Kukuřice cukrová a pukancová je chuťově velmi dobrá, nenáročná na pěstování, přitom je na zahradách vidět poměrně málo. Není to škoda?
Pochází z Mexika a jihozápadních oblastí USA. Vznikla pravděpodobně mutací z kukuřice na zrno. Šlechtěním v USA vznikly v roce 1832 první sladké neboli cukrové odrůdy. Do Evropy se dostala v 70. letech 19. století.
Dozrávající kukuřice cukrová obklopená kvetoucími měsíčky
Pěstuje se pro zrno v mléčné zralosti, které se mrazí, steriluje, případně se mrazí celé klasy. Vařené klasy jsou oblíbenou pochoutkou. Malé klásky s nevyvinutými zrny se pro změnu sterilují ve sladkokyselém nálevu.
Jedná se o jednoletou rostlinu. Většina kořenové hmoty sahá do hloubky 30 cm. Jednotlivé kořeny však mohou dosahovat hloubky i více než jeden metr. Kořeny jsou provazcovité a tvoří se i nad půdním povrchem, kde slouží především ke zvýšení stability rostlin.
Stéblo je plné a dosahuje výšky 0,85–1,50 m. Z kolének vyrůstají kopinaté listy, s velkými pochvami. Listy jsou dovnitř stočené, čímž se snižuje výpar vody z rostliny.
V úžlabí listů ve střední části stébla vyrůstají samičí květenství tvořící klas obalený listeny, ze kterých v době květu vyčnívají světlozelené blizny. Samčím květenstvím je vrcholová lata, která kvete o 1–4 dny dříve, než klasy.
Květy jsou jednopohlavní a jednodomé. Rostliny jsou cizosprašné, opylované větrem. Semeno je obilka nejčastěji žluté nebo bílé barvy. Délka klasu dosahuje 20 cm.
Kukuřice cukrová je teplomilná rostlina. Má však nižší nároky na teplo než kukuřice na zrno, protože se sklízí v mléčné zralosti. Za to je náročná na vodu.
Klíčí při teplotě půdy od 10 °C, mladé rostliny snesou i mráz do –2,5 °C. Půdy jsou nejvhodnější středně těžké, dobře zásobené humusem a živinami. Kukuřice je plodina draslomilná.
Vyséváme od začátku května do sponu 50–70 x 20–25 cm do hloubky 5–8 cm. Můžeme vysévat po dvou semenech a po vzejití vyjednotit.
Abychom mohli co nejdelší dobu sklízet, vyséváme postupně v deseti denních intervalech do poloviny června.
Po vzejití semen je dobré rostliny vyjednotit
Ošetřování spočívá v kypření půdy, přičemž nahrnujeme půdu k rostlinám. Pokud se na rostlinách tvoří více než dvě odnože, vylamujeme je. Rostlina by je nestačila vyživit. Při suchém počasí je vhodná závlaha především od metání do zrání klasů.
Sněť kukuřice je nejznámější chorobou kukuřice. Tvoří velké hálky obsahující černé, zpočátku mazlavé, později prášivé výtrusy.
Kukuřičný klas infikovaný kukuřičnou snětí, která značně snižuje výnosnost
Fuzarióza kukuřice je závažnější choroba, při které jsou zrna kontaminována nebezpečnými mykotoxiny. Projevuje se slabě růžovými povlaky na klasech, i na jiných částech rostlin. Chorobu podporuje chladné a vlhké počasí.
Preventivní ochranou proti oběma houbovým chorobám je střídání plodin a likvidace posklizňových zbytků.
Hluchost palic se vyskytuje při chladném počasí při nedostatečném opylení v době kvetení. Semena se nevyvinou nebo je jich v klasu málo.
