Naše Územní sdružení Českého zahrádkářského svazu v Táboře připravilo na konec sezony výstavu ovoce. Hlavně jablek, hrušek, hroznů. Švestek je teď už málo.
Na víkend před státním svátkem, na 22.–25. října 2021. Pátek až neděle měly být dny výstavy pro veřejnost, pondělí mělo představit lokální výrobce a producenty všeho jedlého od ryb přes mléko, ječmen a chmel, maso a med a ovoce, zeleninu, kterou je možné pěstovat v zahrádkách pro děti školou povinné.
Jsem staromilec. Výstava se stoly zakrytými papírem nebo ubrusy, alespoň u ovoce, mi přijde to nejlepší.
V pondělí měly být tyto téměř trhy hojně navštíveny školní mládeží. Velké plány, které jsme měli, dostaly trhlinu. V pondělí děti nebudou, mají prázdniny. Nedá se nic dělat, snad přijdou alespoň někteří, o prázdninách, s rodiči.
Ale to vlastně není to sdělení, které se mi ve čtvrtek začalo rodit v hlavě. Do roku 2002 jsem pracoval v botanické zahradě. Pečovali jsme o stromy v arboretu i jinde v zahradě. Z její části zvané zahrada profesorů zůstaly jen tři stromy. Dvě švestky pravé a jedna višeň, Sladkovišeň raná.
Stromy jsou zde dodnes a jsou docela raritní. Buď pocházejí z roku 1903 nebo z roku 1930. V každém případě jsou ty švestky zdravé, netrpí šarkou, stromy jsou upravované, životaschopné. Snad plodí pravidelně, tak jak tomu bylo před rokem 2002. Jsou na podnoži St. Julien.
Švestka domácí z botanky v Táboře
Úplně jsem zapomněl na to, že existují. Dal jsem si pod jednu auto a ani nekoukl do koruny, jestli v ní nezůstala nějaká ta modrá lahůdka. A ta švestka se přihlásila sama. Ve čtvrtek před polednem začal foukat silný vítr. Švestka se rozhodla, že už nebude v koruně plody nadále držet. Když jsem přišel k autu, musel jsem se vyhýbat švestkám na zem spadlým, a nejen to. Napadaly po předním skle do mezery, která je mezi kapotou a sklem, do míst, kde jsou trysky ostřikovače a mřížka větrání. Tak jsem se do nich pustil. Nejdříve jsem snědl ty z auta a pak jsem je začal sbírat.
Snědl jsem jich určitě dvě velké hrsti. Vlastně k obědu, protože jsem od rána měl jen housku s jogurtem. No a za pár hodin jsem si ověřil, že pokud máte někoho v nemocnici, a nemůže si dojít na záchod, je dobré vzít mu švestky. Asi je jedno, jestli čerstvé nebo sušené, kompotované.
A zase se vracím k tomu, co jsem chtěl psát. Nepoužívali jsem v zahradě prakticky žádné insekticidy. Tedy ani proti obaleči švestkovému. Měli jsme určený postup sklizně. Od poloviny srpna, když švestky začaly padat, se plody sebrané pod stromy vyhazovaly mimo zahradu. Zhruba tři, čtyři týdny ty padané švestky nestály za nic, prostě vyhazovali jsme je. I s červíky.
Dobré věci nemusejí být velké
Po čtyřletém úsilí propadalo stále méně švestek a jen malá část jich byla červavá. Plody, které jsme sbírali nebo trhali koncem září, už nepotřebovaly kontrolu. Prakticky mezi nimi nebyly červavé plody. A tak tomu bylo i v letech dalších. Švestky byly v botance tak dobře zašité, že je tam obaleči z okolí nehledali.
Kombinace podnože a odrůdy se v tomto případě ukázala jako plodnou a dlouhého života schopnou kombinací. Díky tomu má tahle švestka má po kraji poměrně dost sester. Téměř identických.
Odkopával jsem od kmene výmladky podnože a na ně jsem rouboval tu lahodnou pozdní švestku. No a pak jsem stromky rozdával. Snad už na místech, kde byly vysazeny, plodí ty sice drobné, ale chutné, sladké plody, které na stromě drží dlouho do podzimu a pokud je nesetřeseme, nebo neopadají v silném větru, prakticky na stromě napůl uschnou.
No a takové švestky by byl hřích nechat pod stromem. Nasbíral jsem velký sáček těch, které mi přišly nejhezčí, které za něco stály a pokud nějaké zbudou, usuším je. Ale moc tomu nevěřím. Z těch švestek se stala zdravá sladkost, od které se jen těžko odtrhnete, když je ochutnáte. A doma nejsem jediný kdo má švestky rád.
Takže o víkendu budeme mít poslední letošní švestkový koláč s drobenkou a pak už přijde na řadu sezona jablek a štrúdlů, jablečných koláčů, křížal.
Nejprve abych podal zprávu z další výstavy, kde se představují nové, ale také historické odrůdy jablek a hrušek, hrozny a zelenina.
Gascoygneho šarlatové. Málokdo napíše název správně, ale nikdo, kdo jablko viděl, už si ho s jinou odrůdou nesplete.
Za druhé proto, že jsem chtěl představit švestku, o kterou se v botanické zahradě v Táboře starají možná skoro sto, nebo skoro stodvacet let, a ona roste a plodí a bez ohledu na věk se může objevit v dalších zahradách ve své omlazené podobě. Z odkopku podnože St. Julien a roubu, který se vezme z koruny.
Pokusím se dohodnout v jedné ovocné školce, ze které je vidět špička věže táborského kostela na Žižkově náměstí, jestli by k odrůdám švestek zde množeným nepřidali i tuhle švestku, švestku z táborské botanky.
Foto autor
Stává se, že člověk něco zdědí nebo koupí, a když se po rekonstrukci domu konečně dostane do zahrady, bývá překvapen úrodou rozmanitého ovoce.
Můj tatínek nechtěl jíst brambory s červenou slupkou. Pro něho to byly egyptské krmné. Dokonce poté, co jsme je na zahradě sklidili, kontroloval v odpadkovém koši, jaké slupky tam jsou.
Rostou u nás paličáky, nepaličáky, moravské širokolisté i úzkolisté česneky, tzv. rusáky. Odrůdy ozimé i jarní, rané i pozdní.
Zahrádka ožívá květy jarních cibulovin, stromů a keřů. Pamatujeme na svých zahrádkách na včely s jarní pastvou, včelstva budou silnější a vaše zahrádka bude lépe plodit. K medonosným rostlinám patří kromě ovocných stromů např. rybíz.
