Fata Morgana vítá návštěvníky drahokamem: Kvete smaragdová liána
25. 5. 2021Po více než pěti měsících otevřel tropický skleník Fata Morgana v Botanické zahradě v Praze Troji. Stalo se tak ve stylu klenotnictví, které vystavilo nejcennější šperk.
Vistárie v naší zahradě kvete bílými, nyní půl metru dlouhými hrozny květů. K jejich pověstné nádheře však bylo potřeba ujít kousek cesty.
Slavné Viktoriiny vodopády ztrácejí v období sucha téměř všechnu vodu. Podobně může zklamat očekávání i popínavá kráska vistárie: Umí sice ohromit úžasnými vodopády svých květenství, ale i ona k tomu potřebuje takříkajíc plný průtok.
Naše vistárie v minulosti během kvetení bujně obrůstala výhony s listy. Květenství se ztrácela v zeleni jako voda v řece Zambezi v období sucha. Pak jsem se naučil řezat přírůstky této dřeviny tak, aby patřičně vynikla její květenství. Jako vodopády v jižní Africe při plném průtoku.
Volně rostoucí vistárie vytvářejí několikametrové ovíjivé výhony, které nekvetou. Řezem lze potlačit jejich růst a podpořit větvení. Na krátkých postranních větvích se potom zakládají květní pupeny. U mladých rostlin to může zkomplikovat fakt, že nemají dostatečně vyvinutou kořenovou soustavou, a mohou opakovaně trpět přísuškem. Snadno pak zasychají vzrůstné vrcholy a rostlina špatně přirůstá.
S vistáriemi je spojeno víc pozoruhodných vlastností. Stavba jednotlivých květů prozrazuje, že se jedná o rostlinu z čeledi bobovitých (Fabaceae). Na podzim je to ještě víc jasné: Po shození listů se objeví velké tvrdé lusky. Na jaře, když se do nich opře slunce, se projeví pnutí v chlopních lusků. A to je potom střelba. Plochá hnědá semena o centimetrovém průměru se z pouzdra vymrští velkou silou do vzdálenosti často větší než 15 m. Pozor na oči.
Vistárie se neobejde bez opory. Věděl jsem od začátku, že násada od koštěte stačit nebude. Chtěl jsem ten úkol svěřit letité hrušni, značně zmožené rzí hrušňovou. Torzo mohutných kosterních větví měly postupně obrůst liány s květy v odstínech fialové a růžové. Experiment skončil fiaskem. Ani na pohled to nedopadlo lépe. Jediné, co se naplnilo, byl můj předpoklad, že pro hrušeň to bude úkol poslední.
Přispěly k tomu dřevokazné houby. Jejich plodnice kroužily kolem kmene ve stále těsnějším kruhu. Pak jednou, po návratu z dovolené, jsem místo torza stromu našel pořezanou hranici polen a liány povalující se na zemi.
Můj pokus ukončila tchyně. Pozvala vlastníka pily, aby situaci obhlédl a konal. Kmen se v tichosti složil na zem už ve chvíli, kdy se ho dotyčný dotkl rukou. Tak důkladně houby narušily kořeny uhynulé hrušně.
Vistáriím jsem pokorně postavil opěrnou konstrukci z hranolů. Jak pěkně kvetou, už víte.
Podobnost s průtokem vody Viktoriiných vodopádů mě však napadla až při pohledu na květenství vistárií ve venkovních expozicích Dendrologické zahrady v Průhonicích. Tamní květenství jsou ještě blíž vodě, která hřmí – jak v Africe říkají svým vodopádům.
Foto autor
Ač se to díky mlhám a občasnému mrholení nezdá, v říjnu může být poměrně sucho. Vláha v půdě se po horkém létě obnovuje jen pomalu. S tím musíme počítat při výsadbě nových rostlin, které důkladně zaléváme.
Po vypěstování pevné kostry lze vistárii pěstovat jako dvoumetrový keř bez opory. Zaštípnete-li každý nový výhon včas (než zdřevnatí) za druhým očkem, pokvete vistárie celé léto.