Nedávno jsem sel a připravoval sadby zeleniny a už zase likviduji porosty rajčat a papriky. Tyhle podzimní chvíle opravdu nemám rád. Ani ve skleníku ne.
Vždycky se mě zmocní nepříjemný pocit marného snažení s vyhlídkou půlroční prázdnoty.
Postupně jsem vytrhal všechny rostliny teplomilné trojky: Okurky padly plísní okurkovou, rajčata plísní bramborovou a během posledních dnů i papriky ve skleníku. Na ty se vrhly mšice. Vyhodnotil jsem ochranný postřik jako zbytečný zásah. Otrhal jsem dorostlé plody. Na rostlinách zbylo jen několik malých.
Paprikám se ve skleníku dařilo
Kvůli praktickému efektu okamžitě vysévám hořčici. Funguje jako určitý přerušovač mezi každoročním pěstováním papriky a salátových okurek. Kvůli tomuto efektu nechám hořčici růst až do nástupu mrazů. Důležité je nezapomenout na její zalévání. Také po zarytí prolévám plochu vodou. Ve vlhku se organická hmota lépe rozkládá, a tak lépe plní úlohu zeleného hnojení.
Vzcházející hořčice
Současně s hořčicí do půdy zapravím kompost.
Plochu ve skleníku přikryji černou plastovou fólií, která udržuje vlhkou půdu během podzimu i zimy. Když je v zimě sníh, navozím ho pod plachtu.
Pozor – tentokrát se nejedná o netkanou textilii, kterou jsem doporučoval pro pěstování plodin na jaře. Toto podzimní opatření ve skleníku přispěje k udržení vlhkosti v půdě. Ta je nezbytná pro zachování půdní mikrobiální aktivity. Při ní se odbourávají látky, které do půdního prostředí vylučují pěstované zeleniny. Omezuje se tím tzv. půdní únava vyvolávaná pěstovanými plodinami.
Protože ve skleníku pěstujeme omezený počet druhů plodin, má meziplodina (hořčice) a vlhkost půdy v mimovegetačním období zvlášť důležitý význam.
Po promrznutí vlhké půdy se vytváří příznivá fyzikální drobtovitá půdní struktura. Pokud ve skleníkových podmínkách nezabráníme výparu vody, půda vyschne a veškeré procesy se zastaví.
Vytrhané rostliny končí v bioodpadu
Ve skleníkových podmínkách může nastat i zasolování vrchní vrstvy půdy. Zapříčiní ho ne příliš intenzivní zalévání.
Půda připravená k výsevu zeleného hnojení
Ve skleníku je, jak známo, tepleji, a tak se během hlavní vegetační sezony voda z půdy intenzivně vypařuje.
V případě, že půdu zásobíme průmyslovými hnojivy, ale nezajistíme jí dostatek vláhy, vzroste koncentrace živin v půdním roztoku.
Při výparu stoupá voda k povrchu půdy. Po jejím odpaření zůstávají v povrchové vrstvičce půdy soli s živinami.
Někdy tak vzniká viditelné zasolení půdy. Na povrchu se tvoří bělavý povlak. Zvýšená koncentrace solí je pro pěstované zeleniny nepříznivá.
V prázdném skleníku máme příležitost vyššími dávkami zálivky posunout soli do hlubšího půdního horizontu. Tím se ovšem v zahradním skleníku dostáváme do situace, za kterou bývají obecně kritizováni zemědělci na polích: Vyčítá se jim přílišné hnojení průmyslovými hnojivy, které vede ke kontaminaci spodních vod. V povrchových vodách zase dochází k eutrofizaci (obohacování vody o živiny).
I když v zahrádkářském měřítku nejspíš životní prostředí neohrozíme, měli bychom se i ve skleníku chovat k půdě se znalostí věci.
Podzimní splín ustupuje; půda ve skleníku vypadá dobře a zjara bude zase v kondici.
Foto autor
Potřebujeme-li studený skleník nebo pařeniště trochu vyhřát, můžeme to provést tradičním venkovským způsobem, hnojem. Nejvíc hřeje hnůj koňský – intenzivně a krátce. (Pokračování textu…)
Radost zahrádkáře z prospívajících, zdravých rostlin, z kvalitní úrody a sklizně mohou pokazit poruchy, jejichž příčiny spočívají v půdě. (Pokračování textu…)
Většina zahrádkářů má svůj způsob setí okurek, a pokud jim vychází, není třeba jej měnit. Ale jsou i tací, kterým se nedaří. Mají prostě smůlu, což je v přírodě i na zahrádce normální. (Pokračování textu…)
Pokračujeme ve sklizních a pečujeme o rostliny, abychom je udrželi co možná nejdéle. Můžeme ještě vysévat kozlíček polníček a špenát na ranou jarní sklizeň. Kontrolujeme výskyt škůdců. (Pokračování textu…)
V zahrádkářské praxi mají velmi široké využití. Prospívají zdravotnímu stavu a vývoji pěstovaných rostlin a pomáhají i proti škůdcům. Mají i svá rizika.
