První se prozradily třešně. U nás ve vsi je jeden strom, plodící krásné, veliké třešně, které jsou lahodné od chvíle, kdy zčervenají snad studem, že jsou úplně první široko daleko. V době, kdy pod tíhou svého prvenství zrudnou do vínova, plné šťávy a prosté bílkovinných obyvatel, nedá se od nich už odtrhnout.
Na nějaký čas i družinky domorodců běžně štěbetajících o novinkách, které se udály za těch několik hodin, co se neviděli, přesouvají jakoby mimoděk z obvyklého stanoviště u obchodu právě pod třešeň.
Ruce v pravidelných intervalech vystřelují nad hlavu, zásobujíce pusy, které stíhají mluvit a přežvykováním třídit sladké sousto od pecek.
Když začne dozrávat třešeň, je to něco jako startovní výstřel. Na bloky zakleknout hospodyňky, kterým se v očích zračí podivný lesk, věstící jen to, že dalších několik týdnů s nimi nebude řeč na jiné téma než zavařování, kompotování, sušení…. Další, kdo vystřelí, jsou v tuto dobu na život a na smrt největším nepřítelem hospodyněk – špačci, kosi a slimáci.
Špačci jsou dokonale organizovaný gang, který mi trochu svou svolávací akcí připomíná svolávání Hoštického babského FBI z trilogie Slunce, Seno…Hospodyňkám se podlamují kolena. Vědí, že stačí jedno hvízdnutí, nebe se zatmí, strom zčerná a do pár minut mají sklizeno.
Podobně tak jahody, které jdete láskyplně zalít, těšíte se z červenajících se plodů a za pár hodin se vrátíte k úrodě obalené slimejším slizem s každou jahodou provokativně nakousanou.
Když máte ale štěstí a domácí úrodu od plžů uchráníte, opasou jí děti. Nevěřila jsem svým očím, kdy roční synek, čerstvě širokorozchodný chodec, intuitivně nabral směr, přelezl překážky a usídlil se v jahodách netuše, že ho čeká první životní přecpání k prasknutí.
Tyto dny se v podstatě jedná o takový pozvolný rozjezd, o ladění formy, nastavení laťky (rok od roku vyšší, balancujíc na hraně lidských možností), do jakých výšin se v následujících týdnech chceme dostat. Není snad příliš ambiciozní stát se zavařovací Bohyní?! 
Sytě zelené polštáře plamenek (floxů) dokážou zjara rozzářit každou skalku, suchou zídku či záhonek u domu pastelovými barvami. Rozkvetly také v květnovém Zahrádkáři roku 2013.
Třešeň na zahradě má naše sympatie. Třešně výtečně chutnají, osvěžují šťavnatostí. Košík třešní z vlastní sklizně těší i kvůli jejich ceně v obchodě.
Třešeň pokládají někteří znalci za domácí evropský druh, jiní za její pravlast považují Asii. Všeobecné oblibě se těší hned z několika důvodů.
Zejména u teplomilných druhů zeleniny dochází v časném jarním nebo v podzimním období k mrazovému poškození a to již i při nízkém poklesu teplot pod bod mrazu.
Koncem měsíce vysazujeme v teplejších oblastech a podle vývoje počasí hlíznaté květiny, z nichž zejména jiřinky (Dahlia) krášlí zahradu po celé léto až do prvních podzimních mrazíků. Pokud chceme kvetení jiřin uspíšit, můžeme je přirychlit v teplejších podmínkách v květináčích.
