Škůdci hrachu a fazolí: třásněnka, obaleč, zrnokaz, květilka
3. 12. 2021Hrášek se vysévá od časného jara, fazol až od poloviny května, protože je citlivý na mráz. Tento způsob pěstování však zvyšuje riziko poškození škůdci.
Ač se může zdát, že hrách cukrový patří k plodinám běžně a hojně pěstovaným, není tomu tak. Mnozí kupují cukrový hrách s představou, že lusky budou obsahovat pěkná, velká, slaďoučká semena.
Ale ono to dopadne jinak. Ploché lusky se nenalévají, semen v nich je jen málo a jsou drobná, nenarůstají, jak by asi měla…
Hrách cukrový (Pisum sativum var. saccharata či axiphium) je jiný. Stěna lusku neobsahuje vlákna, která kazí požitek z jídla. Lusk je dužnatý, šťavnatý, sladký, nezralá semena též.
Zralá semena jsou téměř kulatá, v barvách jaké má hrách dřeňový, špatně se vaří (nestejnoměrně a dosti dlouho měknou). Jí se syrový lusk přímo na záhoně, nebo jako zeleninová příloha k masu, i rychle tepelně opracovaná (blanšírovaná, spařená, opečená na pánvi či grilu, samostatně nebo ve směsi s další zeleninou).
Cukrový hrách zpracováváme čerstvý, pro uchování je jen jedna možnost. Lze ho použít ve směsi mražené zeleniny, samostatně, jako barevnou přílohu k jídlům typu čína.
Cukrový hrách (i ostatní hrachy) se seje zjara, v březnu, pokud máme dostatek vody na zalévání, můžeme ho sít prakticky až do června. Po vzejití snáší mírné jarní mrazíky (– 5° C). Seje se do řádků 30 cm, prakticky všechny zahradní hrachy (k vylupování, cukrový) potřebují oporu. Rostlina se po ní pne. Jinak by polehla, proplétala se s rostlinami okolo.
Jako opora stačí pruty ořezané na jaře z ovocných stromů, okrasných keřů, lepší pro snadný přehled v době sklizně je pěstování na natažené síti s většími oky (na pěstování okurek). Kvete bíle.
Cukrový hrách se může vysévat postupně, aby pěstitele zásobil třeba celé léto. Pozdnější výsevy vyžadují důkladnou závlahu, jinak nedají slušnou úrodu. Ani kvalita sklizně pak není dobrá.
Lusk i semena v lusku rychle dozrávají, stěna lusku tvrdne, narůstá v ní tzv. pergamenová vrstva, semena sice narůstají větší, ale stárnou, hořknou. Sklízíme tedy v době, kdy jsou lusky tenké, sladké a křehké, semena jsou sotva vyvinutá.
Při sklizni na semeno se po uschnutí natě buď hned na záhoně otrhávají lusky, nebo se vytrhne celá rostlina a nechá se ve stínu, na suchém místě dosušit. V plné botanické zralosti mohou lusky praskat.
Hrách snáší běžné půdy, ne mokré, těžké. Seje se obyčejně ve třetí, tzv. doběrné trati, tedy druhý až třetí rok po hnojení hnojem. Patří mezi plodiny zlepšující stav půdy.
Nedoporučuje se v průběhu vegetace přihnojovat porost dusíkatými hnojivy a vysévat hrách vícekrát na jedno místo, zejména pokud byl napadený houbovými chorobami, škůdci.
Už po vzejití může listovou plochu výrazně poničit listopas čárkovaný. Hrášek má svého obaleče, ožírá povrch semen v lusku.
Hrách napadají mšice a také zrnokaz. Larva se usídlí v semeni, vylézá z něho až brouk. Poznáme to při podrobnějším zkoumání semen. Na nich je nápadné jakési okénko pod slupkou, s tmavou skvrnou.
Pod slupkou semene, v komůrce, kterou si vykousala larva, dokončuje svůj vývoj dospělec zrnokaze hrachového. Semena s dírkami špatně klíčí, rostlinky jsou slabé. Červavé lusky (obaleč) je vhodné likvidovat tak, aby se škůdce nemohl dále množit – odstranit je ze zahrady, nebo je dát ohni, neházet je na zem.
Pokud si necháváme osivo z roku na rok, v místě, kde se zrnokaz vyskytuje, hned po dozrání lusků tyto otrháme, vyluštíme, uzavřeme ho neprodyšně v pevném obalu, aby zrnokaz nevylezl „do přírody“. Je aktivní i v teplotách těsně nad 0 °C, takže pokud necháme lusky nevyluštěné v suchu, někde pod střechou, umožníme mu vylézt, uložit se do klidu a příští sezonu ještě hojněji napadnout náš hrášek.
Foto autor a J. Kazda
Stromky nesázíme ani na místě poraženého stromu dříve než po pěti letech. Půdu ozdravíme pěstováním záhonové plodiny, kypřením a přidáváním kompostované zeminy. Tam, kde žila jádrovina, i po několika letech upřednostníme peckovinu.