Ve světě škůdců zeleniny máme borce, kteří napadají jen úzký okruh zeleniny, jsou specializováni na jeden druh a pak také škůdce, kteří jsou téměř jako smrt. Berou skoro všechno. Jako příklad bych vybral housenky běláska zelného a dalšího škůdce košťálovin, květilky zelné, molice vlaštovičníkové.

Bělásek zelný a jeho žravé housenky

Jakmile vidíme poletovat bělásky nad našimi kedlubnami, nad zelím, kapustou či květákem, měli bychom se mít na pozoru. Poletující samičky, zdánlivě jen chvíli na listech odpočívající, přinášejí na listy pohromu. Kladou na ně žlutá vajíčka, ze kterých se líhnou opravdu žravé housenky. Pokud máte dojem, že květáku či brokolici neuškodí, uvědomte si, že co sežerou, to jim projde trávicím traktem. Takže ten bílý květák nebo krásnou zelenou brokolici nepoškodí žírem, ale jiným, svým způsobem něčím horším.

Až se objeví v zahradě krásní motýli, bělásci, může po nich zůstat jejich potomstvo a obrovské škody

Pokud tedy uvidíte ta žlutá vajíčka, setřete je z listu. Pokud to nestihnete, snažte se posbírat nebo účinně likvidovat co nejmenší housenky. Tak jak rostou, nestávají se jen žravějšími, ale i odolnějšími k dostupným prostředkům na ochranu proti nim. Přípravků pro ochranu zeleniny je široké spektrum. Od olejových přes přípravky obsahující spóry hub, které je ničí, přes přípravky, které se vyrábějí z výtažků tropických stromů, takové, které jsou analogy produktů některých bakterií, až ke konvenčním průmyslovým výrobkům. Každý z nich může mít přednosti i nedostatky. Jedněmi musíme housenku téměř dokonale pokrýt, jiné na ní počkají v rostlině nebo na jejím povrchu do okamžiku, než ji začne žrát. Babská rada na závěr? Prý stačí nasypat na každé zelí několik kupiček drcených skořápek. Když prý to paní bělásková uvidí, odletí s tím, že už tam nějaká její příbuzná byla a kladla…

Vajíčka běláska zelného

Květilka zelná miluje ředkvičky i květák

Dalším škůdcem, který napadá košťáloviny, vyžírá do nich cestičky, ve kterých pak kuklí a mění se později v dospělce, je květilka zelná. Známe ji jako červíka v ředkvičce, ředkvi, tuřínu, vodnici. Známe ji jako červíka, který prolézá spodní částí pekingského zelí nebo i květák a zelí. Prostě chutná jí cokoliv, co voní podobně jako ředkvička a zelí. Snad jen kedlubny tolik nenapadá. Ty si žijí na vysoké noze a larvičky to k nim mívají daleko. Ale když není jiná košťálovina, pak ani kedlubna si není jistá. Samičky květilky kladou vajíčka vedle rostlin. Larvičky z nich vylíhlé se okamžitě pustí do zeleniny, jakou jim maminka vybrala. Ředkvičky a ředkve vedle toho, že jsou znehodnocené těmi cestičkami, více pálí. Snad aby larvičky vypudily. Ale nefunguje to.

Škody u pekingského zelí po napadení květilkou zelnou

Z vajíček nakladených těsně ke květáku se vylíhnou larvičky, které dokáží květák znehodnotit do té míry, že začne hnít…. Dát květilce někam v zahradě květák jako lahůdku je jedna z cest, jak ji usměrnit. Květák nad jiné košťáloviny miluje. Nedokáže se ani podhrabat pod netkanou textilii, pokud ji nad výsev ředkviček nebo dalších košťálovin natáhneme. Starý způsob ochrany vycházel z toho, že květilka vajíčka klade těsně ke kořenovému krčku. Kolem rostlin se dávaly lepenkové límce nastřižené tak, aby těsně přiléhaly ke košťálu a nepustily samičky k zemi u rostlin. Existují i další možnosti, někdy účinnější, ale jsou složitější na dobu, kdy je užít.

Slimáci se nevyhýbají ani kedlubnám. Horši je když vegetační vrchol zničí květilka zelná (vlevo)

Poslední dobou se více než „netkanka“ používají sítě proti hmyzu. Ne ty do oken a dveří, ale regulérní sítě na natažení přes rostliny. Některé jsou velmi lehké, takže porost kedluben, květáku či kapusty je unese sám, jiné trochu těžší, které spíše natáhneme na nějakou lehkou konstrukci. Stojí to za to pořídit si je. Ceny jsou od mírných, domácím rozpočtem akceptovatelných, až po dosti drahé sítě od renomovaných zahraničních firem. Roli hraje to, jak dlouho vydrží a kolik sezon je můžeme používat. Bývají méně nápadné v odstínech zelené i výrazné bílé.

Molice vlaštovičníková: Drobný, ale vytrvalý savec

Nekouše, jen saje a hyzdí povrch listů. To by mohlo charakterizovat třetího škůdce, molici vlaštovičníkovou. Nechová se podle svého jména, miluje košťáloviny.

