Jednou z hrušek, které známe z obchodu, je Clappova máslovka. Na trhu bývá červená forma této letní hrušně. Snědl jsem dvě klapovky v sadu.
V sadu na rozhraní jižních Čech a Vysočiny u obcí Hlasivo a Hroby, kam jsme v půli srpna vyrazili na další obhlídku a ochutnání dozrávajícího ovoce. Také na letní hrušně.
Jedna klapovka byla plná cukru a šťávy, druhá křupavá, příjemně osvěžující chuti. Věděl jsem hned, že aspoň hodinu si nedám kávu, protože ta chuť v ústech vydrží hodně dlouho a že bych si tím vlastně kazil oboje.
Až zase bude Clappova máslovka v zimě v obchodě z JAR, nebo odněkud z Jižní Ameriky, nejspíše si ji nekoupím. A ani, kdyby byla z Ameriky severní, odkud pochází. Tu chudinku podtrhli, zabalili, vychladili, naložili, převezli do Česka a tady ji nabízejí na pultě. Místo toho se budu těšit na další srpen, na ty hrušky ze stromu.
Hrušky odrůdy Clappova
Clappova dozrává od konce července. Podle gusta ji můžeme jíst poměrně tvrdou, nebo si počkat a pak ji jíst nad vanou, jak bude šťavnatá.
Když budeme čekat ještě déle, stane se z ní máslovka. Jemná hustá dužnina už nebude mít tolik šťávy, ale bude se dát takřka vysát zpod slupky.
Letošek klapovce přeje. Pršelo, ale jen tak, aby nechytla moc strupovitost, v alejích je hodně daleko od jalovců, tam netrpí rzí; je k ní silně vnímavá. Pokud rez strom silně napadne, nešetří ani plody, ani větévky, stromy pak v zimě namrzají, prosychají. Někde v komplexu zahrad bych – bez ochrany (hrušně před rzí a strupovitostí) – takové ovoce nenačesal.
Nedokážu si to představit, ale podle chytrých knih se v 19. století v českých zemích pěstovala Solanka na export do německy mluvících zemí. Ovoce se trhalo ještě nedozrálé, ukládalo se do beden nebo vozů vystlaných slámou. Někdy se dokonce ovoce balilo do hedvábného papíru kus po kuse a pak už se jen připřáhli koně a jelo se.
Odrůda letní hrušně s exportní historií – Solanka
Ovoce na voze pozvolna dozrávalo a na místo určení se dostalo zralé, v chuti. Ono uskladnit nezralé, podtržené ovoce do chlaďáku, do nějaké jiné atmosféry, než je okolo nás běžně, a pak cesta letadlem a vybalit ho na pult, to je něco jiného, než nechat ovoce dozrát v postýlce ze slámy, papíru.
Takže Solanka, opravdu česká hruška, šířila slávu českých ovocnářů v minulých staletích po Evropě. Ty vývozní se pěstovaly v teplých oblastech, plodné stromy byly ještě nedávno v severních Čechách, ve stromořadích u Bíliny, Mostu, Teplic. „Bez Solanky se v srpnu neobešly trhy v Praze ani v Berlíně,“ sdělila mi kniha.
Ovoce je trochu menší než u odrůdy Clappova, ale to v podstatě nevadí. Spíše sníte dvě menší hrušky než jednu velkou. Klapovky narůstají tak, že když jich je málo, sotva se tři vejdou do kila.
Další hruška, kterou nikde nedostanete. Taková hrbolatá, vypadá jako když jí někdo přibouchl ke stolu, aby stála. Je na ní ještě brzy, i když některé plody už jsou plně vybarvené a padají. Je to velká, těžká hruška, není výjimkou, že plody mají přes půl kilogramu. Tato odrůda z Francie potřebuje kvalitní stanoviště, aby byla dobrá.
Hrušky odrůdy Kongresovka
Nedozrálá (roky chladnější, deštivější) je trpká, trpkosladká. Spíše se jí hned u stromu, než aby se trhala na uskladnění. Co se nesní v září, už nebude k jídlu.
Kongresovka narůstá do výšky, tvoří pyramidální korunu. Úroda pak větve sklání k zemi. Běžně se nepěstuje, a asi ani nemnoží. Viděl jsem ji, podle varianty jména poznáte, odkud byla. Na návěsce bylo psáno Kongresowka. Pokud si ji vysadíte, budete mít ovoce prakticky každoročně. Na jídlo, sušení, do soudku. Při sušení a kvašení natrpklá chuť nevadí, ztratí se.
Ovoce zajímavé nejen delším názvem a barvou dužniny, ale i chutí, vůní. V zahradě funguje jako magnet na sršně a vosy. Doba její zralosti trvá dosti krátce, prakticky ne déle než týden či dva. U mnoha hrušek je hniličatý plod ne moc vítaný, ale u této odrůdy letní hrušně to nevadí. Voňavá hniličatá Krvavka letní z Lopeníka je chutná.
