Fazoly se liší barvou i tvarem lusků: Jsou zelené, žluté, fialové, v řezu kulaté, ploché. Rovněž různé barvy zrn zpestřují užití plodiny.
Fazoly jsou starou kulturní plodinou obyvatel Střední Ameriky. Patřily mezi asi první společně pěstované kulturní rostliny: kukuřici, popínavý fazol a tykev. Kukuřice poskytovala fazolu oporu, fazol dodával na chudých půdách dusík a tykev bránila růstu plevele i nadměrnému odpařování vody.
Za zeleninu je obvykle považován pouze zahradní fazol, u kterého konzumujeme čerstvé mladé lusky. Fazol na suchá zrna je pojímán spíše jako polní plodina. Na zahrádku však patří oba dva a k nim navíc i flageolette – fazol pro sklizeň semen ve voskové zralosti.
Byl vyšlechtěn a je pěstován se záměrem sklízet a konzumovat zelené lusky. Tyto lusky jsou bez pergamenové vrstvy a tzv. struny ve hřbetu lusku. Lusky zahradního fazolu jsou lehce stravitelné a chuťově jemné.
Jemné lusky odrůdy Gusty patří k lahůdkám francouzské kuchyně; stačí podusit na másle a osolit….
Fazol polní je typickou luštěninou – má pergamenovou vrstvu v lusku, což umožňuje lehčí vylušťování semen při sklizni. Tyto fazole vynikají obrovskou variabilitou ve velikosti, tvaru i barvě zrn.
Místní krajové odrůdy se přesévaly ve vesnicích z generace na generaci. Jestli je ještě máte někde schované po babičce, nezbavujte se jich. Mohou být unikátní z genetického hlediska a jsou součástí kontinuity naši kultury. Kontinuity, kterou bohužel v posledních letech hodně ztrácíme. Jestli tyto staré odrůdy v krabici se semeny nejsou, vyzkoušejte keříčkovou odrůdu Zenit (bělosemenná) nebo Karmen se semeny červenými.
Keříčková odrůda Zenit s bílými semeny
Tento typ fazolu a hlavně způsob jeho sklizně a konzumace není u nás obvyklý. Francouzi, milovníci této zeleniny, jim říkají flageolette. Jejich velká semena se sklízejí tehdy, když jsou ještě měkká, nazatvrdlá, ale již plně vyvinutá. Vylupují se z lusků, krátce se povaří a používají se do zeleninových salátů.
Měkká zrna keříčkové odrůdy Rocco pro zeleninový salát
Odrůda Rocco z této skupiny je keříčkový fazol se zelenými, červeně žíhanými 15 cm dlouhými lusky. Semena mají podlouhlý oválný tvar a bílou barvu v době zralosti s fialovým žíháním. Odrůda je primárně určená pro sběr semen ve voskové zralosti, dá se ale sklidit i na suchá semena.
Fazol je teplomilnou zeleninou. Nevysévejte ho na jaře dřív, než se půda dostatečně prohřeje (alespoň na 12 °C), v chladné půdě mohou semena v průběhu klíčení zahnívat. Fazolu vyhovuje lehčí, propustná půda s pH 6,0–6,8.
Půdu kolem rostlin kultivujeme jenom do počátku kvetení, pozdější zásah do porostu zapříčiňuje sprchávání květů a negativně působí na zdravotní stav.
Syrová fazolová zrna, obzvláště ta červená na povrchu, obsahují toxicky působící phytoheamoglutinin, který může způsobit zažívací problémy. Rozkládá se varem a desetiminutové povaření fazolí bezpečně stačí k jeho odstranění.
Zrna fazolové odrůdy Karmen
Fazole obsahují vitaminy A, B a C, vápník, fosfor i železo. Vápník je nutný pro zdravý vývoj kostí a jeho potřeba je obzvláště vysoká u vyvíjejících se dětí. Mléko je nejdůležitějším zdrojem tohoto prvku, fazole ovšem mohou být zdrojem rovnocenným, hlavně u dětí s alergií na mléčnou laktózu.
Fazoly jsou ceněny i pro vysoký obsah vlákniny a bílkovin. Právě bílkoviny se při trávení rozkládají na aminokyseliny, které jsou stavebními „cihličkami“ buněk. Nerozpustná vláknina usnadňuje zažívání, ta rozpustná snižuje obsah cukru a cholesterolu v krvi. Fazoly jsou významným zdrojem kyseliny listové, která je potřebná pro zdravý růst buněk, podporuje krvetvorbu – vývoj červených krvinek a je důležitá pro zdravý vývoj plodu v těhotenství.
Foto autor
Fazoly pěstované v zahradě mohou překvapit rozmanitým využitím v kuchyni, ať už ty čerstvé, konzervované nebo uchované jako suché fazole.
Když přijde jaro, začínáme se obyčejně starat o to, co všechno a kdy můžeme vysévat.
Mít čerstvý hrášek co možná nejdéle, to je pro zahrádkáře optimální cíl. Opakované výsevy v 10–14denních intervalech však nebývají spolehlivým řešením.
Fazole mají domovinu v Jižní Americe, do Evropy je přivezli Španělé v 16. století. Pěstování fazolí se poměrně rychle rozšířilo a o sto let později se v kuchyních vařily lusky i suché plody.
Mezi volně rostoucími nebo kulturně pěstovanými rostlinami, najdeme velké množství nebezpečných a problematických druhů. S těmito rostlinami se můžeme setkat ve výsadbách veřejné zeleně, zámeckých a městských parcích, v soukromých zahradách.
