
Jablka a modřiny aneb kterým odrůdám vadí pád na zem
15. 11. 2021Včera jsem fotografoval jablka. Více odrůd, některé starší, jiné současné. A jak jsem po focení uklízel, shodil jsem košíček s jablky na zem.
Začátkem zimy v zahrádkářském kalendáriu obvykle připomeneme, že se sluší podpořit ptáky krmením. Přidáme i obrázek sýkorky na šípku či jablku.
V zimě jablka sýkorkám opravdu nechávám. Ale během roku bráním ptactvu, aby plody likvidovalo. I kdybych právě kvůli sýkorkám zrající ovoce nechránil, mnoho by na ně nezbylo. Soudím tak podle odrůdy třešně Rivan, kterou všemožným žroutům prostě obětuji.
V průběhu června toho moc k sežrání není a jestli ptáci hnízdí a musí krmit, prosím, Rivan je váš. Ale koncem června končí moje ochota dělit se s ptáky o úrodu! Bojuji s kosáky v kanadských borůvkách, se stejnými ptáky na hroznech, s dalšími nezvanými návštěvníky na ovoci v zahradě.
A tak trochu je dělím. Na ty, kteří mají k ovoci solidní přístup, a na ty, kteří jsou profesními poškozovači. A na ty, kteří beze zbytku sežerou to, co načnou.
Nejvýš na žebříčku solidnosti vidím sršně. Abych řekl pravdu, moc se mi líbí.
Sršeň se ještě nikdy neobjevil na melounech nakrájených na svačinu, ani na kostech kuřat po večeři u grilu. Vosy jsou tak drzé, že na podzim, kdy jich je opravdu hodně, dokážou nalétávat i na králíka, kterého zrovna převádím do stavu v kuchyni zpracovatelném.
Sršeň je tak trochu jako horník. Když se do nějakého plodu pustí, kutá pod povrchem a neopustí ho do doby, než třeba z jablka zůstane jen slupka a jádřinec.
Druhá na bedně je včela. Beru jí jako následného uživatele plodů, který se sám dostane snad jen přes slupku malin. Jinak se krmí tam, kde plod načali sršni nebo vosy. Také patří k těm lepším, plod obyčejně neopustí do doby, než ho úplně zpracují.
Někde mezi hmyzem se pohybují mouchy. Podle toho, co jsem o nich četl, mají trochu odlišný způsob krmení se. Nejdříve si musí ovoce natrávit a pak ho teprve příjmou. Takže když se objeví někde mouchy, následuje jediné: Plod hodně rychle podlehne monilinii a dalším hnilobným procesům. Tam, kde byly mouchy, zavádím jednoznačné opatření: Ovoce trhám, sbírám, deponuji mimo zahradu. (Hážu ho do pole vedle zahrady).
Předposlední v téhle skupině je vosa. Přijde mi, že vosy mají soutěž a že se v hnízdě chlubí tím, kolik plodů dokázaly nakousnout. Občas je vidím plody načínat, konzumovat na povrchu. Ale vosy horníky prakticky neznám. Také je beru jako agresivní a všežravé. Ta všežravost jim trochu přidává body. Dokážou se pustit i do různých housenek, mrtvolek ptáčků (jejich likvidace je sportem pro kočky). Někdy jsou vosy platné jako hrobaříci.
Poslední, s postupujícím časem stále častější jsou různobarevná a různopočetnětečná slunéčka. Proč jsou nejhorší? Protože dokážou to, co ostatní hmyz nedokáže. Jim nevadí sáčky na ovoci. Pokud najdou skulinu, prolezou na plody uvnitř a začnou je likvidovat. Neodlétají, neodlézají, žijí v dutině, kterou si postupně vyžírají.
Nápoje v lahvích jim nenabízím, to, si myslím, není dobré, lákat hmyz k ovoci. Spíše sáčkuji ty plody, o které stojím.
A těžím z informací, které ke mně doputují z okolí:
Ošetření sírou pomáhá zdravotnímu stavu ovoce, stromům, ale nechutná výše uvedeným šestinohým.
Podobně jako jemně mletý dolomit nebo obyčejný vápenec nastříkaný na plody. Takže nejspíše budu mít v následujících letech jablka před sklizní šedivá, ale nenazobaná od hmyzáků.
Opeřenci v barvě dříve tradiční pro oblečení rozhodčích. Nezlobím se na ně, že otlučou spoustu třešní na zem, tam si je totiž v noci kdosi další vysbírá. Ale když se kosi dostanou do borůvek nebo jahod, nastane pohroma. Vlastně nevím, kolik toho sežerou, jen vím, kolik toho oklovou.
Proti kosákům jsme se doma zařídili tak, že borůvky máme v klecovém odchovu. Pět keřů je v jedné kleci, prostor mají zhruba takový, jaký říká obecné pěstitelské doporučení. Výšku jsme zvolili tak, aby se jim ani nám nedřely vršky hlav o horní síť. Tedy přes 180 cm.
Ovoce za zahradou, nebo hrozny přesahující za plot nikdo nesklízí (možná mají lidé pocit, že budou od polní chemie jedovaté), ale třeba modřence nebo narcisy vysazené na mezičku pod zahradou si vyrýpnou. Takže lidi mi v ovoci neškodí.
Doslova šílený je nástup hlodavců. Hryzců i polní havěti. Co spadne na zem, to jen ochutnají a hledají další. Žádný nesežerou docela. Zřejmě každý musí najít plod jen pro sebe. Jako vosy.
Člověka mrzí ztráta ovoce, které po pádu na zem ztrácí na hodnotě, protože rány na něm jsou fatální. Ale u těch druhů a odrůd, které mohou pod strom padnout a utržit modřiny, aniž by se jim stalo něco závažného, tam ztráta vinou třetí strany bolí mnohem víc.
Jak se s hlodavci v zahradě vyrovnat? O tom někdy příště. Zkušenosti mám své a okolí nabízí další.
Foto autor
Dobré pro přínosný řez broskvoní je naučit se rozlišovat různé druhy výhonů této ovocné dřeviny. Nejkrásnější broskve se tvoří na tzv. pravých plodných výhonech.
Souhlas, sršen je nádherný elegantní a kultivaný predátor. U mě na jablkách hodují především sýkorky, (samo ty největší a nejvybarvenější plody) v době sklizně už vos moc není. Na borůvky mám obdobnou konstrukci a díky ní narvaný mrazák. Ale jak chráníte ty vyšší odrůdy, jako třeba hrušky ( strom ca 7m výška), třešeň atd? děkuji za inspiraci. Vaše články a rady jsou moje TOP a moc bych si přála od ledna užít aspon 4 přednášky na Skalce