
Jak pěstovat rajčata v nádobách, které odrůdy lze doporučit
30. 4. 2022Rozhodnutí pěstovat rajčata pro rodinnou spotřebu podporuje i sortiment odrůd, které dobře plodí v nádobách na terasách a balkonech.
Někdo se olizuje, když slyší slovo steak, jiný při slově rajče. Ten první bude trochu zklamaný, toho druhého steaková rajčata nadchnou.
Steaková rajčata jsou svým vzezřením rajčata obyčejná, nechutnají po mase, liší se však strukturou plodu – bobule. Mají v ní více přepážek, méně šťavnatého „míšku“, obyčejně i semen.
Z tohoto uspořádání vychází pojmenování. Mají více masa, jsou tedy steaková. Chutí jsou spíše nenápadná, nejsou výrazně kyselá, ani sladká, ale jsou to skrz naskrz chutná rajčata. Obyčejně bývají větší, mnohdy mají i více než 0,5 kg, pěstují se v živých barvách; v bílé, žluté, oranžové a až téměř černé.
Velké plody potřebují ke svému vývoji a zrání více tepla, živin a času než třeba koktejlová rajčata. Takže výnosem jsou srovnatelná, ale z hlediska časnosti sklizně ne. Proto začínám s jejich výsevem po polovině února, když půjdou do skleníku či foliovníku. A na začátku března pro venkovní výsadbu. Stupické či Start F1 mohou zůstat v sáčku o 14 dnů déle.
Z vlastní zkušenosti vím, že mi spíše dozrávají pěstovaná v kbelíku (40 l) než v záhoně, ve volné půdě. Je to nejspíše tím, že nádoby mám na jižní straně chaty, kam se přes den opírá slunce. Rajčata zůstávají zahřátá i v noci.
Také jsem si vyzkoušel, že těmto rajčatům svědčí trochu jiné pěstování:
Steaková rajčata rostou dobře na spirále, vyvazovaná do provázku (dva provázky s uzlíky po cca 15 cm, rostlina se provléká skrz tahle oka). Ačkoliv jsou hodně velká, nepadají z rostlin, neutrhnou se vlastní tíhou před sklizní.
Potíž je s plody, když prší. Rády praskají. Pak se musí dosti rychle zpracovat, aby od prasklin nezahnívala.
Steaková rajčata používám na vše jako jiná rajčata. Výhodou bývá, že například plátek rajčete v housce se sekanou nerozmáčí ani pečivo, ano masovou náplň.
Podobně jako keříčkové odrůdy Šejk a Zyska zpracuji i tato velká rajčata do kečupu. Spařím je, oloupu, nakrájím a steriluji ve skleničkách pro další vaření nebo pečení.
Směs sterilovaných rajčat obohacenou listy bazalky doma používáme rozmixovanou na dobrou pizzu.
Mám rád rajčatový salát: jen rajčata, jemně nakrájená cibule Globo, trocha pepře, soli, možná i cukru, octa. Posolené kousky pustí šťávu, po odležení a vychlazení mohu takový salát mít s chlebem nebo pečivem k večeři.
Foto autor
Broskvoně plodí na jednoletých výhonech, zatímco starší obrost postupně odumírá. Snahou je proto vypěstovat pevné korunní větve s bohatým plodonosným obrostem a volnou kotlovitou široce rozevřenou korunu bez středového hlavního výhonu.
Pěstuju rajčata v 570 mnm. Donedávna jsem se pěstování biftekových rajčat vyhýbal. Plísni bramborové neodolné odrůdy u mne podléhaly nákaze jako první, takže se stalo pravidlem, že jsem je někdy ani neochutnal, protože, jak je řečeno v článku, jsou obvykle pozdější. S vývojem PhR, tedy plísni bramborové odolných odrůd jsem ale totálně změnil názor. A loňský opravdu podařený rok je všechny „vyrobil“ velice ňam ňam. Mám stupnici od 1 do 10, ta nejhorší byla 7.
K článku bych rád dodal, že tahle rajčata není dobře přelévat. Dostanete sice větší, ale zato méně chutné plody. Rovněž jsou nejvíc náchylná na suchou hnilobu, tedy nedostatek vápníku. A to celkem nezávisle na obsahu vápníku v půdě. Příčinou jsou vysoké teploty půdy (nad 32°C), protože pak kořeny ztrácejí schopnost vápník přijímat. Sázejte je tedy kořenovým balem tak, aby směřoval k severu, takže si budou půdu zastiňovat (pokud sázíte šikmo). Ostatně tohle neškodí ani jiným odrůdám.
Z vyzkoušených PhR odrůd bych doporučil hybridy Crimson Crush, Crimson Blush, Honey Moon (velmi sladké), Mountain Merit, keříčkové Defiant a Galahad, Oh Happy Day.
Z nehybridních pak mohu za poštovné nabídnout semínka Mountaineer Pride a Mountaineer Delight.
Letos budu zkoušet i oranžové Gourmansun F1.
Některá PhR semínka jsou u nás k dostání, další objednávám z Německa.
PhR odrůdy není třeba postřikovat a plodí až do zámrazu, i když plíseň udeří silně.
Mlask, za mě už je pár let jedním z favoritů Black von Tula, z relativních novinek Crimson Crush, ze žlutých neodolám Summer Cider, přestože žluté obecně zrají později jeho chut je božská. Mě se proti praskání dost osvědčil hydrogel, a to nejen do pytlů, kde tím řeším zalévání ca 1x týdně jak se dostanu na zahradu, ale i na záhonu. Zjistila jsem, že odměrka hydrogelu při výsadbě pod rajče skvěle reguluje vláhové výkyvy při přívalových deštích či naopak extrémních vedrech. Mnohem méně mi praskají i poměrně náchylné odrůdy. ps. Pane Dvořáku vaše články mě moc baví, stejně jako já rád experimentujete a pěstujete „kde co“k zakousnutí, děkuji za inspiraci