Kontroloval jsem jablka ve sklepě. Jedno z jablíček State Fair bylo začátkem září opravdu krásně vybarvené. Už voní a ještě ladí chuť.
Chutí a vůní mi State Fair připomíná Gascoyneho šarlatové, jehož nejlepší období také začíná. Obě jablka mají však tu smůlu, že chutnají nejen hmyzu, ale i monilinióze. Což vlastně jde ruku v ruce. Jablko jen tak trochu nakousne vosa, zanese do něho spory, nebo do něj vleze obaleč (červík). No a tou dírkou se dovnitř monilinie také snadno dostane.
Gascoyneho šarlatové
Jablko odrůdy State Fair (někdy uváděné i pod názvem State Fire) jsem uložil do sklepa, aby se dotáhlo v chuti. Na stromě jsem ho nenechal. Protože z těch pěkných jablíček by zůstala třeba jen slupka, kdyby se do nich pustily vosy a sršně.
Skvěle vypadalo také jablko relativně nové odrůdy Gold Milenium. Je to zvláštně tuhé jablko, dík té tuhosti spíše skrytě šťavnaté jablíčko.
Abych to vysvětlil. Moc šťávy při nakousnutí nepustí, ale když ho rozkoušete, už tam šťáva je. Jestli znáte jablko Hetlina, ultrazimní odrůdu, která má pověst jablka s protirakovinnými účinky, tak tenhle letňák si podobnou charakteristiku také vysloužil. To jablíčko, prakticky neznámé, je zajímavě sladké s „jemnou kyselinkou“. Vloni moc chutnalo mojí manželce.
Pěkně vybarvené jablko odrůdy State Fair
Jenže když máte jablíčka v biorežimu, málokdy najdete jedno, natož dvě jablka na výstavu. Ony se vlastně najdou, ale jsou hezké třeba jen ze dvou třetin. Když jablíčka někdo ze soutěžní poroty vezme do ruky, je po naději na úspěch. A stejné je to doma. Na misce ho dám krásným líčkem navrch, ale když ho někdo otočí, tak ho i malá chybka odkáže mezi čekatele na zpracování do štrúdlu.
Škoda, že člověk dá na oči, na efekt, ale ne vnitřní kvalitu. Třeba jako v případě jablíčka, které se jmenuje Opat Bruno, jak jsem o něm tuhle psal.
Foto autor
Nejen jablky živ je člověk, a tak koncem léta ochutnávám hrušky u hrušně i ve sklepě. Také ten stav dozrání, kterého dosahují hrušky hniličky.
Asi nejluxusnějším ovocem z toho našeho středoevropského budou hrušky. Tedy podle mě. Nejen kvůli chuti, ale i díky zdravotnímu přínosu.
Už jsme si zvykli, že si zeleninu, vajíčka, ovoce někde vždy koupíme. Spoléháme se, že vše bude čerstvé, kvalitní. Jsou taková zimní jablka?
Odrůdy, pro které se ujalo označení historické, mohou lákat k výsadbě do zahrady také kvůli dávné minulosti, v níž se osvědčily.
S osázením nádob a truhlíků nemusíme čekat až po ledových mužích – od března je mnoho květin k tomuto účelu vhodných. Patří sem především macešky, sedmikrásky a chejr vonný (Cheiranthus), použít můžeme trvalky – prvosenky, z cibulovin narcisy a další.
Dobrý den pane Dvořáku, děkuji, že jste zmínil mé NEJ jablko Gascoyneho šarlatové, už jsem se skoro zatetelila nadějí, že State Fair je mu chutově podobné, leč okamžitě zvadla po zmínce, že na něm stejně hojně hoduje monilie…….Je nějaký způsob jak na monilii vyzrát v případě Gascoyně? U rodičů je to letitý vysokokmen, nijak nestříkán, a časem bude dosluhovat. Neustále zvažuji, zda si Gascoyneho šarlatové pořídím k sobě na zahradu, je to vlhčí mrazová kotlina, ale například Zvonkovému se u mě daří báječně, ač se někdy uvádí, že vlhko nesnáší. Mohu napadáná monilii- odolnost nějak ovlivnit podnoží? Jakou jaké případně volit a kdo jsou vhodní opylovači? Mám Sparan, Zvonkovo, Jamese, Soudeček, Idaret, Topaz. Ráda bych čtvrtkmen max polokmen, ale na tom se Gaskoyně moc nedělá. V jeho případě, se uvolím i k postřiku, pokud mi to výrazně zvýší šanci, že většina Gascoyňků skončí uskladněna nikoliv zasypaná v kompostu, protože chut Gaskoyňského je luxusní zážitek pro fanšmejkra. Velice děkuji za rady.
Podívejte se vedle.
Jestli místní podmínky nevadí James Grieve, Spartanu, nemuselo by na tom být Gascoygneho nijak zle.