Myrobalány, durancie a špendlíky pro užitek a krásu, podnož i kvas
30. 8. 2021Vedle švestek, pološvestek, slív, renklód a mirabelek existují další zajímavé skupiny slivoní. Například myrobalány, často považované za jiné peckoviny.
Ochutnal jsem plody slivoní u Višňové na Liberecku. Zajímalo mě, jak tu zrají švestky, pološvestky a další v druhé půli července 2022.
Višňová proslula úžasnou alejí plnou amarelek, kyselek, jejich kříženců, skleňovek, ptáčnic, prostě úžasných plodů višňových a třešňových. Někdy na přelomu tisíciletí alej však vykáceli. Ale něco tu přece jen zůstalo.
Například právě zrající a padající odrůda pološvestky Černošická. Ne moc sladká, ne moc aromatická, ale i bez ošetření nejspíše taková, že ji pilatka moc nežere. Stromy plné plodů.
Plod má zajímavý tvar, vypadá trochu jako fík nebo kapka. U stopky užší, ale bez zúžení na druhé straně. Stromy nejsou nijak bujné, koruna se rozkládá do šířky, bývá poněkud převislá.
To Ahlbachova švestka má oba konce do špičky. Ta teprve dozrává. Ale rychle. Plody, které byly ve čtvrtek bělavé, se do neděle vybarvily do světle fialové, ty, které byly růžové, zfialověly do barvy švestek.
Zatímco Černošickou jsem fotil jako čtvrtkmen, Ahlbachovu, zajímavou i světlou barvou listů, jsem viděl ve tvaru vysokokmenu. Koruna malá, neprosychá, plodů v ní není tolik jako na Černošické. Jsou chuti zajímavé, kyselkavější.
Postřehy odjinud: V obci Hlasivo (cca 520 metrů nad mořem), pro změnu na Táborsku, přezrává Čačanská raná, chutná, velká pološvestka, spíše v barvě tmavé růžové, než v barvě klasických švestek, pološvestek. Plodná, s menší korunou, spíše převislou, nijak bujná.
Ovoce snadno oklepatelné, možná i do soudku k dalším raným slívám. Vlastně je na tom po dozrání tak, že se i k focení dostává člověk špatně, prostě ovoce padá. Aspoň ji mám na snímku vedle míry. Výška plodu přes pět centimetrů je běžná. Takové letní papežské vejce (což je Královna Viktorie).
Barva bílá či nažloutlá a zralost v polovině července charakterizují renklódu Koromilu. Nemá výrazné aroma, ale je sladká, šťavnatá. Řekl bych, že je oblíbenou jak pilatkami, tak moniliniózou. Je to bujně rostoucí odrůda pocházející z Řecka. Mám ji doma v zahradě, v nadmořské výšce cca 420 metrů, též na Táborsku.
To teplo u mnoha odrůd sice vyprovokovalo jejich vybarvení do švestkova, ale ještě nedostalo do plodů tu správnou sladkost a aroma. takže sice budeme mít švestičky modré, ale zatím v dosti případech trpké, nebo kyselé. Na cukr a vůni, na jejich měknutí a vybarvování dužiny budeme muset ještě počkat.
Foto autor
Jabloně a hrušně trpí za déletrvajícího vlhkého počasí strupovitostí. Tato nemoc se vyskytuje hlavně ve vyšších polohách s většími srážkami a v uzavřených vlhkých údolích. Více trpí stromy s přehoustlými korunami.