Což, když jsou na listech zelí a kapusty a nesají na povrchu hlávky, tak to moc nevadí, ale když sají na listech kadeřavé kapusty nebo se objeví na kapustě růžičkové, je to zlé. Takové listy nejspíše nikdo dobrovolně a vědomě jíst nebude. Na rubu listů samička klade vajíčka, z nichž se líhnou pupária přitisknutá k listu. Jsou jich vedle sebe desítky, stovky… Sají potřebné živiny a tekutiny z listu. Nevidíme je do doby, než listy otočíme nebo až se z pupárií vylíhne malý, bílý motýlek – dospělá molice. Ta má na starost jen dvě věci. Najít si partnera či partnerku a stvořit s ním základ nové generace, oplozená vajíčka, která pak samička klade na rub narůstajících listů. Když se vylíhnou první generace dospělců, které jsme nezachytili, stačí klepnout do rostlin a vyrojí se stovky molic.

Molice na kadeřavé kapustě

S jejich omezením pomohou predátoři, kteří kladou svoje vajíčka na pupária. Z nich se líhnou larvičky, které si pochutnávají na vnitřku pupárií a zabijí molici v zárodku. My osobně je můžeme likvidovat přípravky, které používáme u jiných škůdců. Kontaktní zabijí obyčejně dospělce, systémové i pupária, která si je nasají z rostliny. I u likvidace molic můžeme použít biologické, povolené eko přípravky. Od těch, které dospělce i pupária dusí, jako jsou olejové preparáty, až po hmyzu jedovaté výtažky z různých rostlin, jejich dřeva či kůry… A jako další způsob je užití netkané textilie nebo sítě proti hmyzu.

Molice zdravá a napadená v pupáriu vosičkou (ty tmavé až černé)

Jedna rada na závěr: Pokud budete váhat nad informací, že ochranná síť má hustotu 60 nebo 80 Mesh, vězte, že to znamená v prvním případě, že má 60 ok na čtvereční palec, ve druhém o 20 více.

Foto autor a Shutterstock

Kvetoucí meruňky, broskvoně i drobné ovoce jsou s příchodem jara v ohrožení. Stačí jedna mrazivá noc a celoroční snažení je pryč. Existuje však metoda, která vypadá neuvěřitelně, ale funguje dokonale: zadešťování. Jak obalení pupenů do ledu paradoxně zachrání úrodu před mrazem?

Fyzikální zázrak: Proč led nehřeje, ale chrání?

Možná to zní jako nesmysl, ale princip zadešťování (mlžení) je založen na uvolňování tzv. skupenského tepla. Když se jemné kapičky vody mění v led, uvolňuje se energie, která udržuje teplotu rostlinných pletiv těsně nad bodem mrazu. Tímto způsobem vytvoříme kolem pupenů, lístečků a květů ochranný krunýř. Ten navíc funguje i ráno – když vyjde slunce, zmrzlá voda brání příliš rychlému rozmrazení, které by jinak buněčné stěny rostlin nenávratně poškodilo.

Klíčová pravidla pro úspěšné mlžení:

• Kdy začít: Jakmile teplota klesne pod 0 °C.
• Kontinuita: Proces nesmí být přerušen na déle než 5 minut. Neustálý přísun vody je nutný pro tvorbu tepla.
• Kdy skončit: Až teplota stoupne nad nulu a led začne samovolně odtávat.

Další metody ochrany ovocných stromů

Tip: Máte-li k dispozici menší větrníky nebo staré fukary, zkuste je v kombinaci se zahříváním umístit do korun. Proudící vzduch je nejlepším nepřítelem mrazových kotlin!

Pokud nemáme možnost zadešťování, existují i další osvědčené cesty, jak bojovat s „ledovými muži“:

1. Zahřívání vzduchu: Klasické parafínové svíce nebo mobilní topeniště (např. v kolečku), se kterými projíždíte pod stromy.

2. Míchání vzduchu: Použití ventilátorů nebo větrníků, které vhánějí teplejší vzduch z horních vrstev dolů ke stromům.

3. Izolace a nastýlání: Balení kmenů do netkané textilie nebo vrstvení čerstvého hnoje pod stromy (rozklad hnoje generuje přirozené teplo).

4. Postřiky: Přípravky s obsahem mědi či bóru, které likvidují na povrchu stromu žijící bakterie. Na živých se totiž vytvářejí krystalky ledu. Ošetření je třeba udělat den či dva před mrazy.

   

Ochrana kvetoucích kultur vyžaduje bdělost a rychlou reakci. Ať už zvolíme profesionální mlžení, nebo tradiční vykuřování a svíce, důležité je nenechat stromy napospas osudu.

Foto autor

Jaro je za dveřmi a s ním i touha po barvách. Pokud váháte, zda se vzdát kvetoucích keřů kvůli malé rozloze zahrady nebo jen úzkému balkonu, máme pro vás dobrou zprávu. Stačí zvolit správnou odrůdu.

Zlatice do parku, nebo na balkon?

Většina z nás zná zlatici (nesprávně „zlatý déšť“) jako mohutný keř z parků a velkých zahrad. Nejčastěji jde o zlatici prostřední (Forsythia × intermedia) nebo zlatici převislou (F. suspensa). Jsou to sice bohatě kvetoucí obři, ale jejich květy jsou na větvičkách poměrně daleko od sebe.

