Znovu jsme obhlíželi ovoce: Různé plody slivoní ve výšce asi 550 m nad mořem, v okolí Hlasiva a Hrobů na rozhraní jižních Čech a Vysočiny.
Po třech týdnech jsme vyrazili podívat se na jiné dozrávající odrůdy slivoní, než jsme ochutnali v červenci.
Potkáváme ryngle, které v obchodě nejsou. A vlastně je ani nehledáme. Zvykli jsme si na japonské slívy velké skoro jako vejce, prakticky jen fádně sladké, na velké švestky z Čačaku, odrůdu Stanley dováženou z Balkánu. A občas si vybíráme z bedniček plných plodů švestky Domácí velkoplodé.
Ale protože máme v hlavě cosi jako varování před ovocem měkkým, vybíráme tvrdší plody slivoní. Ty doma sice změknou, ale chuť, jakou by měly plody zralejší, které jsme nechali v obchodě, mít nebudou.
Ochutnávat různé plody slivoní v obchodě se možná nesluší, ale s trochou opatrnosti to můžete zkusit. Kousnete, zjistíte, že je plod jedlý. Víc ne.
Zato když jdete do sadu, kde zrají třeba ty Čačanské lepotice, Bryská slíva nebo Zelená renklóda, to abyste si vzali bryndák, zástěru. Když nakousnete zralé plody, vyteče z nich úžasná, voňavá, sladká, aromatická šťáva v takové míře, že budete mít ulepenou pusu, ruce i ten bryndák a zástěru.
Pološvestka odrůdy Čačanská lepotica ve srovnání s odrůdou Špendlík moravský
Strom s dosti úzkou, do výšky rostoucí korunou plodí velké modré, ojíněné plody. Jsou oválné, liší se od tuzemských švestek, říkáme jim tedy jinak, možná hanlivě pološvestky. Ty v obchodě mívají sladkou, někdy moučně sladkou chuť dužiny. Pokud vybíráme ty tvrdé, pak jsou sladkokyselé, bez aroma.
Výhodou Čačanské lepotice je, že je tolerantní k šarce a samosprašná. Tolerance k šarce znamená, že šarka se do stromů dostane, objeví se třeba na všech listech, ale jen na malém množství plodů – tolerantní odrůdy mají šarku maximálně na pěti procentech plodů.
Osamělý strom, ošetřený proti pilatce přináší úrodu každý rok. Ovoce je dobré k jídlu, menší plody se dají sušit, kompotovat. V kvasu je hmotou, která nedává nijak výrazné aroma, ale dozrají-li plody do měkka a do sladka, dobře tečou.
Ryngle a špendlík: odrůdy slivoní Zelená renklóda a Moravský špendlík
Cukrářská, malá zelená. Je to ta renklóda, která se v klasických školkách množí. Budete-li chtít stromek odrůdy Zelené, kterou vídáte v zahradách, může to být Ontario, Oullinská, Velká zelená raná i pozdní,…
Renklóda Zelená je cizosprašná, takže osamělý strom nebude moc plodit. Střídá roky s velkou sklizní a se sklizní dosti malou. Sladké plody slivoně jsou šťavnaté, jdou od pecky, je z nich dobrý kompot, na koláči musí mít více drobenky, aby se šťáva nerozlila až přes okraje.
Odrůdy slivoní: Bryská slíva a Zelená renklóda
Alespoň podle toho, jak letos vypadaly plody, více praská Bryská, Bonne de Bry. Když dostanete zralou Bryskou slívu, budete si ji pochvalovat. On překlad Bonne de Bry říká jasně dobrá z Bry. Zejména v tom roce, kdy před zráním zaprší. Plody budou větší.
Sladká, jemně aromatická modrá slíva původem z Francie – stejně jako Zelená renklóda. Rovněž je cizosprašná, ale mívá úrodu prakticky každý rok, nestřídá tolik na sklizeň roky bohaté a chudé.
Když budete chtít ochutnat ve stejnou dobu i Vaňkovu, určitě na této švestce najdete vedle skoro zelených i dozrávající plody. Ty nejvíce zralé budou nejspíše červavé. Když je rozloupnete, odstraňte pracoviště obaleče a zbytek můžete sníst.
Tahle švestka bude mít to co ostatní plody až za 14 dnů. Vůni, šťavnatost, sladkou chuť. Tahle velká, raná švestka má na sobě bělavé tečky, čímž se výrazně odlišuje od ostatních švestek zrajících v tuto dobu i později. Plodí pravidelně, dobře snáší podtržení, přepravu. Mnoho červavých plodů na ní nenajdete. První vlna obaleče je pryč, samičky obalečů vylíhlé z první generace kladou vajíčka na pozdnější odrůdy.
Různé plody slivoní: Čačanská lepotica, Špendlík moravský, Vaňkova švestka
Ve vyšších polohách najdete stromy spíše než na odkopku roubované na myrobalánu. Pokud dáte dohromady vlhké a živné stanoviště s myrobalánem, poroste pět a více let spíše do objemu koruny, kmene, teprve pak začne plodit.
Švestkový odkopek ve stejných podmínkách bude plodit o tři i více roků dříve. Na suchých místech, v horších půdách se myrobalán ukáže vhodnějším. Dokáže ze země dostat, co potřebuje, lépe než odkopek. Lépe kotví, odolává suchu, nedostatku živin a plodí. V takových poměrech bývá ovoce na odkopku větší než na podnoži.
Foto autor
Mezi žluté modré peckoviny patří například Moravský špendlík, Katalonský špendlík či švestka Tipala. A víte, proč se špendlíku říká špendlík?
Ochutnal jsem plody slivoní u Višňové na Liberecku. Zajímalo mě, jak tu zrají švestky, pološvestky a další v druhé půli července 2022.
Odrůdy, pro které se ujalo označení historické, mohou lákat k výsadbě do zahrady také kvůli dávné minulosti, v níž se osvědčily.
Od přelomu jara a léta až do podzimu se můžeme těšit z rozmanitých chutí plodů peckovin. Připomeňme si, kdo je kdo v rodině modrých slivoní.
S osázením nádob a truhlíků nemusíme čekat až po ledových mužích – od března je mnoho květin k tomuto účelu vhodných. Patří sem především macešky, sedmikrásky a chejr vonný (Cheiranthus), použít můžeme trvalky – prvosenky, z cibulovin narcisy a další.