Zavíječ kukuřičný je ze živočišných škůdců nejškodlivější. Jedná se o nenápadného motýlka, jehož housenky vyžírají chodbičky ve stéblech a klasech. Vyskytuje se především tam, kde se v blízkosti porostu v minulém roce pěstovala kukuřice nebo ve vlhčích lokalitách. Ochrana je nepřímá. Při rytí půdy je potřebné posklizňové zbytky dobře zaklopit.
Sklizeň začíná v polovině července. Pokud jsme vysévali postupně, dokončujeme ji v září. Klasy sklízíme vylamováním v době, kdy zrna přecházejí ze stadia mléčné zralosti do voskové. Poznáme to jednoduše tak, že blizny vyčnívající z klasů zhnědnou, a když rozbalíme listeny a do zrna zatlačíme nehtem, objeví se mléčná tekutina.
Na jedné rostlině jsou obvykle 1–2 klasy. Se sklizní neotálíme, protože pak dochází k proměně cukru na škrob. Klasy bez listů se uchovávají při teplotě 0–5 °C a 90–95 % vzdušné vlhkosti asi jeden týden.
Zralé klasy se dají uchovávat až týden
Klasy můžeme vařit ve vodě. Pozor, solíme je až po uvaření. Dále jsou ideální na gril, opékané na roštu, případně je můžeme zamrazit. Mladé klásky s nevyvinutými zrny sterilujeme obdobně, jako okurky.
Pro zahrádkáře, kteří sklízejí probírkou, jsou vhodné i odrůdy, které odnožují a které mají více, než jeden klas na rostlině. Obecným požadavkem je vysoký obsah cukru.
V 50. letech 20. století byl v USA objeven gen sh2 odpovědný za zvýšenou akumulaci cukrů v zrnu v rozsahu 19–21 %. Kukuřice s tímto genem se nazývají supersladké a jsou určeny skutečně pro mlsné jazýčky. Rostliny jsou však o něco náročnější na teplo.
Nahlédnutí do sortimentu odrůd:
Je oblíbené především pro svou vlastnost, kdy vnitřní část zrna, endosperm, po zahřátí roztrhne osemení a měkký škrob v podobě vatovitého útvaru se uvolní ze semene. Této vlastnosti se využívá především při přípravě popkornu, který se těší čím dál tím větší oblibě.
Morfologie rostliny je obdobná, jako u kukuřice cukrové. Rostliny jsou však mnohem vyšší, dorůstají výšky nad 2 m a jsou štíhlejší. Zrno má na vrcholu ostrý osten nebo může být kulaté.
Pukancová kukuřice je v kuchyni využívaná pro výrobu popkornu
Její pěstování je taktéž obdobné, jako u kukuřice cukrové. Kukuřici pukancovou pěstujeme pro zrno v botanické zralosti, má tudíž delší vegetační dobu a tedy i vyšší nároky na teplo, než kukuřice cukrová. U nás se ale velkovýrobně nepěstuje, dováží se.
Nejčastější odrůdy: Jantár F1, Simona F1, Nana F1
Foto autorka a Shutterstock
Fazoly se liší barvou i tvarem lusků: Jsou zelené, žluté, fialové, v řezu kulaté, ploché. Rovněž různé barvy zrn zpestřují užití plodiny.
V zimě vyséváme mrkev a petržel, pastinák, mák, třeba i kopr. Semena projdou dobou chladu, vyplaví se z nich inhibitory, po jarním oteplení rychle vzejdou.
Rostlinolékaři třídí tzv. abiotické vady ve vývoji rostlin proto, aby snáze mohli najít příčiny nedostatku, za kterým nestojí ani choroba ani škůdce.
Poruchy genové výbavy se ve světě rostlin vyskytují v mnoha formách. Některé jsou neslučitelné s dalším vývojem semenáče, jiné zatraktivní vzhled druhu.
Klíčící rostliny potřebují optimální podmínky, aby se zdárně vyvíjely. Připomeňme, že jde hlavně o substrát bez patogenů, dostatek světla, odpovídající teplotu a po vzejití rovněž o vzdušnost prostředí.