Pro milovníky teras a balkonů jsou tu však zakrslé odrůdy. Jejich kouzlo spočívá v krátkých rozestupech mezi pupeny. Výsledkem není jen „řídký“ keřík, ale doslova žlutá kvetoucí koule. Rozdíl je patrný už v zimě při pohledu na holé větvičky – ty zakrslé jsou pupeny doslova obaleny.

Hustota oček na výhonech forsythie – F. suspenza, F. x intermedia ´Nana´, F. x intermedia

Sakura, která se mrazu nebojí

Pokud hledáte skutečnou kuriozitu, zaměřte se na višeň chlupatou (Prunus subhirtella ´Autumnalis´). Tato „zimní sakura“ popírá přírodní zákony. Začíná nakvétat už v pozdním podzimu a v kvetení pokračuje, dokud nepřijdou silné mrazy.

Zkušenost z praxe: Rozdíl mezi prvními květy a plným jarním rozkvětem může být i tři měsíce. První snímky byly pořízeny v prosinci a ty další, stejně bohaté, v polovině března. Jakmile mráz poleví, strom si odpočine a jede dál.

Strom, nebo keř? Volba je na vás

Obrovskou výhodou těchto dřevin je jejich variabilita. Zimní višeň můžete pěstovat jako elegantní solitérní strom, ale i jako kompaktní keř, který se vejde do větší nádoby. Ať už zvolíte zářivě žlutou zlatici nebo jemně růžovou zimní višeň, obě rostliny vám dokážou, že sezona v zahradě (nebo na balkoně) nikdy nekončí.

Foto autor

Když už se člověk najedl z darů přírody, začal hledat, co by tu suchou stravu zjemnilo, co by jí pomohlo lépe sklouznout do žaludku. Později hledal i něco, co by pomohlo s tepelnou úpravou potravy a nebylo to pořád jen vaření. Také hledal alternativu pro živočišné tuky, protože to, co choval nebo lovil, nebylo vždycky tučné. Hledal tuk na dobu nouze, kdy ty živočišné nejsou.

Z Jižní Ameriky až do táborské botanické zahrady

Vedle evropských, osvědčených olejnatých rostlin se rozhlížel po Asii, později po Americe. V Jižní Americe (v Peru a Chile) se setkal s olejninou patřící do čeledi hvězdnicovitých, která dostala v roce 1782 jméno Madia sativa. Madie je letnička dorůstající výšky asi 50 cm (výjimečně až 1 m). Olej je skryt v nažkách pod žlutě kvetoucími květními úbory. Celá rostlina je žláznatě chlupatá. Větví se, vcelku bohatě kvete a kulturnější typy mají květenství (úbory) poměrně velká. Patří na teplé, slunné místo, spíše sušší – zejména ve druhé polovině léta, kdy nažky dozrávají.

Uvádím ji proto, že se pěstovala i v Evropě, zejména na území, které dnes tvoří Německo. Díky tomu se dostala i do sortimentu užitkových rostlin a olejnin v Botanické zahradě v Táboře.

Problémy se sklizní a moderní potenciál

Spokojenost s ní byla větší v letech, kdy v době dozrávání opravdu nepršelo a kdy na rostlině dozrávalo více úborů najednou. Madie totiž kvete postupně, takže se špatně hledá nejvhodnější doba ke sklizni. Ve zralé nažce je asi 40 % tuku, v nedozrálých je ho méně. Proto se, když se objevily jiné, spolehlivější olejniny, z polí postupně vytratila. Současná horká a suchá léta by jí však přála více. Možná i ve spojení s dvoufázovou sklizní: posekáním či vytrháním a poté dosušením před výmlatem.

Využití v kuchyni i průmyslu

Takže tady máme rostlinu, která by v současné době byla zajímavá jako postupně rozkvétající letnička, schopná dát kvalitní olej. Ten se používal jak ve studené kuchyni, tak i na smažení. Madie má navíc i léčivé vlastnosti – pomáhá hojit rány. V Jižní Americe madii pěstovat umí dokonale. Tam se olej používá nejen v potravinářství, ale i na mazání ložisek strojů, na výrobu mýdla nebo na svícení.

Foto: autor

Ovocný strom tomel japonský (Diospyros kaki Thumb)  patří k pěti stům druhů rostlin, které botanici řadí do rodu Diospyros.  Pro tuzemské zahrádkářské užití se však hodí jen některé jeho odrůdy.

V porovnání s vlastnostmi domácích ovocných druhů se plody některých odrůd kaki mohou lišit například obsahem tříslovin, tím i trpkou chutí plodů. Na tomelech se mohou vyskytovat i partenokarpické plody, tedy takové, které se vyvinuly bez předchozího opylení. S tím bývá spojena i vyšší tvrdost jejich dužniny. K eliminaci tříslovin nebo ke změknutí dužniny dochází až působením mrazu, obdobně jako u kdouloní a mišpule německé.

Samosprašnost nebo cizosprašnost odrůd tomelu ovlivňuje jejich plodnost. U cizosprašných odrůd je nutná přítomnost dvou různých odrůd nebo naroubování vhodné opylovací odrůdy do koruny cizosprašné.

Plody tomelu jsou velikostí srovnatelné s jablky. V závislosti na odrůdě mají srdcovitý nebo zploštělý tvar. Lákavá je výrazná barva plodů i dužnina na řezu, která je žlutá až oranžově-červená.

