
Jahodění
9. 5. 2018Blog M³ aneb mateřská mexické matky Jednoho neobvykle, až plavkovitě teplého dubnového dne jsem zaujala pozici klečmo, vyzbrojená rýčem, hráběmi a ručním kultivátorem a začala připravovat záhon.
Blog M³ aneb mateřská mexické matky
Jaro, vesnice, dům, zahrada, děti… za tím vším je automatické rovnítko a po něm ten nejsladší výsledek – jahody.
Kdo by dětem nedopřál tu voňavou, šťavnatou pochoutku, kterou si i ti nejmenší brzy samy chodí trhat a mlsat přímo ze záhonu, nedbaje odstínu červené a vrzání hlíny mezi zoubky? Je to úlovek, který stojí za každodenní kontrolu, kolik sladkých jahod stihlo za těch pár prospaných hodin dozrát.
Tato fáze už vykouzlí úsměv i maminkám, které sklízí dvojí úrodu – vlastnoručně vypěstované, kvalitní plody a hrdost nad vynalézavostí potomků – sběračů.
Abychom se dočkali bohaté úrody, je třeba hromada nepopulárních činností. To máte: zrýt záhon, odplevelit (pořádně!!!), uhrabat, hodit si mincí zda položit černou fólii či nikoli, sadbu vysadit, řádně zalít a těšit se.
Precizní příprava půdy, dostatečná výživa a pravidelná zálivka tvoří polovinu úspěchu na cestě za bohatou sladkou úrodou. Jahodník je relativně náročný na dostatek živin (převážně dusík). Přestože nejsem „IN“ tzn. zarputile přesvědčená bio matka, na své zahrádce se minerálním hnojivům vyhýbám. Při letošním „refreshi“ jahodového záhonu jsem použila kompost vlastní výroby podle utajované receptury (koktejl smíchaný z darů od vlastních slepic a králíků dozdobený tím nejlepším, co zbylo ze zahrádky a to všechno s láskou zfermentované a naservírované mladým rostlinkám). Kdybych se byla bývala rozhodla pro hnůj (ideálně bio koňský přímo z rodinných zdrojů vzdálený od mého jahodového stanoviště jen dvě ulice, tzn. půl vesnice), musela bych se byla bývala do této činnosti pustit zhruba o půl roku dříve.
Poslední měsíc roku, necelých 50 hodin průměrného slunečního svitu čili asi 2 % celoročního úhrnu, teplota půdy směřuje pod nulu. Ale také slunovrat, Vánoce, někdy i na sněhu.