Místa pro hrušně: Koporečku, Pstružku, Říhovu bezjaderku
8. 8. 2022Aleje i letité sady a další místa pro ovocné stromy mnohde tvoří oázu v krajině. Žijí tu různí tvorové, často v pestrém společenství druhů.
Nejen jablky živ je člověk, a tak koncem léta ochutnávám hrušky u hrušně i ve sklepě. Také ten stav dozrání, kterého dosahují hrušky hniličky.
Muškatelka z Jeníčkovy Lhoty je jednou z drobných hrušek s hruškovou chutí a aromatem, které z ní dělá muškatelku. Je dobrá, když je ještě pevná, ale i později, když hniličatí.
Zase se touláme okolo Hlasiva na pomezí jižních Čech a Vysočiny. V obci najdeme další hrušku, opět znamenitou, ale bohužel menší, než požadují dnešní mravy nebo představy o velikosti plodů, zejména hrušek. V Hlasivu roste Šídlenka. Letos už je v chuti 30. srpna, jindy bývá k jídlu o týden dva později.
Pokud byste se chtěli divit, kolik hrušek dříve lidé pěstovali, vězte, že cukr dlouho používali jako posilující lék. Tedy třtinový z dovozu, protože řepu cukrovou začali šlechtit až v devatenáctém století. Medu nebylo nikdy dost.
Protože med skoupili nebo zpracovali perníkáři, malé hrušky sušené celé nebo půlené sloužily po rozdrcení jako sladidlo (pracharanda). Vzpomeňte si na knížku O letadélku Káněti, kde malý vnouček nese dědovi na letiště škubánky s pracharandou. Mnohde totiž tradice vydržely velmi dlouho, nezlomilo je střídání režimů, vlád.
Pak jsem sešel na hrušky do sklepa, abych je přebral. Kongresovka tuhá, Čáslavka pravá také, do těch jsem si netroufl zakrojit na ochutnání.
Přesto: Měl jsem přijít už o víkendu, Clappova i Solanka už začínaly hniličatět. U těch dvou odrůd mi to zrovna moc nesedí. I když Solance to tolik neublížilo. Byla v chuti živější, měla v tom másle trošku kyselosti.
Špinka byla ve zralosti jako ty dvě, ale ta je jako hnilička mnohem lepší. Nevím, jestli to je možné, ale u těch malých je hniličatost znakem zralosti a intenzivnější chuti, aromatu.
Naproti tomu u velkých, jako je Clappova, značí hniličatost spíše degradaci dužniny.
Kdybych měl použít příměr, tak když se udělají tvarůžky a nechají se vyzrávat, dopadne to jinak, než když se nechá zrát kostka tvarohu. U toho tvarohu se musí chytit ta správná zralost, u tvarůžků prostě vše spěje k tomu polorozteklému finále, které sice ne každý akceptuje, ale labužník se na ně těší.
Foto autor
Vybrané druhy letniček v září vysejeme na chráněná venkovní stanoviště podle aktuálního vývoje počasí. Když je příznivé, rostliny na jaře pokvetou dřív. Pokud vyklíčí už na podzim, přikryjeme je v listopadu chvojím.