Kaki má charakteristickou hladkou, jakoby voskovou slupku. To je možná důvod, proč někteří lidé povrchovou vrstvu plodu loupají. Zcela zbytečně. Co je však potřeba odstranit, to je velký, tvrdý kalich.

Podle vlastností plodů se odrůdy kaki rozdělují do čtyř skupin označovaných anglickými zkratkami:

• PCNA (pollination constant non astringent): Plody mají dužninu sladkou, bez tříslovin, s typickými tmavými tečkami. Existují samosprašné i cizosprašné odrůdy.
• PVNA (pollination varianta non astringent): Sladká chuť plodů se projeví jen u opylených plodů (květů). Partenokarpické plody jsou tvrdé, pro přímý konzum nejsou vhodné, přestože jsou jedlé. Změknou až po přemrznutí.
• PCA (pollination constant astringent): Chuť je trpká, zlepšení chuti nastane až po přemrznutí.
• PVA (pollination varianta astringent): Po opylení mají sladkou chuť, ale pouze v blízkosti semen. V dužnině jsou charakteristické tmavé tečky.

Kaki na zahradě aneb vlastní zkušenost

Na podzim 2019 jsem zakoupil kontejnerový špičák kaki odrůdy Jiro. Z popisu jsem vyčetl, že se jedná o velmi úrodnou, samosprašnou ranější odrůdu ze skupiny PCNA. Odrůda snáší pokles teploty až do -20 °C. Velké plody zploštělého tvaru dozrávají v první polovině října. Jejich chuť je sladká bez trpkých tónů z tříslovin. Nechyběla ani poznámka, že tomel japonský je geograficky řazen do subtropů.

Takto strohé konstatování vyvolá u případného zájemce o nákup stromku bezstarostný optimismus. Drobný zádrhel při pěstování tomelu ovšem spočívá v citlivosti mladých rostlin k mrazu i při mnohem mírnějších teplotách.

Stromek jsem vysadil na záhon a velmi pečlivě jsem ho proti chladu a mrazu obalil. Povrch půdy okolo stromku jsem zakryl plastovými pytli, abych zabránil přemokření a promrznutí půdy. Zakrytí půdy a výrazně suchá zima však způsobily zaschnutí kořenového systému.

Pro tomel je typické, že pozdě raší. Když však můj stromek stále nerašil, zjistil jsem, že ho snadno vytáhnu z půdy; měl degradovaný kořenový systém. Odstranil jsem mrtvé kořeny a sazenici s jediným silným – kůlovým – kořenem jsem zasadil do květináče. Ke svému překvapení jsem tím vymodlil tři pomalu rostoucí pupeny. Další dvě zimy jsem potom piplal stromek v nádobě v bezmrazé místnosti.

První plody kaki

Po výsadbě do volné půdy jsem na zimu tomel zakrýval polystyrénovými deskami. Vnitřní prostor jsem ještě zasypal suchými lipovými listy.

Větší řezné rány je nutné zakrýt štěpařským voskem

Jaro 2024 bylo teplotně kolísavé. Postupně jsem odstranil tepelnou izolaci, protože tomel začal v teplém počasí rašit. Pak přišla pohroma.

Tehdejší celoplošný mráz zničil v Čechách nové přírůstky všech narašených ovocných dřevin včetně tomelu. Přízemní teplota na zahradě klesla na -7 °C (21. 4. 2024).

Ačkoliv zmrzly veškeré narašené pupeny tomelu, v relativně krátké době se stromek vzpamatoval, regeneroval a začal růst. Ale nedalo se očekávat, že toho roku znovu pokvete.

V následujícím roce jsem improvizovaně zakládal korunku tomelu. Překvapil mě pak bujným růstem letorostů. Přírůstky dosahovaly 60 až 70 cm a bylo nutné je krátit. Ukázalo se však, že větší řezné rány se hůře zacelují i při ošetření štěpařským voskem.

Zvláště terminál a k němu konkurenční výhon soupeří v koruně o růstovou dominanci, což lze řešit letním řezem. Bude-li stromek více plodit, vrcholový růst se nejspíš zmírní.

Tomel na mé zahrádce plodil dvakrát. Prvně měl pět plodů, poté jediný plod střední velikosti. Po odležení byly chuťově příjemné, až dosti sladké. Textura dužniny závisela na odrůdě, na termínu sklizně a na době odležení.

Doufám teď, že v roce 2026 náš tomel japonský vylepší svou bilanci a potěší nás ovocem, které jsme si už oblíbili.

Foto autor

Firmy zabývající se prodejem osiv neustále hledají zajímavé novinky u šlechtitelů a producentů, díky čemuž máme možnost zkoušet vše od běžných konzumních druhů přes steaková až po koktejlová a cherry rajčátka. Výhodou je, že neexistuje striktní ohraničení skupin jen podle velikosti – plody zpracováváme podle potřeby. V hrnci už se to ostatně nepozná.

Sklizeň

Testované odrůdy

V loňské sezóně jsem se rozhodl vyzkoušet pestrou směsici: Appleberry Yellow F1, Consuello F1, Dattolime F1, Sunviva, Dattochoco F1, Supersweet 100 F1 a Crimson Crush F1. Zaměřil jsem se převážně na odrůdy s vysokou odolností k plísni bramborové na rajčeti. Některé z nich, jako například Supersweet 100 F1 nebo Crimson Crush, pěstuji již déle, ale tentokrát jsem je zařadil do nové společnosti ostatních odrůd. Podělím se s vámi o své poznatky.

