Jak chránit plodovou zeleninu před škůdci, jako je molice
10. 7. 2023Úrodu ze zeleninových záhonů mohou pokazit škůdci, jako jsou larvy a dospělci molic, třásněnek, mšic, květilek a další.
Pro střídání plodin je zásadní zdravotní stav rostlin. Pomůže výměna zeminy, dusíkaté vápno nebo zelené hnojení.
Pěstování zeleniny se poslední dobou poněkud mění. Zejména ve vyšších polohách. Tam, kde dříve vyrostl za sezonu třeba jen raný květák a po něm salát, ředkvička, tam dneska naroste klidně i další košťálovina, např. rané zelí ze sadby nebo předpěstované kedlubny na uskladnění.
Co dělat, abychom dodrželi alespoň zdání solidního osevního postupu, střídání plodin?
Z nepřímých zásahů proti napadení chorobami pomáhá:
Pokud se choroby a škůdci v prvním sledu zeleniny vyskytnou, raději danou zeleninu dále nepěstujeme. Je předpoklad, že hrášek z druhého výsevu bude také např. červavý. Podobně na tom bude mrkev postižená pochmurnatkou nebo drátovcem, i po ošetření pozemku dusíkatým vápnem. Je totiž předpoklad, že se po odeznění účinku nastěhuje do porostu z okolí.
Podobně i květilka zelná, molice vlaštovičníková a další. Pokud jich bylo na první kultuře větší množství, raději už jim neposkytujeme další zdroj potravy, na kterém by se dále množily.
Pokud po první kultuře, kterou je košťálovina, budeme chtít pěstovat košťálovinu další, použijeme na přerušení nepříznivého účinku u druhé ze dvou po sobě jdoucích košťálovin dusíkaté vápno. Zarýpneme ho do hloubky 15-20 cm, záhon pořádně zalijeme a po dvou, třech týdnech můžeme sázet. Dusík je potřebný pro růst následující plodiny.
Vedle toho, že dusíkaté vápno částečně desinfikuje, je také zdrojem vápníku a dusíku ve čpavkové formě.
Vápník může hrát roli v boji proti eventuálnímu šíření nádorovitosti košťálovin. Té vadí uvolněný produkt z kyanamidu vápenatého, i samotný vápník a nemá ráda neutrální a zásadité pH.
Dusíkaté vápno můžeme použít jak na plochu, tak lokálně do jamek s odstraněným kořenovým balem předchozí plodiny. Aplikujeme opět do hloubky 15-20 cm, dobře zalijeme a jamku doplníme čerstvým substrátem. Podobně můžeme dezinfikovat třeba jen část záhonu, na kterém jsme sklidili ranou karotku a kam chystáme dát další mrkev.
Při zakládání záhonu vysazujeme střídavě rostliny, které můžeme dávat po sobě. Například saláty a košťáloviny. Po jejich sklizni i s kořenovým balem nahradíme zeminu v jamce ideálně živným kompostem či univerzálním substrátem. Do místa, kde byla košťálovina, následně sázíme salát nebo čekanku, cokoliv co nepatří do košťálovin.
Zařazením zeleného hnojení také potlačujeme účinky půdní únavy, vlivu chorob a škůdců.
Téměř univerzální je směs květin, letniček. Nejsou příbuzné prakticky s žádnou zeleninou a mnohé z nich dokážou vytáhnout z půdy živiny a stopové prvky, které jsou pevněji vázané. Bývají divočejší než běžně pěstované druhy zeleného hnojení a lépe využívají nedostupné živiny.
Některá háďátka jsou škůdci, ze kterých máme oprávněně strach. Zelené hnojení se i s nimi dokáže vyrovnat. V sortimentu aksamitníků a ředkví existují takové, které je svými výměšky probudí, a pak je nechají zahynout hladem. Jsou pro ně totiž nejedlé.
Časté střídání plodin ve skleníku podpoříme opět dusíkatým vápnem, solarizací, tzn. ohřátí půdy pod černou nebo i průhlednou folií, výměnou substrátu za kvalitní zeminu z kompostu.
Další z metod je i propaření půdy nebo prolití horkou vodou a následné zakrytí, aby se ošetřená půda pomalu ochlazovala.
Foto autor
Vybrané druhy letniček v září vysejeme na chráněná venkovní stanoviště podle aktuálního vývoje počasí. Když je příznivé, rostliny na jaře pokvetou dřív. Pokud vyklíčí už na podzim, přikryjeme je v listopadu chvojím.