Krvavka letní z Lopeníka
Menší stromy s rozložitou korunou, spíše převislé, s plodností střídavou, nikdy ne příliš velkou. Jíst se dá jen krátkou dobu, dá se i zpracovat sušením, do soudku. Ovoní třeba Solanku nebo Kongresovku.
Krvavky začaly nabírat na oblibě. Ne každý, kdo jí v zahradě vysadil, si v případě těch letních uvědomil, že je třeba je otrhat a zpracovat za krátký čas, jinak podlehnou atakům hmyzu a zrání. Hniličaté se trhají těžko, zůstávají napůl na stromě…
V půli srpna se do ní dá už kousnout, ale za tři týdny to bude ovoce k chuti a zpracování. Špinku musíte jako odrůdu pochopit a hlídat. Když jí utrhnete brzo, nebude to ta kořenitá hruštička, jak má být. Když na stromě úplně dozraje, je to také zlé, pak je pozdě.
Dobrá je do kompotu, nejspíše i na sušení, pálení. Je s podivem, když čtete, že takováto malá, ošklivá hruška byla ceněná: „…výtečná chuť této dosti nevzhledné hrušky řadí ji k hledaným tržním odrůdám.“
Špinka
Špinka je hrušeň pro vyšší polohy, i chladné, do horších půd. Je to hruška rebel. Zatímco většina hrušní potřebuje teplo a kvalitní půdu, aby byly chutné a vyzrály, tahle z teplých poloh není dobrá.
Na závěr ještě jedno jméno této letní hrušně: Šedá letní máslovka. Neměl jsme to otočit a až tady napsat, že je to Špinka?
Jestli jsou Kongresovka, Krvavka nebo Špinka odrůdy, o nichž můžeme říct, že je škoda, že se nedají koupit na trhu, tak Čáslavka pravá k nim moc nepatří. Najdete ji jen na málo místech.
Hrušky letní hrušně odrůdy Čáslavka pravá
Čáslavka pravá, v Německu též Apothekerbirne, je zralá v září – to ztrácí hodně ze své trpké chuti podtrženého ovoce – nevydrží na uskladnění.
Když do ní kousnete před úplným dozráním, nejspíše tomu německému pojmenování uvěříte ve smyslu léčivém. To tříslo, ta trpkost určitě pomůže střevům a potravě jimi procházející, aby nezrychlovala a ani nezpomalovala. Při sušení se to tříslo schová za cukr a trochu aroma, ale když křížalu delší dobu máte v ústech, najdete ho tam.
Baňatá hruška, střídavý výnos, ve velké zahradě s mnoha hrušněmi možná. Ale jen do dobrých poloh, půd. Tam jí nezatratíte. Jinak ji raději nesázejte.
Foto autor
Znovu jsme obhlíželi ovoce: Různé plody slivoní ve výšce asi 550 m nad mořem, v okolí Hlasiva a Hrobů na rozhraní jižních Čech a Vysočiny.
Asi nejluxusnějším ovocem z toho našeho středoevropského budou hrušky. Tedy podle mě. Nejen kvůli chuti, ale i díky zdravotnímu přínosu.
Nabízím informace o dvou historických odrůdách hrušně, které také byly svého času velmi populární, ale jejich obliba uvadala, až se staly téměř nezvěstnými.
Lahodné, sladké a šťavnaté hrušky rychle dozrávají, a tak bývá málo času na všechny ty křížaly, povidla, kompoty, moučníky, kvas na pálenku nebo slané chuťovky se sýrem. Nabízíme dva recepty.
Zahrádka ožívá květy jarních cibulovin, stromů a keřů. Pamatujeme na svých zahrádkách na včely s jarní pastvou, včelstva budou silnější a vaše zahrádka bude lépe plodit. K medonosným rostlinám patří kromě ovocných stromů např. rybíz.
Mám výborné zkušenosti s odrůdou Nojabrskaja.
No s ovocem se to bohužel ubírá směrem jak tady pán popisuje a praktikují to tak i hypermarkety. Ovoce se předčasně sklidí aby se pokud možno nekazilo a v hypermarketech vydrželo vystavené ležet opravdu co nejdéle… Obsah cukru v ovoci by napomáhal kvašení a kažení ovoce a proto se šlechtí odrůdy málo sladké které vydrží v regálech… Takže máme například broskve v obchodech tvrdé, nezralé, pobledlé a nesladké, předčasně sklizené. To samé například citrony se kupují kvůli šťávě ale ty předčasně sklizené nezralé plody moc šťávy neposkytují… To samé platí i o rajčatech. Odrůdy rajčat se dokonce pěstují bez chuti… A to samé ty hrušky jak tady autor popisuje. Vždyť musejí absolvovat cestu přes půl zeměkoule.