Pěstování v nádobách a péče

Většinu rajčat pěstuji v nádobách – vždy tři rostliny na jeden padesátilitrový květináč. Do substrátu míchám hydrogel a dvakrát za sezónu jsem přihnojoval tekutým Cereritem určeným pro zeleninu. Květináče umísťuji částečně pod stříšku, ale plně je nechráním před srážkami přicházejícími s větrem ze západu. Rostliny mají možnost pnout se po dvojité šňůře, kterou jsem zavěsil ve výšce tří metrů na okap. Této možnosti využily téměř všechny odrůdy a bez potíží dorostly až k limitu. Výjimkou byla odrůda Crimson Crush F1, která roste spíše jako běžné konzumní rajče a tvoří plody 2× až 3× větší než ostatní.

Zkušenosti z volné půdy

Ve volné půdě rostlo obdobně bujně Dattolimo F1 i odrůdy s velkými plody (klasická konzumní rajčata nad 80 g). Nejméně narostly bulharské odrůdy Favorit (šlechtitel sliboval okolo 500 g) a Fantazia (400 g), kterým bohatě stačila spirála o výšce 180 cm. Pro srovnání citlivosti jsem vedle odolného Dattolima F1 vysadil odrůdu Harzfeuer F1, kterou považuji za málo odolnou k plísni, dokonce citlivější než známý Start F1.

Hodnocení chuti a vzrůstu

Všechna testovaná rajčata byla chutná, sladká a aromatická. V nádobách rostliny netrpěly fyziologickým nedostatkem vápníku. Všechny odrůdy nasadily pěkné vijany:

• Většinou byly jednoduché.
• Velké, dělené vijany s více než 20 plody se objevily u Dattochoco F1 a Supersweet 100 F1.

U Supersweet 100 F1 to považuji za pravidlo, u druhé jmenované mě to příjemně překvapilo. Ve stejných podmínkách mělo Dattochoco F1 výrazně tmavší list a rostlo nejbujněji. Protože jsem ho pěstoval ve dvou nádobách vždy ve společnosti jiných odrůd, výsledky nezkresluje nějaká náhodná chyba (například vyšší úroveň hnojení).

Odolnost vůči chorobám

Jako měřítko odolnosti v tomto výběru může sloužit Supersweet 100 F1. Počasí však loni celý pokus poněkud ovlivnilo. Kvůli chladnému jaru dozrávaly plody později, ale plísni se naopak nedařilo. V naší lokalitě jsem plíseň prakticky nezaznamenal ani v první polovině září, a to ani na citlivějších odrůdách jako Harzfeuer F1. Pod stříškou starší listy spíše napadla septorióza, ale to už v době, kdy jsem je začínal přirozeně odstraňovat.

Foto autor

Problémem nebývá chlad, ale přebytečná vlhkost způsobená oblevami, deštěm a tajícím sněhem. Právě teď, v prosinci, je ideální čas zastavit se na zahradě a zkontrolovat, zda citlivé rostliny mají nad sebou pomyslný „deštník“, který je ochrání před zimní mokřinou.

Proč rostlinám v zimě vadí voda víc než mráz

Často pěstujeme ve skalce rostliny, které jsou sice zimovzdorné a mrazuvzdorné, ale přesto nám i v teplých zimách hynou. Nemívají potíže s nízkými teplotami, nýbrž se střídáním teplot a zejména s vlhkostí, kterou přinášejí zimní deště, tání sněhu a časté oblevy. Přitom by často stačil jednoduchý „deštník“ a citlivé rostliny by zimu zvládly bez problémů. Důležité je ovšem vědět, kterých druhů se to týká.

Pichlavé placky – zimovzdorné opuncie

Skalka se sluníčky

Běžně pěstované tučnolisté netřesky a rozchodníky mají více či méně nápadné květy, které se objevují jen krátce. Naproti tomu tučnolisté rostliny z čeledi Aizonaceae, například žlutě kvetoucí Delosperma nubigenum a Delosperma congestum či růžově fialová Delosperma cooperi, kvetou prakticky celé léto. Tyto druhy jsou u nás otužilé, ale pouze za podmínky suché zimy. Na zimu se musejí zakrýt – například chvojím, suchým listím, sklem či plastovou stříškou – aby na ně nepršelo a neležel sníh. Pokud tuto ochranu dostanou, přečkají zimu bez úhony a na jaře znovu bohatě kvetou. Množí se řízkováním nebo výsevem. Semenáče mají silný, tuhý kořen, a proto je třeba je v mládí několikrát přesadit nebo poměrně brzy vysadit na trvalé stanoviště. Při poškození kořene se totiž hůře ujímají.

Skalkové bramboříky

Z volné přírody téměř vymizel náš domácí druh Cyclamen hederifolium, česky brambořík břečťanolistý (někdy označovaný také jako brambořík evropský). Ojedinělé lokality v přírodě sice ještě existují, ale z pochopitelných důvodů nejsou zveřejňovány. Kdo by si tento krásný druh chtěl pěstovat, měl by sáhnout po rostlinách z odborných prodejen nebo výstav skalniček. Brambořík kvete od srpna do podzimu, daří se mu v polostínu a v humózní, živné půdě obohacené rašelinou či lesní hrabankou. Nesnáší přemokření v období od skončení kvetení až do jara.

