Odrůdy, pro které se ujalo označení historické, mohou lákat k výsadbě do zahrady také kvůli dávné minulosti, v níž se osvědčily.
O staré odrůdy se můžeme zajímat i kvůli jejich historické paměti: Z pohledu globálního oteplování, tvrdých zim, chladných období (malých dob ledových). Odrůdy, které zažily podmínky 16. a 17. století, už si podobnými podmínkami prošly.
V Čechách se daly pěstovat melouny, ovocné stromy kvetly a plodily i dvakrát ročně. Nebyly prakticky žádné zimy s mrazy, natož s výjimečnými extrémy, jaké se odehrály například v první polovině dvacátého století. Stromy popraskaly mrazem.
Přijde mi, že v 90. letech nebyla u odrůdy Rubín nijak výrazná hořká pihovitost. U Coxovky a Dukátu ano, ale u Rubínu ne. Se stoupající teplotou a klesajícími srážkami je jí čím dál víc. Kdyby se ochladilo a častěji pršelo, možná bude čistý i Admirál.
Ale z nových odrůd by mnohé ve vyšších polohách nedozrávaly. Kde všude dříve dozrával Golden Delicius? Nejspíše jenom tam budou prosperovat odrůdy s dobou sklizně stejnou jako G. D.
Díky počasí, jaké je, se ve vzduchu objevuje mnohem více spor houbových chorob, které poškozují ovocné kultury. Monilinióza, různé rzi, padlí. Dílem se s tím špatně vyrovnávají jak staré či nové odrůdy ovoce, tak i zelenina, obecně celá jedlá i nejedlá rostlinná říše.
S kyselostí půdy se nejspíše docela dobře srovnáváme oproti dobám, kdy se produkce komínových spalin s obsahem síry nekontrolovala ani neomezovala. Teď už jsou dodavatelem síry a exhalátů do vzduchu jedině privátní topeniště, kamna a kotle rodinných domků. Dokonce už se musí některé kultury sírou dohnojovat.
Z jablek Zlatou renetu a kyseláče Strýmku a Boskoopské, z hrušní Williamsovu, Elišku. Za višně bych vybral Sladkovišeň ranou, Královnu Hortenzii, za slivoně Královnu Viktorii, za rybízy Heinemannův pozdní, za jahodníky Frau Mieze Schindler a Hansu.
Jsem zvědavý i na další, zejména jablka, která bych časem do zahrady rád vysadil či narouboval. Ale ne jako košaté stromy, vysokokmeny, ale ve tvaru vřetene, kordonu.
Tyto tvary nejsou novinkami. V zámeckých zahradách se odrůdy tvarovaly již v minulých stoletích do kordonů, špalírů, palmet, loubí, ovocných besídek. Vysokokmeny se spíše sázely do venkovských sadů, stromořadí, do volné krajiny, na meze, mezi pole,…
Ale i ty se mnohde tvarovaly do stěn, špalírů. Pod stromem musel do stáje projít kůň, větve tedy musely být výše, ale strom nesměl zabrat ani v této výšce velký objem, musel kopírovat například stěnu stáje.
Pokud jde o mizení odrůd, pak jabloně jsou dlouhověké, občas se objeví i ty téměř oplakané odrůdy. Hodně ztracených odrůd je podle mého názoru mezi meruňkami a jahodníky.
Spoustu odrůd mají v genofondu v Holovousích, ale v podstatě jsou nedobytné, Holovousy se o svůj genofond nedělí. Mnoho je blokováno, no a když by bylo něco volného, tak jen na vědecké účely. Škoda, že se šlechtilo prakticky jen z odrůd světově známých. Že se nepoužívaly Procheho odrůdy. Potomstvo odrůd Česká lahůdka či Sloupenský malináč by bylo na trhu odrůd hůře uplatnitelné než potomek světových standardů jako je G. D. nebo Starkrimson.
Foto autor
Podzim využijeme pro množení zejména takových druhů trvalek, které kvetou na jaře či počátkem léta. Vysadíme je poté tak, aby stihly zakořenit.