Rajčata jsem měla slíbena, místo koneckonců v potu tváře připravené a hlavně – upomínky pro jejich vyzvednutí se vyčítavě plížily z různých směrů… a tak jsem vyrazila.
Výraz „a tak jsem vyrazila“ jsem si nemohla odpustit. V podstatě jsem ho chtěla alespoň napsat a vizuálně se pokochat nad jeho lehkostí.
Před pár lety by to skutečně vypadalo tak, že cestou z práce nebo při termínově spontánní návštěvě sestry bych zkrátka zazvonila na souseda Františka, případně na něj u kávičky houkla přes plot.
Dnes proces „vyrazit“ vypadá tak, že nakrmím děti, jedno přebalím, obě obléknu, pak z neuvěřitelného množství neočekávaných příčin znovu převléknu, vyřeším diskuze o vhodnosti dress code a sladění obuvi s mladší dcerou a konečně nastartuji nákladní kočár.
Kočárek je téma samo o sobě. Jsem přesvědčená, že jejich výrobci u většiny typů skvěle vyřešili pohodlí miminka, různé varianty skládání, jdou s dobou v designu, zkrátka jsou „IN“, ale!!! trvale podceňují úložný prostor. Skoro bych se přimluvila za prostor ideálně nákladní. Nyní nejsem hlasem matek vystajlovaných, dokonale sladěných s dítkem i kočárkem. Těch maminek, které potřebují cestou do kavárny nebo parčíku přepravit ubrousky a lahvičku pro dítě a malinkou, skvěle ladící kabelku na klíče, daty pro fejsbukování nabitým telefonem, pro sebe.
Přimlouvám se za matky typu „rumpál“, které běžně potřebují odvézt mimino, druhé dítě (které jako na potvoru nesnesitelně bolí nožičky), hračky, svačinku, plastovou motorku, nákup a deset rajčatových keříků. Zkrátka… logistická nutnost se ztíženou technickou proveditelností. I s tím si ale rajčat-chtivá matka nakonec poradí.
Ale zpět od rozhořčení k mým budoucím sazenicím.
Osobně preferuji pěstování cherry rajčátek. Ta totiž uspokojí malé strávníky všech preferencí. S velkými plody jsem jednoznačně pohořela. S cherry variantou tedy snadno vyhovím těm, kteří se zajímají pouze o „ty malé červené“, dalším, co jsou ochotni natáhnout ručku jen po úlovku žlutých hruštiček i těm nejodvážnějším, co si troufnou na moderní typy netradičně zbarvených odrůd např. tmavě fialových i černých.
A abych se zbavila nálepky matky, kterou zajímají jen fígle, jak zeleninu dostat do dětí, přidám několik rajských odhalení. Třeba u moderní tmavé odrůdy nečekejte, že rajčata budou černá i po rozřezání, anthokyan se nachází pouze ve slupce plodu, která je dostatečně osluněná, ale i tak se jedná o velmi atraktivní kousek.
Poslední dobou ale koketuji i s pravým opakem – tzv. biftekovými maxi rajčaty, jejichž plody dosahují hmotnosti kolem 250 g a někdy i více! Není nic jednoduššího než oloupat čtyři kousky a mít základ pro celkem obstojné množství kečupu či protlaku. Maxi rajčata nevynikají jen svou velikostí a překvapivě plnou chutí, ale i barevností. Najdeme mezi nimi žluté typy a nově i tmavě růžovou odrůdu ´Big pink´ F1 (ééch…abych nefušovala do řemesla kolegům, více se dočtete v únorovém vydání časopisu Zahrádkář 
).
Se sousedem Františkem jsme naše diskuze povýšili nejen na výměnu zkušeností, zajímáme se i o to, jak se pěstitelství vyvíjí. Při poslední rajčatové výpravě jsme se dali na testování divokých rajčat, které by mohl výhledově možná propašovat na společnou hranici plotu s mou sestrou pěstitelkou – sabotérkou. Divoká rajčata, jsou krásnou záležitostí nejen díky svému sympatickému latinskému názvu Solanum pimpinellifolium. Jejich sice malé plody, rostoucí na vijanech po několika kusech, vynikají slaďoučkou a intenzivně rajčatovou chutí. Rostliny rostou a plodí s oporou (dorůstají až do dvou metrů) i bez opory, hodně větví, vzájemně se proplétají a rostou do šířky. Jediná sazenice dokáže pokrýt plochu až 4 m². Dalo by se tedy říci, že jsou téměř půdopokryvné, čímž vytěsní plevel a udrží si pod sebou vlhko. Dalším bonusem je slušná odolnosti proti plísni bramborové a taky fakt, že je nemusíme zaštipovat. Takže „Pimpinelky“ odolné proti úžehu a plodící až do prvních mrazíků vřele doporučuji. Myslím, že máme se sousedem Františkem dostatečně argumenty nabito a bez námitek bude příští rok společný plot krásně zdobný a také chutný! 
Chci se ale věnovat slunným stránkám života ve vesnické komunitě. Už jsem řekla, že všichni jsme si sousedy. Lhostejno, že bydlíte několik set metrů vzdáleně. Ve městě za sousedy považujete jednotlivce žijící ve…
Život na venkově se od žití ve městě liší v mnohém. Mimo jiné sociálním uspořádáním. Když se přestěhujete na vesnici, ocitnete se v roli nováčka, na kterého je upřena pozornost celé komunity –…
Sasanka japonská (Anemone japonica = A. hupehensis) je krásná na podzim kvetoucí trvalka, asi metr vysoká s jednoduchými nebo i plnými květy velkými v průměru 4 až 5 cm. Většinou v jemných růžových odstínech.