Brambořík – Cyclamen hederifolium

Proto je vhodné jej před zimou zakrýt suchým listím a chvojím nebo jej vysadit pod stromy a keře, které ho ochrání před deštěm. Množí se výsevem semen. Ta se vysévají ihned po dozrání, nádoby se ponechají venku přes zimu a poté se přenesou do chráněného prostoru s teplotou okolo 15–20 °C. Mladé rostlinky se později přesazují do sadbovačů a na stanoviště se vysazují po „ledových mužích“. První květy se mohou objevit již koncem léta.

Zimovzdorné kaktusy

U opuncií se vyskytují dva typy trnů – větší pichlavé a drobné, háčkovité, které se snadno uvolňují a zachytávají v oblečení i kůži. Mohou způsobit podráždění nebo zánět. Při manipulaci s opunciemi proto pracujte opatrně a s respektem.

Kaktusy ve skalce bývaly velkým hitem. Nejpěstovanější byly opuncie se žlutými květy, které odolávají sněhu, mrazu i zimním dešťům a obvykle bez potíží přezimují. Citlivější jsou však druhy s válcovitým tělem, například corphanty. Ty sice snesou mráz až kolem –18 až –20 °C, ale pouze za sucha.

Vhodné je vysadit je do „kaňonu“ mezi kameny a na zimu je zakrýt. Kaktusy potřebují hrubý, propustný substrát, ve kterém nestojí voda, a co nejteplejší místo na zahradě. Ideální je jižní nebo západní strana domu či zídky. Pokud jim nelze zajistit suché podmínky, je lepší je na zimu vyjmout z půdy a přezimovat jinde. Na jaře se mohou do skalky vrátit. Květy lákají hmyz, který rostlinám nijak neškodí. Problémem však mohou být hlodavci, kteří poškozují řepovité kořeny. Osobní zkušenost potvrzuje, že i malá myš dokáže v jediné zimě zničit celou sbírku kaktusů.

Foto autor

1. Žloutnoucí a hnědnoucí listy břečťanu na kamenné zídce

Dotaz čtenářky:
„U domu máme kamennou zídku dlouhá léta porostlou břečťanem. Letos se ale poprvé objevilo ve velkém žloutnutí listů. Na listech jsou hnědé skvrny, které se rozšiřují, až list zhnědne a opadne. Může to být houbová choroba způsobená letošními častými dešti? Co s tím mohu dělat?“

Odborník ČZS radí:
Problém zřejmě nebude v žádné chorobě, ale v přirozené výměně listů, která se u stálezelených rostlin děje pravidelně – u břečťanu zhruba po několika letech. Rostlina si tak obnovuje listy, které už neplní svoji funkci. Podle popisu i vzhledu listů však může být patrný i nedostatek draslíku a celkově slabší výživa. Pokud břečťan nebyl delší dobu hnojen, rostlina si začne brát živiny ze starších listů – ty pak žloutnou, hnědnou a opadávají. Doporučuje se tedy břečťan na jaře pohnojit univerzálním hnojivem s obsahem draslíku a hořčíku (např. Kristalon Start, Cererit apod.) a pravidelně doplňovat živiny každoročně.

2. Švestka po letech bohatě zaplodila, ale část úrody znehodnotila hniloba

Dotaz čtenáře:
„Na zahradě máme sedmnáctiletou švestku. Letos byla poprvé obsypaná nádhernými plody, ale část z nich byla poškozená – objevily se v nich malé dírky a hniloba, pecky se oddělily. Nikdy jsem stromy neošetřoval. Co může být příčinou, jak postupovat a jak ošetřit ulomenou větev?“

Odborník ČZS radí:
Z popisu vyplývá, že se na problémech podílí kombinace několika faktorů – nedostatek živin, napadení moniliózou (hniloba plodů) a pravděpodobně i škůdci, například pilatkou nebo obalečem. Na snímcích je patrný nedostatek vápníku a stopových prvků dostupných rostlině. Pomůže přihnojení stromu například hnojivem Cererit se stopovými prvky nebo Yaramila Komplex. Hnojivo je vhodné zapravit do půdy pod korunou stromu (zarýt jej pod trávním cca do 20 cm hloubky, na pět míst po obvodu koruny, cca 100 g na jednu sondu). Každé dva roky je vhodné vyhrabaný trávník také povápnit dolomitickým nebo křídovým vápencem (granulovaným).

Plody jsou napadené moniliózou. Plody s příznaky hniloby je nutné otrhat a zlikvidovat – nekompostovat (nenechat ležet od stromy). V zimě nebo na jaře strom ošetřete měďnatým přípravkem (např. Champion), který zničí i přezimující spory hub a lišejníky. Pokud se na stromě pravidelně objevuje pilatka nebo červivost plodů, je potřeba po odkvětu provést postřik – podle výskytu škůdců. Koruna stromu by měla být prosvětlená, aby po dešti rychle osychala a nedržela se v ní vlhkost podporující rozvoj hniloby.

