Když rostlinám chybí vápník, strádají plody i listy
31. 8. 2021Rostlina nezbytně potřebuje ke svému růstu, vývoji a dobrému zdravotnímu stavu vápník. Nedostatek tohoto biogenního prvku vede k různým poruchám.
Kolumbus objevil papriku na Haiti. Na zahradě ji můžeme objevit i my a po svém – jako druh velmi cenné teplomilné zeleniny, který také zvládneme pěstovat.
Píše se rok 1492 a Kryštof Kolumbus v dobré víře, že našel novou cestu do Indie, přistává na ostrově Haiti. Zde objevuje neznámou rostlinu, která mu svou pikantní ostrou chutí připomíná tak ceněný pepř.
V domnění, že se jedná o příbuznou rostlinu, pojmenovává tento nový druh španělským pimienta, což neznamená nic jiného než právě pepř. Nový druh přiváží do Španělska, ale s velkým úspěchem se hned nesetkává.
Zpočátku pimienta zaujme pouze jako okrasná rostlina. Obchodními cestami však doputuje do Osmanské říše a Indie, kde se stává hitem.
Turci na svých válečných taženích přivážejí rostlinku na území dnešního Maďarska.
Plodina tu zdomácní – stává se součástí téměř všech pokrmů a symbolem jedné z nejlepších kuchyní se světě. A také získává své slavné pojmenování: Maďaři přebírají ze srbochorvatštiny její název – paprika.
Z Maďarska se paprika rozšířila do celé střední Evropy a také na území Moravy a Česka.
Největší rozmach zažívá paprika až v 19. století, kdy byly vyšlechtěny první nepálivé odrůdy. Na území Česka se začala pěstovat paprika až po druhé světové válce.
Paprika vyniká svou nutriční a dietetickou hodnotou. Má velmi nízkou energetickou hodnotu (jen kolem 28 kalorií na 100 g) a vysoký obsah vitamínů a minerálů. Obsahuje mnoho vitamínu C (100–200 mg na 100 g). Je to třikrát více, než obsahují pomeranče.
Už jedna paprika dokáže pokrýt celodenní potřebu vitamínu C. Hlavně červená paprika obsahuje hodně vitamínu A (jako karotenoidy) a vitamin E (tokoferol). Z minerálních látek obsažených v paprice je významný poměrně vysoký obsah hořčíku a draslíku. Ostrou chuť pálivým paprikám dodává alkaloid kapsaicin. Papriky jsou bohatým zdrojem antioxidačních látek a pomáhají tak předcházet mnohým civilizačním onemocněním.
Paprika setá (latinsky Capsicum annum) pochází ze stejné čeledi jako rajče, tabák nebo lilek. Je to teplomilná rostlina, kterou ničí teploty už těsně pod 0 °C.
V českých podmínkách se pěstuje jako jednoletá plodina, ale ve své domovině je to víceletá až vytrvalá rostlina. Tvoří velmi mělký, kolovitý kořen. Stonek je mnohonásobně větvený. Před rozvětvením se obvykle tvoří květ a list. Listy jsou vejčité, květy bílé barvy.
Plodem je bobule ze silnou stěnou (2–10 mm). Tvar a barva plodu je závislá na odrůdě a má nespočet variací.
Paprika je citlivá i na nedostatek světla a vláhy. V tom případě jí zpravidla opadávají květy a zpomaluje se vývoj a růst. Optimální teplota pro růst je 22–25 °C, při teplotě okolo 8 °C se růst zastavuje. Průměrná roční teplota v místě pěstování by měla být kolem 9 °C. Ideální nadmořská výška je 200 m.
V tuzemských podmínkách se paprika pěstuje vždy z předpěstované sadby.
Vyžaduje lehké půdy s dostatkem humusu. Důležitá je vzdušnost půdy; paprika je náročná na obsah vzduchu v půdě, proto je třeba věnovat pozornost kultivaci.
Nejvhodnějším termínem pro výsev jsou dny kolem 20. února. Vysévá se buď do výsevní misky nebo přímo do sadbovače. Semínka klíčí při teplotě 25–30 °C za 7–8 dní. Při nižší teplotě se doba klíčení prodlužuje.
Po vyklíčení je optimální pěstební teplota 17–21 °C. Mladé rostliny vyžadují dostatek světla, jinak se vytahují. Je nutná pravidelná zálivka a hnojení vodorozpustnými hnojivy.
Z fyziologických poruch se na paprice často vyskytuje takzvaná Ca–deficientní nekróza vrcholu plodu, která je způsobena relativním nedostatkem vápníku v půdě, resp. jeho omezeným příjmem.
Z chorob paprika trpí zejména různými virovými chorobami a půdními houbami. Ze škůdců kazí pěstiteli radost zejména molice bavlníková, roztočík široký a mšice broskvoňová.
Foto archiv
První polovina září je příznivým termínem pro výsevy bílé jarní cibulky, rukoly a dalších salátů pro postupné sklízení mladých lístků.
papriky už v lednu
Vše se řídí tím, kam a kdy budete sázet, raností odrůdy. A zejména podmínkami. Jiné je to doma za oknem, jiné ve skleníku. Únorová sadba je na tom lépe pokud jde o světlo (pokud se jí nepřisvětluje), i těch pár hodin je dobrých, dost toho náskoku lednových výsevů tím dožene.
V zásadě souhlasím s koncem ledna. Na parapetu jim nyní lze levně a dobře přisvítit LED technologií.