Vrtalo mi hlavou, jak se (podle Karla Jaromíra Erbena) dává kohoutovi česneku. Jestli po stroužcích, nebo po plátcích. A náhodou jsem štědrodenní radu z Kytice mohl vyzkoušet.
Kohouta sice nemáme, ale vlastně máme. Někdy před měsícem přijelo auto, vystoupil chlápek, z kufru vytáhl pytel, vysypal kohouta a ujel. Takhle to vylíčili sousedi.
Pytel tam ležel, kohout se zabydloval za plotem. Postavil jsem tam štafle a přikryl jsem je plastovou plachtou, aby se schoval, až bude sněžit.
Nikdo ho nechtěl:
Kohouta máme, rvali by se, řekl jeden.
Když jsme měli kohouta, soused si stěžoval, že řve, omluvil se druhý.
Obraťte se na obecní úřad, mají zákonnou povinnost postarat se o něj, poradili mi ve stanici pro divočinu.
Starostka se rozesmála, toho nikdo nebude chtít.
To musí být zlý kohout, komentoval příběh opuštěnce veterinář a zeptal se mě, zda je to vlašák. Jo vy neznáte plemena, hodnotil pak moji odpověď.
Asi to je vlašák, vygoogloval jsem si. Stříbrný.
Hoj, ty Štědrý večere, ty tajemný svátku, cože komu dobrého neseš na památku?
Pak nám svitla naděje. Jo, hoďte ho za plot, pravili manželé senioři ve vzdálenější vsi se zahradou plnou drůbeže i větších zvířat.
Přišli dva sportovci, že kohouta chytí. Zavlekl je do trnitého houští. Než se z něj vymotali, pyšně si vykračoval po cestě zpátky na svůj štafl. Mladíci ovšem odložili deky a vzali do rukou klacky. Tak jsme hodili ručník do ringu. K čemu by nám nebo někomu byl polámaný kohout někde v poli, představovali jsme si.
Aby mě netížilo svědomí, přistavil jsem k plotu cosi dřevěného, oboustranně zavíracího i otvíracího. Říkám tomu kukaň. Opatřil jsem vnitřek bidlem o průměru 4 až 5 cm, podle internetové rady.
Náš pták ovšem spí na větvičce slivoně mirabelky sotva poloviční tloušťky, zato více než tři metry vysoko. Moje bidlo ve skříňce je asi metr nad zemí, navíc na naší straně plotu. Stěží mu dá přednost. Už mrzlo, někdy tu dost fouká. I tak mám svědomí čistší.
Pírko chodí spát po třetí odpoledne. Ani ne za dvanáct hodin začíná kokrhat.
Po ránu, poté, co na Dvojce politologové probírají nejnovější události, uhněteme kohoutovi kouli z rohlíků či chleba s trochou kukuřičného šrotu, přidáme slunečnicová semena, rozdrcené skořápky. Vodu spouštím za plot v kyblíčku na provázku. Sousedé nosí kohoutovi pšenici a taky vodu z druhé strany, z cesty.
Zpátky k Erbenovu česneku: Začal jsem svůj pokus s plátky a udělal jsem dobře. Až ty nejmenší sezobl. Takže ani stroužek, ani plátky.
Česneku dávejte kohoutům na Štědrý den – po ždibcích.
Drobní zemní savci žijí v zahradách skrytě. Prozradí je výhrabky, nory, někdy i poškozené rostliny. Často je spatříme až v pasti nebo je přinese kočka.
V tuzemských zahradách a sadech se brkoslav objevuje jen v některých letech. Zimní přílet hejn těchto ptáků závisí hlavně na úrodě plodů v jejich domovině.
Koncem měsíce vysazujeme v teplejších oblastech a podle vývoje počasí hlíznaté květiny, z nichž zejména jiřinky (Dahlia) krášlí zahradu po celé léto až do prvních podzimních mrazíků. Pokud chceme kvetení jiřin uspíšit, můžeme je přirychlit v teplejších podmínkách v květináčích.
