Ten samý den, jen o pár hodin později, jsme se sešly v Mexico střed neboli na zahrádce místní hospůdky u zaslouženého, krásně oroseného žejdlíku piva.
Pro běžného člověka – obvyklý večerní odpočinkový akt, nehodný zmiňování. Pro matku na mateřské dovolené – svátek.
Po mnoha a mnoha měsících jsem spočinula sama bez kočárků, plínek a flaštiček u „malé desítky“ místo bylinkových protinadýmavých čajů. Hlava se mi nemusela točit kolem své osy rychlostí vrtule vrtulníku (i když točila… zvyk je zvyk) a já si vzpomněla na dříve populární dvojstránku ( kterou mi děda kdysi z bezpečnostních důvodů vytrhával) jediného vzdělávacího časopisu pro dospívající- Bravo. Jmenovala se Tenkrát poprvé…pamatujete? 🙂
Usmívala jsem se, protože jsem se cítila úplně stejně, byť přesnější název by v mém případě zněl: Znovu poprvé.
Neexistuje totiž vděčnější tvor na Zemi (vážně, dokonce ani pes ne…) než jsou maminky, které znovu okusí, co znamená mít chviličku jen pro sebe.
No a takhle vzácnou chvíli jsme se stejnými pocity prožívaly s Marťou, která přicházela se stejně zářivým pohledem a z dálky už halekala: hurá!!!; spěj!!!! Tak jsme si po tom horkém dni připily na chvilku svobody lahodným pivem a bavily se se sousedy v souvětích, pečlivě okleštěných o citoslovce .
Malé pivo vyrobí po dlouhé abstinenci stejnou službu, jako u lidí v tréninku tři a více plnohodnotných kousků. Tak jsme se smály a smály se že se smějeme a pak tomu všemu dokola do chvíle, kdy došlo na téma „jahody“.
Zajímala jsem se jaké péče se jim během odpoledne dostalo. Zahradnické geny prostě nezapře ani nirvána způsobená všemi výše popsanými vlivy.
Marťa bezstarostně mávla rukou a pravila, že sazenice jsou v pohodě. Byly stále v transportním balení uzpůsobené velikosti kočárku ve které si je přinesla. Polka jsem naprázdno, vykulila oči a v mžiku vystřízlivěla. Situaci nepomohla ani spontánní poznámka jejího muže, který suše procedil, že její zahradničení už dávno vešlo do dějin tím, že utrápí i gumový kaktus.
Probudila se ve mě matka lvice, i když tentokrát směřovaná do oblasti flory. Po krátkém nelítostném vyjednávání Marťa opustila místečko u stolu plném zábavy a poslušně klusala vyplnit zbytek chvíle klidu zahradničením. Za zanedbání péče si vysloužila podmínku pravidelného reportingu o poskytované péči a hrozbu možného odebráním v případě prokázaného týrání. Holt zahradničení je řehole, nic není zadarmo….
Tak ať nám to roste, holky!!!
PS: upozorňuji, že jména zde zmíněných osob nejsou náhodná natož smyšlená! Marťa je skutečná mexičanka, z masa a kostí, báječná maminka, skvělá kamarádka v časech dobrých a opora v dobách zlých. Jediná drobná skulinka v její téměř dokonalosti je zahradnická lehkovážnost, která Ti Marťo, máš to tu zpečetěné černé na bílém, nebude tolerována! 🙂
Blog M³ aneb mateřská mexické matky Jednoho neobvykle, až plavkovitě teplého dubnového dne jsem zaujala pozici klečmo, vyzbrojená rýčem, hráběmi a ručním kultivátorem a začala připravovat záhon.
Blog M³ aneb mateřská mexické matky Jaro, vesnice, dům, zahrada, děti… za tím vším je automatické rovnítko a po něm ten nejsladší výsledek – jahody.
Koncem měsíce vysazujeme v teplejších oblastech a podle vývoje počasí hlíznaté květiny, z nichž zejména jiřinky (Dahlia) krášlí zahradu po celé léto až do prvních podzimních mrazíků. Pokud chceme kvetení jiřin uspíšit, můžeme je přirychlit v teplejších podmínkách v květináčích.
