Rajčata od souseda Františka — 1. část
21. 5. 2018Život na venkově se od žití ve městě liší v mnohém. Mimo jiné sociálním uspořádáním. Když se přestěhujete na vesnici, ocitnete se v roli nováčka, na kterého je upřena pozornost celé komunity –…
Chci se ale věnovat slunným stránkám života ve vesnické komunitě.
Už jsem řekla, že všichni jsme si sousedy. Lhostejno, že bydlíte několik set metrů vzdáleně. Ve městě za sousedy považujete jednotlivce žijící ve vaší bezprostřední blízkosti – o patro níž, o patro výš, ve vedlejším bytě nebo domě.
Soused František tedy je bezprostředním sousedem, ne sice mým ale shodou okolností mé sestry. Je to soused, o kterém se člověku může jen snít. Mnozí z nás totiž za vrchol úspěchu sousedění považují bezkonfliktnost a respekt soukromí toho druhého. Soused František je nejen báječný člověk, je to také vášnivý chovatel včel, zahrádkář, pěstitel, kutil a typově muž, který je na pokraji vyhynutí, tedy ten, co si umí poradit se vším a je vždy ochoten pomoci. S mou sestrou sousedění za ta léta vyladili k dokonalé harmonii. Své specifické koníčky totiž nejen respektují, ale také se příkladně dělí o všechny naturálie s nimi spojené. Takže na podzim uvidíte, jak se přesouvají zásilky koňského hnoje na sousedovu zahradu, v létě zelenina zase putuje přes plot k sestře, ovoce sezonně sem a tam, a jako bonus pravidelný přísun medu.
Jediný mráček na sousedském výslunní by mohl být fakt, že sestra je zaměřena primárně na pečování o svou chlupatou faunu. Geny byly spravedlivě rozděleny a ty týkající se flory jsou zase mojí dominantou. Soused František je však velmi, ale velmi multifunkční. Na zahradě je ho vidět kmitat od kuropění do soumraku bez ustání, neustále objevuje nové typy rostlinek ať okrasných či poživatelných.
A moc rád by své poznatky sdílel. To je ovšem v případě mé sestry, která svůj hřbet ohne a k pečování záhonků zaklekne jen několikrát do roka, právě ve chvíli, kdy plevel vítězí na celé čáře, v podstatě nemožné. Zkoušel to opakovaně, dokonce i sadbu rajčat k celoročnímu omlsávání poskytl, když však viděl, že vítanější jsou dodávky nasbíraných plodů přes plot a nebohá rajčátka na keříku zůstala nesklizená až do jara, od dalších snah upustil.
O to víc si v botanických tématech rozumíme spolu. František je poctivým předplatitelem časopisu Zahrádkář a nepromarníme příležitost pohovořit o přírůstcích, kultivarech a klidně i o stavu vypasenosti mšic drancujících naše výpěstky.
Směnný obchod tak probíhá i ve vzdálenějších sousedstvích. On mě med, já jemu sklenice, on mě sazeničky rajčat, já jemu, pro něj neznámý, medonosný keřík.
Doporučila jsem mu ořechokřídlec (Caryopteris x clandonensis), který svými fialově modrými květy láká čmeláky, včely a motýly od druhé poloviny léta do začátku podzimu, tedy v době, kdy toho již pro bzučilky tolik nekvete a zároveň je velmi dekorativní. V dnešní době jeho obliba velmi stoupá a existuje již mnoho kultivarů, včetně těch barevně atraktivních. Za zmínku stojí např. ´White Surprise®´, jehož listy jsou bohatě krémově bíle panašované, tím pádem je kvetení na pozadí světlejších listů výraznější, forma keře je velice kompaktní a o něco hustší. Oproti tomu bohatě žlutozelené panašování listů při okrajích má kultivar ´Summer Sorbet´. Kombinace žlutozelených listů a modrých květů je velmi poutavá a dokáže rozzářit i první chladné dny podzimní zahrady. Listy jsou vonné a oproti jiným žlutozeleným odrůdám velké a bohatě pokrývají celý habitus rostliny. Dalším je ´Worcester Gold´, tento kousek se pyšní úzkými jasně vybarvenými listy nápadně žlutozelené barvy se stříbřitě nazelenalým rubem, při dotyku jsou aromatické.
Správná sklizňová zralost nastává zpravidla při snadné odlučitelnosti stopky od větévky. Jsou však odrůdy u kterých to neplatí, potom se hodnotí ostatní znaky: barva jadérek, vybarvení slupky a i větší propad plodů za bezvětří.