Ulomenou větev je nutné odříznout čistým řezem a ránu zatřít stromovým balzámem nebo latexem. Kvalitní úrodu v dalších letech podpoří pravidelné hnojení, zimní ošetření mědí, odstranění napadených plodů a lehký řez po odkvětu, který pomůže stromu udržet pevnou a vyváženou korunu.

Máte i vy otázku, se kterou byste potřebovali poradit? Napište nám – vaše dotazy mohou pomoci i dalším zahrádkářům.

Foto: archiv časopisu Zahrádkář

Podívejte se, co radí zkušený specialista Ing. Ivan Dvořák z Českého zahrádkářského svazu.

1. Mečíky napadené třásněnkami

Dotaz čtenářky:
„Letos poprvé po skoro 50 letech, co pěstuji mečíky, se mi stalo, že květy, jindy velké a krásné, jsou nevyvinuté, jakoby usychající a listy rezavě flekaté. Přičítala jsem to počasí – střídání sucha a silných dešťů – až článek a obrázky na internetu mi otevřely oči. Dnes jsem všech 100 kusů zlikvidovala. Jak a čím mám ošetřit půdu ve které mečíky rostly, aby nedošlo k dalšímu množení třásněnky?“

Odpověď Ing. Ivana Dvořáka (ČZS):
Třásněnky se nepřenášejí půdou, ale sadbou. Přesto existují způsoby, jak jejich výskyt omezit – například vylamování celé nati nad hlízou při sklizni. Během vegetace lze použít insekticidy, které třásněnky potlačí nebo zcela zlikvidují. Kontaktní přípravky působí ihned, systémové po opakované aplikaci. Z přípravků v malobalení lze využít ty běžně dostupné v zahrádkářských prodejnách. Velmi účinný býval i Vertimec 1,8 SC (i když už nemá registraci proti třásněnkám). Ke všem přípravkům je nutné přidat profesionální smáčedlo Silwet Star, nikoli prostředky typu Jar nebo Pur.

2. Lilie poškozené mrazem a plísní liliovou

Dotaz čtenářky:
„Moc prosím o radu, co se stalo liliím. Na jaře nádherně vyrostly, ale během týdne listy začaly hnědnout. V té době byly dva dny přízemní mrazíky. Mám to jen na několika trsech, jiné jsou úplně v pořádku. Nevím, zda je mám vyrýt a přesadit – nerada bych o ně přišla. Ráda bych také věděla, co mohu použít proti plísni Botrytis elliptica. Lilie jsou již odkvetlé, většina zatáhla. Mohu je vyrýt a přesadit, nebo je mám ponechat na místě a na jaře preventivně postříkat?“

Odpověď Ing. Ivana Dvořáka (ČZS):
Na liliích se pravděpodobně podepsalo poškození mrazem i plíseň liliová (Botrytis elliptica). Choroba se rozvíjí za vlhkého počasí, při deštích nebo zalévání na listy, a zhoršuje ji i následné teplo. Rostliny je vhodné ošetřit přípravky proti šedé hnilobě, například Signum nebo Switch. Jsou spolehlivé i jako prevence – aplikujte je na jaře, když květní stvol dorůstá do výšky 15–20 cm, a poté ještě dvakrát po čtrnácti dnech. Pokud lilie rostou na stejném místě více než dva roky, přesaďte je po sezoně. Ošetření v době, kdy už jsou rostliny napůl suché, sice chorobu zastaví, ale stav už nevrátí. U druhů, které přezimují s přízemní růžicí listů, proveďte ošetření i na podzim, až rostliny znovu obrazí. Plíseň liliová se objevuje prakticky každý rok – někdy jen poškodí pár listů, jindy dokáže zničit celý květní stvol dříve, než lilie vykvete.

3. Řez staré jabloně a ošetření poškozených větví

Dotaz čtenářky:
„Kdy ořezat uschlé větve padesátileté jabloně? Jsou zřejmě nemocné, listí opadalo, jablka byla drobná. Mám řez provést teď, aby se nemoc nešířila, nebo až na jaře?“

Odpověď Ing. Ivana Dvořáka (ČZS):
Větve je vhodné odstranit hned, dokud přesně vidíte, které jsou poškozené. Mohou být napadené některým z lýkožroutů, například bělokazem ovocným. Všechny části s dírkami v kůře odstraňte a ihned spalte. Řezné rány zatřete latexem, štěpařským voskem nebo stromovým balzámem, aby se zabránilo dalším infekcím. Tím stromu pomůžete bezpečně přezimovat a omezíte šíření chorob.

Pokud máte i vy dotaz na odborníky Českého zahrádkářského svazu, napište nám – vaše otázka může pomoci i dalším zahrádkářům.

Foto: archiv časopisu Zahrádkář

Zahradní povinnosti? Spíš radosti!

Odstraňujeme moniliózní plody (mumie) z korun stromů a ze země a likvidujeme je.

