Přiznám se, říkám jim padavky nebo padanky. Jde o jablka spíše menší, mnohdy červavá, postižená strupovitostí, padlím zčásti i sazovitostí.
Nikdo se o ty stromy nestará, rostou buď v zanedbaných polních sadech v krajině, nebo ve stromořadích okolo cest. V polních sadech mnohdy bez jakékoliv základní péče – bez řezu, bez sečení trávy pod korunami.
To stromy okolo cest jsou na tom trochu lépe. Silničáři obyčejně příkopy alespoň jednou za vegetační dobu vysekají, spolu s energetiky stromy prořezají. Ten řez v 90 % neodpovídá tomu, jak by to udělal ovocnář, ale nebývá ve velké míře pro stromy likvidační.
Odrůda Panenské
Když jsem pozván na sběr vzorků starých odrůd přítelem Zdeňkem, děláme to na dvě etapy. On vyhlíží ta nej jablka v koruně a já je sbírám po zemi, v posekané trávě, na strništi, v kukuřici, v řepě. Vybírám ta málo natlučená, nenápadněji červavá. Zejména padanky zimních odrůd mají blíže ke standardu chuti odrůdy – už v době podzimní – než ta trhaná.
Odrůdy z polních sadů na tom bývají daleko hůř. V těch mohou růst sebelepší odrůdy své doby, ale podmínky je sráží hluboko pod průměr jak ve velikosti, tak v chuti a vzhledu.
Na svou obhajobu dodám, že pokud z těchto odrůd odebereme rouby, naštěpujeme je na podnože, poskytneme jim péči odpovídající té, kterou jim věnovali naši předkové, přestávají býti padavkami, stávají se odrůdami, které nabývají většího významu než jen jako položky v genofondu.
Jablko odrůdy Matčino
Nejsem nepřítelem starých odrůd, jen si myslím, že i dnes se pořád jako první provdá načinčaná princezna a ne Popelka. I kdyby to měla být identická jednovaječná dvojčata, vychovávaná v naprosto odlišných podmínkách.
Z vlastní zkušenosti mohu napsat, že výsadba podle pravidel sadaře z I. republiky, základní řez a následný řez, občasné přihnojení, sekání trávy pod stromy svým způsobem stačí pro to, aby i historické odrůdy byly konkurence schopné.
Názor, že se stromy třeba v 19. století pěstovaly jako vysokokmeny, je scestný. Stačí si přečíst knihu Jan Cimbura, část, kdy majitel panství provází Cimburu po svém moderním hospodářství. Nebo knihy vydávané u nás ještě za Rakouska-Uherska. Vaněk uměl pěstovat stromy jak v poli, tak v intenzivním nízkokmenném sadu, ale i třeba v nádobách… A byly to mnohdy stejné odrůdy.
Ač zahrádkář, mnoho zásahů nad úroveň výše uvedenou nedělám. Zaměstnání mi během léta moc času na zahradu nedá. Když mám čas, vyvěsím feromonové lapáky, někdy ani to ne.
Spartan, odrůda vyšlechtěná před rokem 1930, potomek neméně slavné odrůdy Mc Intosh
Ale v zimě krmím sýkory a další ptactvo. Vlastně nejen v zimě, já ho krmím klidně i přes duben a v květnu – pokud semena ptáci žerou. Přestat v březnu krmit je podle mě nedobré. Hmyzu a dalšího krmení ještě venku není a co ty chudinky opeřené mají žrát? V zimě si mohou z kůry vyloupnout nějaké ty červíky, ale na jaře? Když ještě hmyz nelétá, neklade vajíčka, nelíhnou se larvičky?
I když i mezi drobnými ptáčky jsou prý i nekompromisní dravci. Koňadra ta by – když má hlad – i koňa drala!
