Z českých kuchyní se však sláva jedlých bobů po roce 1945 úplně vytratila. To, že v Československé republice patřil k pěstovaným luskovinám, napovídá dobový název odrůdy Klatovský svinský. Její semena měla po dozrání hnědou barvu.

Jak jedlý bob zahradní poznáme

Od běžnějšího bobu krmného, pěstovaného pro výživu domácích zvířat na směsky v zeleném stavu a na zrno, se rostlina odliší až v době, kdy narůstají lusky. Má je i více než dvakrát delší a silnější.

Rostlina dorůstá výšky kolem 100 cm, má dutou čtyřhrannou lodyhu, listy uspořádané ve třech až čtyřech jařmech.

Květy jsou bílé s tmavou skvrnou. V lusku bývá 2–6–8 semen. Jak semena rostou, lusky se zaškrcují, zvlňují, někdy se kroutí. Semeno je ploché, podle odrůdy bílé, někdy zelené nebo hnědavé, hnědé, 2 až 4 cm v průměru, proti krmným odrůdám mnohem větší.

Časné setí, odolnost k jarním mrazíkům

Bob zahradní (Faba vulgaris var. major) patří mezi luskovinami k nejméně náročným. Stačí mu běžné půdy dobře zásobené vodou a živinami, v roce, kdy se hnojí, popřípadě i druhý rok, po okopaninách hnojených hnojem.

Seje se v březnu, ve vyšších polohách i v dubnu. Snese jarní mrazíky do −5° C. Časnější výsevy lépe využívají jarní vláhu, dříve kvetou, více plodí. Výsev patří 5–8 cm hluboko, aby se rostliny nevyvracely, seje se po jednom semeni. V řádku vyséváme 12–20 cm od sebe, řádky 30–50 cm.

Škůdce, sklizeň, semenaření

Rostlina bývá napadána mšicí bobovou.

Sklízí se zelené lusky s nezralými semeny, postupně podle toho, jak v nich semena vyspívají. Ke sklizni jsou semena měkká, semena se vylupují z lusků. Mají mít konečnou velikost, ale současně být v tzv. voskově mléčné zralosti. Je to doba, kdy jsou ještě sladká, v semenech se ještě cukry nemění na škroby.

Několik rostlin můžeme ponechat dozrát, ať už na vaření, nebo na semeno. Semenaření u bobu je snadné jako u hrachů.

Lusk bobu zahradního (Faba vulgaris var. major) vysetého v březnu nebo dubnu sklízíme v zeleném stavu v červnu a v červenci

Jak si užít bobu

Semena ve voskové nebo mléčně voskové zralosti používáme do zeleninových salátů. K jídlu se hodí bob vařený, blanšírovaný, spařený, dokonce i syrový.

Bob lze zavařovat na kyselo, přidávat do sterilovaných směsí zeleniny. Méně časté je vaření celých nezralých lusků ve stádiu tvorby semen, ta jsou cca 1 cm v průměru.

Ze zralých usušených semen se vaří kaše, nebo se uvařená semena přidávají do luštěninových polévek. Namáčí se přes noc, vaří se déle než hrách či fazole.

Zralá semena bobu jedlého; foto Jolana Nováková

Ocení ho tělo i zahradní půda

Bobu na talíři svědčí nápadité dochucení nebo kombinování s dalšími surovinami. Ovšem obsahem živin a vitaminů patří k ceněným potravinám. Obsahuje 22–27 % bílkovin (lysin), 1,5 % tuků, 50 % sacharidů, 7 % vlákniny, vitaminy E, A, B.

Navíc patří mezi rostliny, které zlepšují strukturu půdy a obohacují ji o dusík. To zajišťují hlízkové bakterie na kořenech bobu.

Foto autor

Týká se to zeleniny běžné i lahůdkové, která je nejlepší z vlastní zahrádky. A tou jsou právě luskoviny.

Hrášky, fazolky, semena bobu, cizrny určené na uskladnění v mrazáku budou křehké a nezavadlé, protože doba mezi sklizní a jejich uskladněním doma trvá možná pár minut, nebo jen několik málo hodin.

Otužilý hrášek sejeme od března

Hrách k vylupování, na sáčcích je psáno dřeňový, i hrách cukrový můžeme vysévat jako jedny z prvních zahradních kultur, jakmile se otevře jaro, prakticky tedy od začátku března. Když vyleze ze země nevadí mu teploty až do – 5 °C. Podobně je na tom zahradní bob, zvaný též svinský.

Fazole sejeme tak, aby mráz poznaly až v mrazáku

Fazole pěstované na zelené lusky patřící ke druhu fazol obecný, Phaseolus vulgaris můžeme vysévat v době, kdy je teplota půdy okolo 10 °C. Podle oblasti pěstování by doba jejich vzcházení měla přijít až po pominutí nebezpečí přízemních mrazíků. Ty jsou ve vztahu se vzcházejícími fazolemi nekompromisní – spálí je.

Fazole pěstované na zelené lusky, nebo častěji pro velká semena,zástupce druhu fazol šarlatový či mnohokvětý Phaseolus multiflorus sejeme ještě déle, raději až v polovině května. Jsou na teplo ještě náročnější, seté do teplé půdy brzy doženou v růstu a plození ostatní. Ve stejnou dobu vyséváme i měsíční fazol (fazole Lima), Phaseolus lunatus, cizrna Cicer arietinum.

Časnějším výsevem nic neuspíšíme. Semena sedí v chladnější zemi do doby, než se tato oteplí. A pokud mají dostatek vody k nasáknutí, stávají se možnou pochoutkou pro zástupce půdního edafonu. Podle mých zkušeností na nich docela rády hodují mnohonožky.

Ke zvláštnostem v opylení a klíčení fazolů

Fazol šarlatový opakovaně překvapuje, když po bohatém kvetení nenasazuje na lusky. To si lze vysvětlit tím, že je cizosprašný,  a pokud není opylený v optimální dobu, než vinou horka blizna v květu ztratí schopnost přijmout pyl a lusky nenasadí. Plodnost tedy obyčejně kopíruje počasí. Podmračené pauzy přinášejí lusky.

Pokud byste si nebyli jisti, jaké fazole vlastně sejete, počkejte si, až se objeví nad zemí (tedy choďte se asi týden po zasetí dívat, jestli už nevzcházejí). Fazol obecný klíčí epigeicky, nad zemí se objevují obě půlky semene. Fazol šarlatový klíčí hypogeicky. U něj se děložní lístky nad povrchem země nikdy neukážou.

Foto autor