Na podzim se plšík ukryje v kořenech či dutině. Probudí se na jaře. Během zimy se obejde bez potravy a vody; tep se mu zpomalí, jeho teplota klesne k nule.
Při kontrole a čistění ptačích budek vyvěšených při okrajích lesních porostů se mi nejednou přihodilo, že po jejím otevření jsem v ní nenašel ptačí hnízdo, ale byla celá vyplněna suchým listím. Když se mi to stalo poprvé, v domnění, že se v ní usídlily myšice, jsem chtěl výstelku vyházet. Sotva jsem se jí však dotkl, vyběhl z budky malý, světle rezavý tvoreček s velkýma černýma očima a s ochlupeným ocáskem – plšík lískový. Vyšplhal po stromě o něco výš, schoval se za kmen a čekal, co bude dál. Nedělo se nic, budku jsem mu přál a dal jsem mu sbohem.
Plšíka lískového můžeme překvapit na zrající třešni
Kromě různých dutin a ptačích budek může plšík k výchově mladých použít i vlastní hnízdo, vybudované ze stébel trav, jen s malým otvorem po straně. Většinou mezi větvemi hustého křoviska a poměrně nízko nad zemí. Samička mívá obvykle dva vrhy za rok po třech až pěti mláďatech.
Plšík je známý zimní spáč. K tomuto účelu si buduje kulovité hnízdo z trav někde na suchém místě na zemi nebo těsně nad ní, mezi kořeny stromu nebo v nízko položené dutině stromu. Ke spánku uléhá koncem října a probouzí se až v dubnu. V té době se musí obejít bez potravy a vody, jeho tep se zpomalí a teplota klesne až téměř k nule.
Měl jsem jednou příležitost zastihnout plšíka uprostřed zimy, tedy v době jeho hlubokého spánku. Zcela náhodně jsem tehdy zabloudil k partě lesních dělníků, provádějících probírku. Právě porazili napůl vyhnilý pahýl staré borovice. Bylo v něm několik částečně vyhnilých strakapoudích dutin, a z jedné z nich vyčníval chumáč tenkých stébel.
Ze zvědavosti jsem vylomil zchátralý bok dutiny a zjistil jsem, že to nebyla stará výstelka ptačího hnízda, ale poměrně pevná, z trávy upletená koule. Když jsem ji opatrně rozevřel, objevila se malá, chlupatá, rezavá kulička – spící plšík! Pěkně stočený do klubíčka s hlavou přitisknutou k bříšku a přikrytou tenkým chlupatým ocáskem. Vypadal jako mrtvý – studený, ztuhlý, ani se nepohnul.
Věděl jsem však, že v teplých rukách by se brzy začal probouzet, proto jsem ho raději vrátil zpět do jeho pelíšku, vhodnou prohlubeň pod jedním z okolních pařezů důkladně vystlal listím a do ní jsem ho pak uložil i s jeho postýlkou. A popřál mu sladké sny o velké hromadě lískových oříšků!
Kde jinde bychom plšíka lískového zastihli spíše než na lískových oříšcích
Náhodně můžeme plšíka navečer přistihnout na lískových keřích v době zrání oříšků. Během dne však jen v případě, že nám vyskočí z ptačí budky, nebo pokud máme zahrádku u lesa, můžeme ho při sběru rybízu vyplašit z jeho hnízdečka umístěného ve spleti větví. Někdy se i zastaví a vypoulí na nás své velké oči, svědčící o nočním životě.
Během jednoho mého putování po našich pohraničních horách jsem měl možnost seznámit se i s jeho větším příbuzným. Schoval jsem se tehdy před deštěm do malé dřevěné chaty patřící k blízké lesní školce. Rychle se blížil večer, déšť neustával, a proto jsem se na malé půdičce na troše sena uložil k spánku. Probudilo mě cupkání a škrábání někde přímo nad mou hlavou. Když jsem tam posvítil baterkou, spatřil jsem několik jako malá veverka velkých, šedě vybarvených chlupatých tvorečků s dlouhým huňatým ocáskem a výraznýma očima.
Plch velký
Byla to rodinka plchů velkých. Příliš se mě nebáli. Spíše jen zvědavě poulili své velké černé oči. Holá ouška měli nastražená kupředu a čile pohybovali dlouhými vousky. Teprve když jsem se snažil k nim více přiblížit, rozeběhli se na všechny strany. Obratně šplhali po trámech i prkenné stěně a v několika okamžicích zmizeli v temných koutech.
V Česku se plch velký vyskytuje jen místy v hornatých lesích, ale podle literatury je možné se s ním setkat i v Praze na Petříně. Živí se převážně rostlinnou stravou, přes léto různými pupeny a na podzim olejnatými plody: žaludy, bukvicemi, lískovými oříšky a různými semeny.
Vypouklé oči plcha velkého svědčí o jeho nočním životě
Je jako všichni plši známý spáč. Zimní období přespává ve stromových dutinách, a probouzí se až někdy v květnu. Proto potřebuje před zimou nashromáždit co největší množství tuku, aby tak dlouhou dobu vůbec přežil.
Kromě uvedených dvou druhů plchů jsou v České republice místy, i když jen velmi vzácně, k zastižení další dva – plch zahradní a plch lesní. Obývají podobná území, řídké prosvětlené lesy, živí se olejnatými plody a semeny, mladé vyvádějí v různých dutinách, nebo si staví kulovitá hnízda z trávy. A také mají na svědomí občasné škody v lesních chatách. Oba jsou stejně jako ti předešlí zimní spáči.
Plch zahradní je o něco menší než plch velký, ale je barevnější, s černou páskou přes oko a pod uchem. Lesní je větší než plšík lískový, a má huňatější ocásek.
Foto autor
Obrovské množství organismů, ať už jde o nejrůznější mikroorganismy nebo nejrozmanitější bezobratlé živočichy, žije v půdě. V její svrchní vrstvě najdeme vedle hmyzu řadu dalších živočichů.
Naprostá většina z 26 tisíc popsaných druhů rovnokřídlého hmyzu je teplomilná a v nejpestřejším zastoupení obývá tropické a subtropické oblasti. Na území České republiky zasahuje jen 97 druhů. Nabízíme výběr několika z nich.
Je-li teplo, rostliny schované pod chvojím začínají růst a vytahovat se. Navíc hrozí nebezpečí rozšíření plísní. Pod chvojím se také schovávají hlodavci. Proto za teplého počasí chvojí nadzvedneme a větráme.
plch v domě je škodná, hryže izolaci ve stropě nebo ve střeše, dělá rámus a nepořádek a když mu zatarasíte přístup, vyhlodá i díru do prkna.
super článek
Včera jsem na zahradě objevil plšíka lískového,je nádherný,udělám mu hnízda a budky,jinak tam má hodně úkrytů