prutů nehodí. Například u ohrady na kompost. Tam pruty použijeme opačně – obrátíme a zapícháme je do země pupeny dolů. Vedle vrbového proutí se k tomu dá použít i lískové či jiné ohebné.

Nejvhodnější dobou pro stavbu je březen, maximálně začátek dubna, kdy jsou pruty ohebné a bez listí a květů. Pro růst je vhodné pruty zapíchat nejméně 10 cm a v případě sucha zalévat do zakořenění.

Nářadí a pomůcky

Při vytváření rozmanitých konstrukcí si lze pomáhat přírodním provázkem nebo vinařskou páskou, ale v principu stačí větve jen proplétat. Materiál upravujeme sekerou, pilkou, zahradnickými nůžkami nebo nožem.

Ohrádka na kompost z vrbového proutí

Při stavbě ohrádky na kompost nejprve zapícháme do země silné pruty tak, aby ohrádka neobrůstala. Svislé kolíky pak propleteme slabšími vodorovnými. V rozích je překřížíme a pro jistotu převážeme provazem.

Domečky pro děti

Podobným způsobem byl postaven domek pro děti. Základy bočních stěn jsou zhotoveny jako ohrádka na kompost. Pak jsou ale přidány delší pruty, které jsou ohnuté do oblouku, propleteny a zpevněny provázky.

Foto autorka