
Jak bránit rostliny před mrazy ze severských končin
8. 2. 2023Únorový vpád ledového vzduchu ze severských končin do středoevropských zahrádek jako by chtěl skrýt svou hrozbu do kulis slunečných dní.
Člověk si některé věci dělá složitými, jiné zjednodušuje. Jako příklad může sloužit pojmenování skupiny rostlin, rostlin tzv. maso-žravých.
Rostlin vývojově velmi starých, ale vlastně moderních. Maso, které žerou je totiž převážně hmyz.
Skupina rostlin, které si získávají živiny jiným způsobem než kořeny, obývala – z hlediska výživy rostlin – nehostinné oblasti. V substrátech, ve kterých rostou je minimum živin, rostliny strádají jejich nedostatkem. A tak se vrhly na maso. Tedy spíše převážně na proteiny obsažené v těle prvoků, hmyzu, členovců, v případě těch největších, tropických masožravých rostlin i drobných savců, obojživelníků…Masožravky ovládly všechna podnební pásma, od tropického po mírné, rostou tedy i u nás, spíše v horách, ve vodou bohatých oblastech, na rašeliništích. Některé druhy žijí výhradně ve vodě, jiné koření v substrátech, ve kterých nejsou prakticky žádné živiny.
Ve vodě v ČR můžeme najít bublinatky z rodu Utricularia, které svou kořist, což jsou obyčejně prvoci, chytají do lapacích měchýřků, které vznikly přeměnou z listů. Mají v průměru půl až čtyři milimetry, uvnitř nich je podtlak. Když se kořist dotkne chloupků na víčku měchýřku, víčko se otevře a měchýřek nasaje vodu z jeho těsného okolí. Prakticky vždycky i s neopatrným prvokem, roztočem, larvičkou hmyzu, maličkým korýšem. Ty pak stráví. Dílem vlastními trávicími šťávami a nejspíše i díky přítomnosti bakterií, řas, vírníků, nálevníků.
V naší republice rostou i vcelku nenápadné tučnice. Všimneme si jich, když kvetou, ale málokdo by jim přičítal masožravost. Jediné, co nás může trošku zarazit, když je někde objevíme, je to, že na listech zůstávají přilepené zbytky drobného hmyzu, strávených mušek. To běžně se stravující rostliny nemívají.
Tučnice obecná Pinguicula vulgaris a jedinečná – tučnice česká Pinguicula bohemica. Způsob zajištění výživy je pasivní, tučnice čeká, až si na ní nějaký hmyz sedne. Tučnice mají na povrchu listu tentakule, brvy, z nichž některé mají lepkavý povrch, aby zachytily hmyz, který na listy sedá a jiné, specializované na trávení, ještě navíc vylučují trávicí enzymy.
Vzácně v ČR roste rosnatka anglická Drosera anglica, rosnatka prostřední D. intermedia a kříženec rosnatky anglické a okrouhlolisté, rosnatka obvejčitá Drosera x obovata.
Mnohem atraktivnější jsou další masožravky, rosnatky. Rosnatky rostou po celé planetě, kromě Antarktidy. Z domácích druhů najdeme na rašeliništích, v tůňkách pískoven rosnatku Drosera rotundifolia, chráněnou rostlinu, která dík vysychání jejích tradičních stanovišť ustupuje z dříve hojných lokalit. Pamatuji se, že na březích pískoven v okolí veselí nad Lužnicí jich rostly tisíce, někdy jsme si deku rozkládali těsně vedle jejich porostů, někdy i na nich. Ale to jsou léta sedmdesátá dvacátého století.
Jméno rosnatka vychází ze vzhledu rostlin. Na listech mají desítky kapiček lepkavé a sladké rosy (=tentakule), které lákají a také lapají neopatrný hmyz. Ten, který neunikne, přilepí se, je stráven. Některé rosnatky, které mají dlouhé listy, jsou schopné se okolo kořisti částečně ovinout. To ale není případ naší rosnatky okrouhlisté. Abychom jí mohli vidět i v jiném světle, než jen jako hezkou rostlinku, můžeme si v lékařské literatuře dohledat, že dříve patřila mezi léčivé rostliny. Nevím, jestli léčil i likér z ní vyrobený, ale ve své době byla rosolka oblíbeným alkoholickým nápojem.
Tím jsme vyčerpali rody masožravých rostlin v ČR rostoucí, ale ne všechny způsoby lapání do pastí. Celé listy jednoho rodu masožravek se změnily v lapací pasti, láčky. V podstatě jsou to různě vysoké, „duté“ listy s víčkem a loužičkou tekutiny na dně listu. Zvědavý hmyz, který se nezvládne vrátit z jícnu listu padá na dno a stává se zdrojem výživy špirlic. Špirlice, rod Sarracenia zahrnuje druhy rostoucí v tropech, ale i mírném pásmu.
Třeba špirlice nachová Sarracenia purpurea. Když jí uvidíte v zimě a pak v létě, můžete mít pocit, že jde o dvě různé rostliny. Natolik se liší jejich zimní a letní listy. Letní jsou mnohem nápadnější, vyšší. V ČR nejsou domácí, ale pěstovat se dají. Zkusili jsme to. Semena dovezená prostřednictvím Indexu seminum z Kanady, vyklíčila a měli jsme k dispozici rostliny, které se daly vysadit ven, do arboreta botanky v Táboře a zkusmo jsme vysadili i několik rostlin na soběslavská blata. Úspěšně tam rostly. Nevím, jaký je jejich současný osud (výsadba v osmdesátých letech), ale výsadby špirlice nachové, které se objevily ve Žďárských vrších, a docela prosperovaly, byly určeny k likvidaci. Aby nepotlačovaly vývoj vegetace domácí.
Masožravé rostliny jsou velmi zajímavou skupinou. Kdybyste se jim chtěli více věnovat, nejdříve si prostudujte, jaké mají nároky, jak k nim přistupovat, které můžeme mít doma, které potřebují období chladu, kolik světla a tepla těm, které nesnášejí chlad a mráz, umožní přežít naši zimu pod sklem.
Foto autor
Do konce února je dobré dokončit prosvětlovací nebo zmlazovací řez okrasných stromů, keřů, popínavých dřevin a těch, které jsme vysadili na podzim a neseřezali je. Stříháme nejprve odolné druhy, u choulostivějších, které přes zimu namrzají, s řezem počkáme.