To je otázka do pranice. Z těch starších a starých odrůd je jich původně českých jen opravdu málo. Vejlímek (=Štětínské), Gdáňský hranáč, Čistecké lahůdkové, Sudetská reneta, Holovouský malináč, Jadernička, odrůdy, které vyšlechtil Proche (např. Božena Němcová, Libernáč sloupenský, Malinové sloupenské, Daňkovo, Ideal, Česká pochoutka, Jaroslav Němec, Výtečné české, Jan Říha), další odrůdy třeba od Bláhy, možná jsou už staré odrůdy od Antonína Dvořáka…
Malinové Hornokrajské
Mnoho odrůd, které se dříve pěstovaly, pochází z různých míst v Evropě, ale i zpoza Atlantiku. Už v dobách existence římského impéria se převážely a přesazovaly stromky, v 11. století už byly v Čechách u klášterů první školky.
Některá jablka, která bereme za svá, domácí – nejsou místní. Třeba Matčino (=Nonnetit), má původ za oceánem, Mazánkův zázrak je anglická odrůda (Annie Elisabeth), Smiřické vzácné je odrůda Galloway. Mnohé další odrůdy mají české, ale i polské, německé jméno, za mnohé třeba Strýmka (Bohnapfel, Grosser Rheinischer Bohnapfel, Gros Bohn, Bobovoje, Grochówka ).
Jablko s krásným názvem Jeptiška vybízí k tomu, aby bylo považováno za české. Někde má jméno Železné, ale pochází z Německa , kde se pěstovalo už v 16. století. Je tam známé jako Roter Eiserapfel, Eiser rouge.
Z jabloní zahrádkáři nejčastěji vysazují Matčino, Čistecké, Mc Intosh, Jonathan, Spartan, Ontario, Boskoop, Zlatou renetu, Jaderničku, Zvonkové, Panenské, malináče (Hornokrajský, Holovouský), Coxovu renetu, Kanadskou renetu.
Volby odrůd se dost liší podle krajů. Někde převládají výsadby jabloní, jinde je dohánějí i hrušně, třešně, v nížinách a na Moravě přibývají meruňky… K vyhledávaným patří klony švestky domácí, žluté švestky, sladkovišně, hrušně krvavky a další osvědčené ovoce.
Pokud jde o chuť, je návrat ke starým odrůdám útěk od uniformity moderních tržních odrůd. Jestli má trh v požadavcích jablko určité velikosti, barvy (zelené, žluté, tmavě rudé, s červeným líčkem, pestré) a tvaru (kulaté, mírně ploché, vysoké a hranaté,….), tvrdší, křupavé, šťavnaté, málo se otláčející, s pevnou slupkou, těžko se na pulty dostávají a ještě hůře se prodávají nenápadnější, i když třeba chuťově zajímavější odrůdy.
Stále jde mnohem větší procento zákazníků za určitým typem jablka, mnohdy bez ohledu na to, jakou má chuť. A tak na trhu máme vlastně téměř jen vykopávky, odrůdy, o nichž pěstitelé a uskladnitelé vědí téměř všechno. Na všechno okolo nich je daná metodika, technologie pěstování, sklizně a zpracování.
Golden Delicious tak jak má být – vyzrálý, s vůní banánu. Ne to, co bývá v obchodě. Jinak náhodně nalezený semenáč.
Třeba Golden Delicious je stará odrůda (konec 19. století, nalezen v roce 1890) a dodnes se drží. Stejně tak Red Delicious (1881) a Starking (je to pupenová mutace Red Delicious, novinkou je Red Cap, ale pořád je to jen červený Delicious), Idared (1935).
Za našimi hranicemi je tržně ceněná Coxova reneta a její barevné mutace (1830), Boskoopské a Boskoopské červené (1878), Zvonkové.
Asi nejstarší dodnes hojně pěstované jablko je Průsvitné letní, které pochází z Pobaltí, datuje se cca do 8. století našeho letopočtu. Z těch známějších ještě Parmena zlatá (=Zlatá reneta), ta se uvádí od 12. století.
Dá se říct, že jablka na trhu jsou různě stará. Odrůda Granny Smith byla nalezena v roce 1868. Pinova je odrůda z roku 1986 (býv. NDR), její barevnější forma se jmenuje Evelina. Gala je šlechtění z Nového Zélandu z roku 1934 (dnes má mnoho různých mutací), Fuji je z Japonska (1939).
