
Naprostá většina z 26 tisíc popsaných druhů rovnokřídlého hmyzu je teplomilná a v nejpestřejším zastoupení obývá tropické a subtropické oblasti. Na území České republiky zasahuje jen 97 druhů. Nabízíme výběr několika z nich.
Jednou z našich největších kobylek, která dosahuje velikosti až 8 cm (měřeno s kladélkem), je kobylka zelená (Tettigonia viridissima). Jedná se o druh hojný všude v nížinách, vč. velkých měst. Většinu svého života však tráví vysoko v korunách stromů, a tak se s ní lidé běžně nesetkávají. Kdo zná její hlasitou stridulaci, uslyší ji při červencové nebo srpnové podvečerní procházce prakticky všude.
Podobně velký druh, který však není jednobarevně zelený, ale drobně tmavě skvrnitý, je kobylka hnědá (Decticus verrucivorus). Vyskytuje se na travní vegetaci od nížinných stepí po horská rašeliniště, ale je mnohem vzácnější. Zajímavé je, že v dávných dobách byla využívána v lidovém léčitelství k vykusování bradavic. Při zakousnutí do bradavice kobylka vypouští obranný sekret, který je plný trávicích enzymů. Ty bradavici poleptají a zabrání jejímu dalšímu růstu.
Hojným stromovým druhem je svěže zelená kobylka dubová (Meconema thalassinusm), která dosahuje rozměrů pouze do 2 cm. Tato kobylka občas za teplých letních večerů zalétá otevřenými okny do bytů, kam je přilákána světlem. Protože nemá stridulační aparát, který by umožňoval vydávat hlasité zvuky, samečci využívají „náhradní řešení“. Usadí se uprostřed dobře rezonujícího listu stromu a klepou do něj zadníma nohama. Jejich „bubnování“ je slyšet i na několik metrů.
Z ekologického hlediska je zajímavým druhem kobylka křídlatá (Phaneroptera falcata), která se ještě v devadesátých letech minulého století vyskytovala pouze na jižní a střední Moravě. Koncem století se však začala intenzivně šířit a dnes se jedná o běžný druh v nížinách a pahorkatinách také na celé severní Moravě, stejně jako na většině území Čech. Takto rychlé šíření kobylce umožňuje její schopnost dalekých přeletů. Důvodem šíření je zřejmě kombinace několika faktorů, zejména však oteplování klimatu.
Největší z našich kobylek je kobylka sága (Saga pedo), která se vyskytuje pouze na několika stepních lokalitách jižní Moravy. Tato kobylka je zcela bezkřídlá a dosahuje velikosti přes 11 cm. Jedná se o dravý druh, který je schopen ulovit prakticky jakýkoliv jiný hmyz, ale i mláďata ještěrek. Oblíbenou potravou kobylky ságy jsou kudlanky nábožné (Mantis religiosa). Při neopatrném uchopení do ruky kobylka sága snadno prokousne pokožku a způsobí krvácející ránu.
Cvrčky poznáme od kobylek snadno. Kobylky mají většinou stranově zploštělé tělo, ploché kladélko a jsou velmi často zelené. Cvrčci mají tělo až na malé výjimky válcovité, kladélko vždy jehlovité a žádný z našich druhů není zelený. Co se týče koníků, jsou celkovou stavbou těla podobní cvrčkům, jen pro ně neplatí jehlovité kladélko, které mají koníci ploché, podobné jako kobylky.
Nejznámějším druhem cvrčka, který také vystupuje příbězích o Ferdovi mravencovi, je cvrček polní (Gryllus campestris). Má nápadně černou velkou hlavu a červeně zbarvené vnitřní strany zadních stehen. Samečci cvrčků polních obývají podzemní nory. Před jejich vchodem obvykle hlasitě cvrkají a lákají k sobě samičky. V minulosti byl cvrček polní hojným druhem rozšířeným prakticky po celém území České republiky. V 60. až 70. letech 20. století však na mnoha místech podlehl intenzifikaci zemědělství (zejména rozorávání mezí) a plošnému ošetřování polních kultur pesticidy. Např. na severní Moravě se stal charakteristický květnový až červnový cvrkot cvrčků minulostí. Zůstala tady jen jediná izolovaná populace v podhůří Jeseníků.
Mezi cvrčky řadíme také krtonožku obecnou (Gryllotalpa gryllotalpa). Krtonožka, která dosahuje velikosti až 5 cm, žije v pozemních norách a zajímavostí je, že hlasitou, ale ne příliš libozvučnou stridulaci vydávají jak samci, tak také samice.
Nejmenším druhem rovnokřídlého hmyzu na českém území je kuriózní cvrčík mravenčí (Myrmecophilus acervorum). Dosahuje velikosti pouze 2–3 mm, zcela ztratil křídla a uchýlil se do podzemí mravenčích hnízd. Tady pobíhá mezi mravenci a živí se zejména zbytky jejich potravy.
Z koníků se v České republice vyskytují pouhé dva druhy, oba jsou však velmi zajímavé. Koník skleníkový a koník jeskynní (Troglophilus neglectus), který byl v Česku objeven teprve na počátku tohoto století. A to prakticky zároveň na dvou místech – na severu Moravy a na severozápadě Čech. Na obou místech se však vyskytuje na nepřirozených biotopech, buď ve starých opuštěných štolách, nebo ve starých vojenských pevnostech z II. světové války. V původních jeskynních systémech koník jeskynní nikdy zjištěn nebyl.
Foto autor
Pořídíme-li si živý jehličnan v kontejneru s úmyslem využít ho jako vánoční stromek, je důležité ho postupně přivykat na teplejší prostředí, pravidelně ho zalévat a rosit. Také povánoční návrat do venkovních podmínek musí být pozvolný.