Mechorosty, základ rašeliniště

Základním druhem rostlin jsou zejména rašeliníky (Sphagnum), které se rychle rozrůstají a pokrývají povrch rašeliniště.

Rašeliník (Sphagnum squarrosum)

Při zakládání rašeliniště používáme běžné rychle rostoucí nenáročné druhy, jako jsou například rašeliník křivolaký (S. fallax) nebo rašeliník člunkolistý (S. palustre).

V okrajových, minerálně bohatších částech rašelinišť se pak uplatňují ploníky, např. ploník obecný (Polytrichum commune), který vytváří mohutné kopečky, tzv. bulty.

Dominantou rašeliniště jsou suchopýry

Suchopýry, ostřicím příbuzné rostliny, vytvářejí po odkvětu v květenstvích nápadné chomáče chloupků, které sloužící k rozšiřování semen. Do sušších okrajových částí pak můžeme vysadit náš původní druh,a to suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum). Pokud mu nebudeme odstraňovat staré suché listy, bude tvořit až 0,5 m vysoké stoličkovité trsy, které jsou koncem jara nápadné svým bílým chmýřím odkvetlých květů.

Rezavě hnědými chomáči chloupků pak upoutá drobnější, severský suchopýr červenavý (E. chamissonis, prodávaný pod názvem E. russeolum) upoutá r.

Hlubší části jezírka může zdobit porost suchopýru úzkolistého (E. angustifolium), který snáší i zaplavování vodou. Jeho květy se mění po odkvětu koncem jara v mohutné bílé chomáče a jeho listy jsou širší než u předchozího druhu. Na podzim se pak zbarvují dočervena.

Ostřice nesmějí chybět

Z dalších travin jsou pro rašeliniště typické nízké a středně vysoké ostřice:

• ostřice černá (Carex nigra) patří mezi běžné druhy a vytváří nízké trsy sivozelených listů,
• ostřice zobánkatá (C. rostrata) je spíše mohutnější,
• ostřice plstnatoplodá (C. lasiocarpa) je vyšší úzkolistá,
• ostřice bažinná (C. limosa) působí za květu velmi dekorativně a je vzácná.

Také tráva bezkolenec modrý (Molinia caerulea) se zdánlivě bezkolénkatými stébly s namodralými květenstvími příhodně dokresluje vyšší partie rašeliniště, kde vytváří nezaměnitelné sivozelené trsy listů.

Ostřice zobánkatá (Carex rostrata)

Traviny nevyžadují zvláštní údržbu. Staré suché odumřelé listy stříháme až brzy z jara před rašením nových listů, protože v zimě působí na rašeliništi dekorativně.

Množíme je snadno dělením trsů, nebo zdlouhavěji semeny a to na podzim výsevem do směsi rašeliny a písku.

Významné jsou stálezelené keříčky

Tyto keříčky se nedostatku živin přizpůsobily svým velmi pomalým růstem a vytrvalostí svého listoví. Listy jsou proto většinou drobné, kožovité, odolávající mrazu.

Keříkem s jedlými plody je u nás původní klikva bahenní (Oxycoccus palustris) i její severoamerická příbuzná klikva velkoplodá (O. macrocarpus), jejíž plody se u nás prodávají často pod názvem brusinky.

Zjara nás upoutá kvetoucí rojovník bahenní (Ledum palustre). Tento blízký příbuzný známějších pěnišníků vytváří až 1,5 m vysoké rozvolněné porosty, jeho bílé kvítky vytvářejí kulovitá květenství a rostliny na slunci nápadně voní.

Rašeliniště můžeme oddělit od dalších částí zahrady pomocí např. borovice kleče (Pinus mugo) i dalších nízkých kultivarů jehličnanů.

Opadavé drobnější keře, dekorativní prvky rašeliniště

Bříza trpasličí (Betula nana) zdobí rašeliniště svými drobnými zubatými lístky, které se na podzim barví do zlatova. , nebo některé nízké vrby, například vrbu rozmarýnolistou (Salix rosmarinifolia) tvořící nízké řídké keříčky s drobnými podlouhlými ze spodu šedoplstnatými lístky.

Zatím málo pěstovaným, ale velmi dekorativním keřem pro živinami chudá rašeliniště je vřesna bahenní (Myrica gale), původní v západní a severní Evropě a Americe. Její obvejčité listy i květy jsou výrazně aromatické. Stejně jako vrby je to rostlina dvoudomá.

Masožravky nesmějí chybět

Masožravky se nedostatku živin na stanovišti přizpůsobily lapáním drobné živočišné kořisti. V zahradních rašeliništích můžeme pěstovat některé zimuvzdorné rosnatky, nejsnáze naši nejčastější rosnatku okrouhlolistou (Drosera rotundifolia).

Rosnatka je malá rostlinka, která upoutá až při pohledu zblízka kapičkami lepkavé tekutiny na paličkovitých chlupech svých masožravých listů. Kvete drobnými býlími kvítky na stvolech, které několikrát převyšují masožravé lístky. Dobře roste přímo na porostech rašeliníků, stačí jí ale i volná vlhká rašelina. Na příhodném stanovišti se množí samovýsevem. Je to rostlina vytrvalá, přizpůsobená naší zimě.

Dalšími zajímavými masožravými rostlinami pro hlubší zvodnělé části rašelinného jezírka jsou bublinatka jižní (Utricularia australis) či severoamerická špirlice nachová.

Zdroj: Sbírka vodních a mokřadních rostlin, BÚ AV ČR, v.v.i. Třeboň

Foto autorka a Schutterstock