Foto autor
Stává se, že člověk něco zdědí nebo koupí, a když se po rekonstrukci domu konečně dostane do zahrady, bývá překvapen úrodou rozmanitého ovoce.
Pokud budeme hledat cestu, jak se odpovědně postavit k ochraně bohatství zahrady, a ve správnou chvíli se rozhodneme pro účinnou ochranu rostlin, máme poměrně dost možností.
Občas se člověk dostane k ochutnávání odrůd, které mají hodnotnou historii, nebo zajímavá jména, ale to je u nich asi všechno.
Koncem měsíce vysazujeme v teplejších oblastech a podle vývoje počasí hlíznaté květiny, z nichž zejména jiřinky (Dahlia) krášlí zahradu po celé léto až do prvních podzimních mrazíků. Pokud chceme kvetení jiřin uspíšit, můžeme je přirychlit v teplejších podmínkách v květináčích.
Mám rád matčino,už jsem ho neviděl 30 let.
Dobrý den.
Článek je psán dost lacině a snižuje kvalitu ( snad né úmyslně ) propagace starých odrůd .
Odrůdy se s časem všechny dostanou , pokud to přežijí do síně slávy „Staré odrůdy“.
Teď už do starých odrůd začíná spadat i Spartan , Šampion , Rubín …. a spousta odrůd z 60 a 70 let.
Ono to co zde autor napsal také plně platí pro nové odrůdy !
Ty any nejsou kolikrát schopné přežít polní kultivaci a plodí brakovité plody.
Já nemohu souhlasit s tímto článkem o tom , že staré odrůdy jsou padavky a červivé . To jsou všechny odrůdy co nejsou udržované.
Nové neudržované odrůdy jsou kolikrát mnohem horší či nepoživatelné ,co umí zvládnout i stará odrůda s nějakou degradací !
Sám pěstuji staré odrůdy na typových podnožích i ve velkých tvarech a plody produkují výstavní kvality a chutě.
Je spousta starých odrůd , které mají unikátní chutě , které nemají ani za mák novinky šlechtěné neustále ze stejných rodičů. Jsou už prostě chuťově monotolní . Jen obal mají hodně líbivý.
Žádné novinky už nejsou takové chuťovky jako je Rubín , Šampion , McIntosh , Denár , Diadém , Dezert, Parména zl , Stark ,Spartan , Jonathan , Melba , Matčino , Nabela , Golden , Banánové , Jonathan a plno dalších.
Chutě těchto odrůd většinou novinky nemají !
Staré odrůdy co jsou ovocnářsky pěstované poskytují STALE plnohodnotné a kvalitní plody. A spousta se jich dá pěstovat i na typovkách !
Je nehoráznost si myslet , že stará odrůda je jenom zanedbaný vysokokmen někde na mezi.
Spousta starých odrůd na typovkách jsou hodně kvalitnější chuťovky než novinky . Hlavně jsou klimaticky a i historicky prověřené!
Článek je psán zadarmo (což je možná ještě horší než za „lacině“) a s radostí, patří do mého blogu. Založte si svůj a můžete v něm být nám všem čtenářům drahý. A můžeme polemizovat s Vašimi názory, zkušenostmi. Psát poznámky k textům druhých, upozorňovat na chyby. Také to dělám, ale vedle toho také jdu se svou kůží na trh, píšu za sebe. Přidejte se k nám.
Vážený pane Kaněro,
krásně napsáno!
Vedle mého pozemku má soused jabloň Libernáč sloupenský. Je to starý strom zanedbaný v řezu, ale přesto každý rok rodí výborná jablka. Bylo by škoda ho nechat umřít bez získání následníků. Jako cestu vidím roubování na mladší odrůdy. Sama jsem neumělec, ale před několika roky se mi ujal 1 roub, který plodí. Uvádím proto, že tato vynikající jabka jsou na úmrtě. že by mohl ještě někdo strom zachránit (nebo aspoň naroubovat jinam). Je to ve vesnici Hostěrádky-Rešov, 20 km od Brna.
paní Zděňko, můžete se mi ozvat, prosím….měl bych zájem o rouby.
petr-zemanzavinacemail.cz