Můžeme bilancovat a plánovat, ale až si splníme povinnosti na zahrádce… No vlastně, on je to náš koníček, tak se to nedá nazvat povinnostmi. Co tedy můžeme ve volném čase dělat? Až se ochladí tak, že i zem bude mít teplotu pod 8 °C je vhodná doba pro sázení česneku. Můžeme ho namořit proti roztočům (Sulka Extra), proti některým „houbovkám“ se na moření používá Zdravý česnek New, Rizocore (ne na moření, aplikace je odlišná), nejspíše by byla možná alternativa Polyversum nebo můžeme stroužky jen namočit na hodinu do čisté vody. Stroužek by měl mít nad sebou asi 8 cm země. Sázet je možné jak střední a relativně malé stroužky z prostředka „hlaviček“ nepaličáků, tak i velké dvojstroužky z paličáků. Ty velké stroužky se dvěma vrcholy neodtrháváme od sebe, ony se oddělí v zemi a vyrostou z nich hlavičky dvě. Pozemek už máme připravený, ale pokud na něm byl hrách, pór, cibule nebo třeba mečíky, raději urovnáme jiný kus, třeba po bramborách. Fuzárium, které by z brambor mohl česnek „dostat“, nefunguje právě při teplotách pod avizovaných 8 °C.

Skládání kompostu

Hrabeme padající listí, vyhrabáváme mech, provzdušňujeme povrch země v trávníku.

Vrstvy v kompostu by se měly střídat. Jedné hmoty tak 3 cm, potom další. Tedy vrstva listí, vrstva natí z trvalek, plevel s kořeny a trochou země, zbytky zeleniny, hnůj od králíků, slepic a dalšího drobného zvířectva… Nebo to promícháme. Kompost, ve kterém se zničí zárodky chorob, škůdců a semena plevelů, se zakládá jako tzv. teplý. Měla by to být hromada alespoň 1 x 1 x 1 m najednou nakupená. Uvnitř se zahřeje až na teplotu 80 °C. A taková teplota docela dobře desinfikuje i ničí semena a části rostlin, kterými se množí plevele vytrvalé.

Také listí se výborně hodí do kompostu

Co můžeme do kompostu dát?

Do středu takového kompostu se mohou dát i moniliózní plody ovoce, suché větvičky, odkvetlé plevele, celá nať ze zlatobýlu, hnízda slimáků a třeba i psí výkaly… Jestliže kompost skládáme postupně, nikdy se nezahřeje, naopak je dobrým inkubátorem rozvoje chorob a odbourávačem inhibice semen plevelů, dobře se v něm rozrůstají plevele jako ptačinec, rožec, oddenky pýru, bršlice, chrastice. Parazity ze střev psů nezabije. Není dobré dát do založeného kompostu vápno. Dusíkaté vápno dáme až do hotového kompostu, tak 3 týdny před jeho rozhazováním. Pokud chceme urychlit rozklad, můžeme do jednotlivých vrstev vždy přidat trochu ledku nebo močoviny, pár lopat zeminy z kvalitního kompostu, kompost zalít roztokem Kristalonu Start.

Kompost se uvnitř zahřeje až na teplotu 80 °C

Není kompost jako kompost

Kompost v zahradě slouží jako výsevní médium v pařeništi, skleníku. Může být starší, musí být dokonale rozložený – ve zbytcích by se zahnízdila muška smutnice a její larvičky. Ten by neměl být moc zásobený živinami, dělá se jen ze zahradních zbytků, listí. Kompost určený do záhonů má v sobě mít organickou hmotu, je to kompost mladší, roční. Do něj se může dávat hnůj, močůvka, mletá rohovina, minerální hnojiva. Půdě dodává humus a uvolňuje živiny. Co nejdříve po navezení se zarývá. Do trávníku patří stejný, dává se ve chvíli, kdy je trávník vyhrabaný, provzdušněný, odmechovaný. K růžím a trvalkám citlivým na promrznutí půdy také dáváme živný kompost. Kompost z hnoje (50% hnoje, zbytek zemina, organická hmota bez semen, chorob, škůdců) je vhodný na zarytí pod rajčata, tykve, cukety, okurky, papriky, melouny, košťáloviny… do trvalek, k chřestu, pod jahody, pod maliníky.

Sázení jarních cibulovin

Vyhovují jim stejné podmínky jako česneku.

Sázení cibulovin

Řezání roubů

Peckoviny, jádroviny a drobné ovoce lze řezat na konci roku. Tuhé mrazy by snižovaly kvalitu roubů. Řežeme rouby z jižní strany koruny, vyzrálé a zdravé jednoleté výhony v solidní tloušťce. Na rouby se nehodí výhony se založenými květními pupeny, ty bereme na Barborku.

Nastýlání a ochrana rostlin

Suché listí či rašelinu, hrabanku, dáváme pod stálezelené trvalky. Pokud prší, není třeba zalévat. Pokud málo, snažíme se dostat vodu do hloubky 30–40 cm, ne jen na povrch.

Sázení stromků a keřů

Prosto-kořenné sazenice chráníme před mrazíky, raději je založíme a vysazujeme až při teplotě nad nulou. Pokud jemné kořínky namrznou, ostříháme je – ze silných kořenů začnou časem růst nové.

Kontrola úrody ve sklepě

Pokud máme úrodu ve sklepě, je třeba sledovat její stav. Sklep ještě nevychladl a houbovky či bakteriální poškození mají slušné podmínky k rozvoji. Při kontrole dáváme pozor, abychom ovoce či zeleninu nepoškodili.

A na bilancování tedy vlastně ještě není čas… 😉