Odhadněte dobře, kam dorostou stromy a keře z výsadby, radil jsem v půlce října v iZahrádkáři k obměně ovocných dřevin, které dopsaly příběh svého života.
Upozorňoval jsem tehdy na potřebné perspektivní vidění prostorových změn a dalších vlivů na okolí , které vyplývají z rozrůstání korun stromů. Zmínil jsem i fakt, že se zvětšuje zastínění části zahrady.
Jako kdybych tím inspiroval šotka škodiče, který první listopadovou neděli neměl volno.
V rámci chvályhodného vysazování veřejné zeleně byla vysazena lípa i do bezprostřední blízkosti naší zahrady. Umístění vzrůstného stromu do jediného volného prostoru jižní orientace se stalo příslibem postupně se zhoršujících světelných podmínek pro pěstování ovoce a zeleniny. Pomalu, ale jistě propojí nový strom koruny sousedních lip do mohutné hradby zeleně.
Logice věci z pohledu úředního ozelenění města se těžko dá něco vytknout. Snad jen nedodržení aspoň třímetrové vzdálenosti od hranice pozemku. Ve starém lipovém stromořadí bylo volné místo kvůli dřívějšímu vjezdu do dvora. A minulé informace o chystaných dosadbách stromů dovolily upozornit včas na potíž se sice budoucím, ale velkým zastíněním po léta dobře fungující užitkové zahrady. Poslední výsadba proběhla rychle a v tichosti.
Lípa vysazena
Živá představa velikého zastínění zahrady nás přivedla před klávesnici, ačkoliv jsme měli za to, že dopis s požadavkem na přesazení stromu už nic nezvrátí. Odpověď skutečně byla nezvratně logická:
„Jako vedoucí odboru životního prostředí jsem provedl místní šetření ohledně vysazené lípy před vaší nemovitostí. Dle mého názoru i názoru pana místostarosty je vysazení mladé lípy logické a nebude mít velký dopad na světelné podmínky na Vaší zahrádku. Košatění lípy trvá několik desetiletí. Proto Váš požadavek na přesazení nově vysazené lípy musíme bohužel zamítnout.“
Poděkoval jsem za odpověď i za ujištění perspektivy dlouhodobého košatění vysazené lípy. Potřeboval jsem se vyventilovat.
Jak se v tichosti lípa objevila, tak v tichosti koncem listopadu zase zmizela. I kůly. Místo bylo krásně srovnané. Tak to jsme opravdu nečekali. Příjemné překvapení.
Dověděli jsme se: „Ano, dal jsem pokyn, aby lípu odstranili. Myslím si sice, že by stromořadí mělo být dosazeno, ale když jsem o věci přemýšlel, došel jsem k tomu, že velké stromy v okolí vám i tak do jisté míry stíní. A že je sousedská shoda v obci o fous cennějsí než úřední rozhodnutí, jakkoliv dobře míněné.“
Foto autor
Při pohledu do jabloňového sadu jsem se letos opakovaně utvrzoval v rozhodnutí, že je nejvyšší čas vyměnit stromy, vysazené roku 1993. A tak se i stalo.
Přišel podzim, s ním také čas na výsadby nových rostlin. Vedle náležitostí spojených s jejich výživou a zakořeněním je na místě předvídavost. Proč?
Českým názvem moniliový úžeh nebo moniliová spála se označuje choroba peckovin nejspíš podle toho, že suché zbytky květů, například višní, připomínají poškození vysokou teplotou. Spálené však nejsou.
Vistárie v naší zahradě kvete bílými, nyní půl metru dlouhými hrozny květů. K jejich pověstné nádheře však bylo potřeba ujít kousek cesty.
Klejotok je slizovitý lepkavý výtok z trhlin a ran listnatých stromů. Na vzduchu výtok tuhne v gumovitou žlutavě až černohnědě zbarvenou hmotu. Vyskytuje se zejména u peckovin, nejvíce u broskvoní, třešní a višní, méně u meruněk a slivoní.
